ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1506.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1506/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2009 o dovolání obviněného L. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 7 To 203/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 255/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 80 T 255/2007, byl obviněný L. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se ho dopustil tím, že „dne 18. 1. 2007 v době kolem 09.40 hodin v Č., okres F., odcizil z chaty elektrohydraulický štípací stroj na dřevo a způsobil tak J. Š. škodu ve výši 18.200,- Kč.“
Za to byl obviněnému uložen zmíněným rozsudkem podle §247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Poškozený J. Š. byl pak podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, že
1) v době od 30. 11. 2006 do 7. 12. 2006 tamtéž jako shora odcizil kotoučovou pilu a šamotové cihly a způsobil tak H. K. škodu v celkové výši 7.000,- Kč,
2) v době od 17. 1. 2007 do 18. 1. 2007 tamtéž jako shora odcizil ve výroku specifikovaný nábytek a vybavení a způsobil tak H. K. škodu ve výši 7.100,- Kč,
čímž měl spáchat trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 7 To 203/2008, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť odsuzující rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V úvodu odůvodnění dovolání namítl, že štípací stroj z chaty v Č. skutečně odvezl, ale nikoli dne 18. 1. 2007, nýbrž již 16. 1. 2007. Připustil, že 18. 1. 2007 sice za přítomnosti svědků J. Š. a M. F. odvážel rozměrný předmět překrytý plachtou, nejednalo se však o štípací stroj, neboť ten by sám vzhledem k jeho váze na vozík nenaložil. Z výpovědi uvedených svědků proto podle jeho názoru neměly soudy vycházet.
Za zásadní však považuje vadu v právním posouzení žalovaného skutku, a to ve výkladu pojmu „přisvojení“ jako znaku skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. To je v trestněprávní praxi vykládáno jako získání trvalé dispozice s věcí, zatímco v případě, kdy chce pachatel disponovat s věcí jen po přechodnou dobu a poté umožnit vlastníkovi, aby se opět ujal svých práv, by se mohlo jednat jen o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 tr. zák. V této souvislosti obviněný opakuje svou obhajobu, že neodvezl štípací stroj v úmyslu se ho zmocnit, ale toliko si ho půjčit, o čemž J. Š. informoval dopisem zanechaným na kuchyňské lince, což byl mezi nimi běžný způsob vyrozumívání o zapůjčování věcí. Ale i v případě, že by soud dovodil, že štípací stroj odvezl proti vůli J. Š., nebyl u něj dán úmysl si tuto věc přisvojit. Na podporu tohoto svého tvrzení poukazuje dovolatel na obsah úředních záznamů o podaném vysvětlení, která v úvodu vyšetřování podal. Tvrdí, že v jejich rámci již dne 19. 2. 2007 projevil ochotu stroj vydat, aniž by byl předtím poškozeným k vydání věci vyzván. O úmyslu si stroj vypůjčit svědčí nejlépe jeho dopis otci z ledna 2007, v němž ho o výpůjčce informuje. Z těchto důvodů nesouhlasí s právními závěry soudů, že měl přímý úmysl štípací stroj zcizit, tedy získat jej do své trvalé dispozice.
Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud v napadené části zrušil rozsudek okresního soudu i usnesení krajského soudu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
V úvodu svého vyjádření vyzdvihla, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně však všechny dovolatelem uplatněné námitky mají tento charakter. Obviněný se domáhá změny skutkových závěrů ohledně data spáchání skutku, ohledně existence dopisu, který měl v chatě zanechat, zpochybňuje závěr, podle kterého se jej měl poškozený snažit při odvozu stroje zadržet, a teprve na podkladě těchto změn ve skutkových zjištěních zpochybňuje naplnění znaku „přisvojení si věci cizí“.
Nejvyšší státní zástupkyně pro úplnost dodává, že námitky dovolatele by nebyly důvodné, ani kdyby při maximální míře tolerance byly pod uvedený dovolací důvod podřazeny. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný štípací stroj užíval po dobu téměř 10 měsíců a vydal jej až na podkladě postupu orgánů činných v trestním řízení, takže šlo jednoznačně o „přisvojení si věci cizí“.
Závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud však po zhodnocení obsahu dovolání konstatoval, že obviněný v něm žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly tomu, jak okresní a krajský soud provedené důkazy hodnotily, jakou důkazní hodnotu každému z nich přikládaly a jaké skutkové závěry z nich postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný se prostřednictvím dovolání snažil prosadit svůj náhled na to, jak by před soudy provedené důkazy měly být hodnoceny, a svou výslednou verzi skutkového děje.
Nejvyšší soud byl tak nucen s přihlédnutím k obsahu podaného dovolání konstatovat, že toto sice formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení skutku, avšak ve skutečnosti se domáhá změny skutkových závěrů s tím, že teprve až po takové změně by dovolatelem uplatněné námitky proti právnímu posouzení korespondovaly zjištěnému skutkovému stavu. Námitkami tohoto typu však dovolatel deklarovaný důvod obsahově nenaplnil (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud ve shodě se shora citovanými rozhodnutími Ústavního soudu opakuje, že jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
U vědomí výhrad Ústavního soudu proti příliš restriktivnímu výkladu mezí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zkoumal, zda v posuzovaném případě nešlo o extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o vině obviněného soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.
Verze obviněného o „výpůjčce“ štípacího stroje byla spolehlivě vyvrácena výpovědí poškozeného J. Š. podporovanou výpovědí svědka M. F. I ten zahlédl kolečka převáženého stroje. Tvrzení obviněného o dopise zanechaném v chatě bylo rozporné. Obviněný nejdříve tvrdil, že si stroj zapůjčil v listopadu, posléze v lednu (dopis byl datován „leden 2007). V lednu však již byla situace mezi obviněným a jeho otcem krajně napjatá, když ten podal na obviněného trestní oznámení v souvislosti s odvozem dalších věcí. Bylo proto vyloučeno, aby obviněný při odvozu stroje z majetku poškozeného mohl v dobré víře předpokládat, že by tento souhlasil s jeho výpůjčkou. Tuto verzi vyvrací i odmítavé stanovisko obviněného k vydání stroje, jež projevil k výzvě policejního komisaře ještě dne 14. 8. 2007, tedy osm měsíců po činu. To vše spolu s prokázanou skutečností, že štípací stroj odvezl i přes výslovný nesouhlas, který mu poškozený osobně sdělil při odvozu, jednoznačně potvrzuje správnost právního posouzení jednání obviněného jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. To uvádí Nejvyšší soud nad rámec stěžejní argumentace, která vyústila v závěr, že dovolatel uplatněný dovolací důvod obsahově nenaplnil.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. Š. odmítl podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr