ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1563.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1563/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2009 o dovolání obviněného A. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 3 To 422/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 95/2007 takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. se č á s t e č n ě zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 3 To 422/2008, v rozsahu, v němž byl v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2008, sp. zn. 90 T 95/2007, ponechán nedotčený výrok o povinnosti obviněného nahradit poškozenému O. A., škodu ve výši 33.713,-Kč, a dále rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2008, sp. zn. 90 T 95/2007, a to ve výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozenému O. A.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265m odst. 2 tr. ř. za použití §265 tr. ř. se poškozený O. A., odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2008, sp. zn. 90 T 95/2007, byl podle §37a tr. zák. zrušen výrok o vině, trestu a další výroky z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 9 T 283/2007, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 3 To 147/2008, a obviněný A. H. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (body 1-4 výroku), trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. (body 1-4), trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (bod 2), pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. (bod 5), pokusem trestného činu porušování domovní svobody podle §8 odst. 1, §238 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 5) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. (body 1,3).
Podle skutkových zjištění městského soudu, z nichž Nejvyšší soud vyjímá jen ta, která mají vztah k podanému dovolání, tj. skutek pod bodem 2 výroku, obviněný „v době od 22:00 hod. dne 8. 4. 2007 do 09:00 hod. dne 9. 4. 2007 v B. na ulici L. se vloupal do domu č. tak, že za pomoci v místě nalezené sekyry po vyhnutí mříže u dveří na terasu a po rozbití skla u vnitřních dveří vnikl do bytu v přízemí, kde odcizil notebook zn. TCL, pánské náramkové hodinky zn. Rolex, 3 ks pánských náramkových hodinek nezjištěné značky, 60 tureckých lir, pánské sportovní boty zn. Puma a 3 ks riflových kalhot, čímž způsobil poškozenému O. A. škodu ve výši nejméně 33.713,- Kč a poškozením vstupních dveří způsobil majiteli bytu K. K. škodu ve výši nejméně 1.900,-Kč, a dále se pokusil vniknout do dalšího přízemního bytu, kdy ze vstupních dveří násilně demontoval a poškodil skleněnou výplň a poté páčením poškodil pravé křídlo vstupních dveří v okolí zámku, čímž způsobil A. Š. škodu ve výši nejméně 7.615,- Kč“. Za to mu byl uložen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §37a tr. zák., společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu na území města B. na dobu 2 let. Rozsudkem bylo rozhodnuto i o povinnosti obviněného nahradit podle §228 odst. 1 tr. ř. způsobenou škodu. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) výroku byla obviněnému uložena povinnost nahradit O. A. způsobenou škodu ve výši 33.713,- Kč a K., pojišťovně, a. s., P. ve výši 7.165,- Kč.
K odvolání obviněného směřujícímu proti výroku o vině pod bodem 2) a výroku o trestu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 3 To 422/2008, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §37a tr. zák. uložil úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odvolací soud zamítl jeho odvolání, aniž k tomu byly splněny podmínky stanovené zákonem.
Dovolání směřuje proti výroku o vině pod bodem 2, proti výroku o trestu a proti výroku o náhradě škody. Podle mínění dovolatele z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by měl z bytu užívaného poškozeným O. A. odcizit i 3 kusy hodinek nezjištěné značky, ani to, že by se měl pokoušet vniknout do dalšího bytu v témže domě. Soudy měly podle přesvědčení obviněného v tomto ohledu vycházet z jeho doznání a nikoli z výpovědi poškozeného, který se vrátil do České republiky až několik dní po vloupání. Dovolatel dále shodně jako v odvolání zpochybňuje výši škody, která měla být tomuto poškozenému způsobena odcizením hodinek značky Rolex, ohodnocených znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, na 15.000,-Kč s tím, že znalec je neměl k dispozici a vycházel jen z jejich popisu poškozeným. Obviněný zdůrazňuje, že z protokolu o vydání hodinek plyne, že tyto byly stříbrné barvy, zatímco poškozený tvrdil, že byly pozlacené. Z toho odvolatel dovozuje, že nemohlo jít o originální hodinky zn. Rolex, nýbrž jen o jejich kopii, v čemž mu podle jeho názoru dal odvolací soud zapravdu. Na toto pochybení podle něj navázal i výrok o povinnosti nahradit poškozenému A. škodu způsobenou odcizením hodinek zn. Rolex.
Dovolatel dále napadá i závěry soudů, že se měl dopustit také pokusu o vloupání do bytu poškozené Š. s tím, že jde jen o závěry v rovině pravděpodobnosti.
Výhrady vznáší i proti výši trestu odnětí svobody, který mu byl uložen, neboť jej považuje za příliš přísný. Okolnosti, které mu polehčovaly, nebyly podle přesvědčení odvolatele při ukládání trestu dostatečně zohledněny. Současně považuje za nezákonné opětovné odsouzení za skutky pod body 1, 3, 4 a 5 rozsudku, když za ně již jednou odsouzen byl.
Odvolací soud podle dovolatele pochybil i v tom, že mu uložil trest zákazu pobytu na území města B. a ignoroval jeho rodinné vazby k tomu městu. Závěrem svého dovolání navrhoval, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Výhradu obviněného vůči uloženému zákazu pobytu považuje za irelevantní, neboť tu by bylo možno vznést jen v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však odvolatel neuplatnil. I tak se ovšem podle ní jedná o námitku neopodstatněnou, neboť podmínky pro uložení takového trestu byly naplněny.
Ve vztahu k námitce směřující proti ocenění odcizených hodinek zn. Rolex má za to, že změna závěru o jejich hodnotě by nemohla mít na správnost skutkových zjištění a právní kvalifikaci skutku zásadní dopad, takže by připadalo v úvahu odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněného. Za zásadnější však považuje případný dopad na adhezní výrok, neboť zde měl být podle jejího názoru poškozený s uplatněným nárokem podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Z tohoto důvodu navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodnul.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr.ř.
V případě tohoto dovolacího důvodu lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek tak, jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze napadat i vady jiného hmotně právního posouzení, které spočívá v nesprávném posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Sem spadá i výhrada proti výši náhrady škody, která byla poškozenému přiznána, pokud se namítá, že byla nesprávně aplikována příslušná ustanovení občanského práva hmotného.
Shora uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými napadal údajná pochybení soudů obou stupňů při hodnocení provedených důkazů, kdy podle přesvědčení obviněného soudy postupovaly jednostranně, nepřihlédly dostatečně k jeho doznání a v rozporu s ním vycházely při formování svých skutkových závěrů z dalších důkazů svědčících v jeho neprospěch. Podle mínění obviněného tak dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, když nad rámec jeho doznání uzavřely, že v bytě poškozeného A. odcizil i tři kusy hodinek nezjištěné značky a pokusil se i o vloupání do bytu poškozené Š.
Nejvyšší soud k těmto námitkám při svém rozhodování nepřihlížel. Obviněný se totiž jejich prostřednictvím domáhal změny nikoli právního posouzení svého jednání, nýbrž změny skutkových zjištění učiněných soudy. Námitkami tohoto druhu dovolatel vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. omezeného na přezkum právního posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III.ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.). Nad rámec toho ovšem Nejvyšší soud poznamenává, že se se závěry krajského a městského soudu zcela ztotožnil. Tři kusy odcizených hodinek byly i podle výpovědi poškozeného A. zanedbatelné hodnoty v porovnání s dalšími věcmi odcizenými v jeho bytě (notebook, hodinky zn. Rolex), takže ani v této části nebudila výpověď poškozeného pochybnosti. V případě pokusu o vloupání do bytu poškozené Š. nelze přehlížet nejen to, že bylo provedeno stejného dne jako vloupání do bytu poškozeného A., ale ani to, že při něm byla odcizena sekera poškozené Š., která byla použita k vloupání do bytu A.
Pod tento dovolací důvod by bylo možno vztáhnout i námitku obviněného, že je opětovně odsuzován za skutky pod body 1, 3, 4 a 5 výroku, ač za ně již jednou odsouzen byl. Zde však šlo o uložení tzv. společného trestu za pokračování v trestném činu v souladu s ust. §37a tr. zák. Přitom z prvního odstavce výroku rozsudku městského soudu je zřejmé, že původní rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 9 T 283/2007, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 3 To 147/2008, byl v celém rozsahu zrušen. Nešlo tedy o další potrestání obviněného za dříve spáchané dílčí útoky tvořící se skutkem pod bodem 2 výroku tzv. pokračování v trestném činu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák., jak se dovolatel mylně domníval, nýbrž o nový trest za všech pět dílčích útoků zcela v souladu s ustanovením §37a trestního zákona o společném trestu.
Naproti tomu jako relevantní z pohledu tohoto dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud námitku, kterou obviněný brojil proti nesprávnému výroku o náhradě škody, když napadal stanovení hodnoty odcizených hodinek zn. Rolex, které se mělo projevit v uložení povinnosti k náhradě škody v nesprávné výši. Taková námitka (byť se to v dovolání výslovně neuvádělo) zjevně napadala nesprávnou aplikaci ust. §420 odst. 1 obč. zák. a §442 odst. 1 obč. zák., tj. vytýkala nesprávnost jiného hmotně právního posouzení.
Tuto námitku jako jedinou shledal Nejvyšší soud opodstatněnou, byť jen částečně z důvodů uváděných v dovolání. Nejvyšší soud nesdílí výhrady proti způsobu, jakým znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, ocenil hodinky poškozeného A. zn. Rolex. Za situace, kdy mu hodinky nebyly předloženy, postupoval, jak je to v obdobných případech běžné, přesně podle jejich popisu poškozeným. Bral přitom v úvahu i to, že pocházely z Číny a byly nejvýše pozlacené (tj. v pochybnostech o tom, zda byly zlaté či pozlacené vyšel z verze příznivější pro obviněného).
Pochybení shledává Nejvyšší soud v tom, že obviněnému byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody poškozenému O. A. zahrnující i náhradu škody způsobené odcizením hodinky zn. Rolex. Tyto hodinky však byly u obviněného zajištěny a v době rozhodnutí soudu byly uloženy v Centrálním skladu zajištěných věcí, přičemž odpovídaly přesně popisu hodinek poškozeným (viz č. l. 17 p. v., resp. č. l. 42). Policejním orgánem bylo dokonce rozhodnuto podle §80 odst. 1 tr. ř. o jejich vydání poškozenému (viz č. l. 43). Za této situace proto nebyly splněny podmínky pro vyslovení povinnosti obviněného k náhradě škody za tyto hodinky.
Z podnětu dovolání, resp. té jeho části napadající výrok o náhradě škody proto Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v rozsahu, v němž byl v rozsudku Městského soudu v Brně ponechán nedotčený výrok o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozenému O. A., a dále rozsudek Městského soudu v Brně ve výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu tomuto poškozenému.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. byla současně zrušena také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1, 2 tr. ř. a §265 tr. ř. pak poškozeného O. A. odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Ust. §265b odst. 1 písm. l) tr.ř. obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. Jednak případ, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, jednak případ, kdy v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolatel v úvodu svého dovolání citoval alternativu prvou. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však zjevně nedošlo, neboť tato alternativa je určena pro případy, kdy odvolání je zamítnuto soudem druhého stupně z procesních důvodů (viz §253 odst. 1, 2 tr. ř. – tj, z důvodu, že se jedná o opožděně podané dovolání, dovolání podané neoprávněnou osobou, resp. osobou, která se dovolání výslovně vzdala nebo je výslovně vzala zpět) tedy bez jeho věcného přezkoumání. K takové situaci však v projednávaném případě obviněného H. zjevně nedošlo, neboť jeho odvolání bylo krajským soudem věcně přezkoumáno.
Vzhledem k tomu, že dovolatel byl alespoň částečně úspěšný ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebylo možno jeho dovolání současně odmítat, i když v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) jej toliko deklaroval, ale obsahově nenaplnil.
K námitkám proti výši uloženého trestu a uložení trestu zákazu pobytu
Jak výstižně poznamenala ve svém vyjádření nejvyšší státní zástupkyně, výhrady vůči výši uloženého trestu odnětí svobody uloženého v rámci trestní sazby, prostřednictvím dovolání uplatnit nelze (blíže k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. trest.). Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze napadat pouze takový výrok o trestu, kterým byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest uložený ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na čin, jimž byl obviněný uznán vinným.
Výhrady vůči údajně nezákonnému uložení trestu zákazu pobytu na území města B. vzhledem k rodinným vazbám obviněného by sice dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplňovaly, ale obviněný takový dovolací důvod ve svém opravném prostředku necitoval, takže přezkumná povinnost Nejvyššího soudu v tomto ohledu nebyla založena. Nicméně i nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud uvádí, že krajský soud se touto námitkou obviněného zabýval a v souladu se zákonem uzavřel, že není opodstatněná. Uložení zákazu pobytu bylo v souladu s podmínkami stanovenými v §57a odst. 1, 2 tr. zák., když obviněný nemá na území B. ani trvalé bydliště, ani zaměstnání, ani významnější rodinné vazby.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného shledal opodstatněným pouze v té části, kterou napadal nesprávnost výroku o náhradě škody poškozenému O. A. Protože Nejvyšší soud neshledal splněny podmínky, aby ve věci rozhodl sám, zrušil podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. částečně jednak usnesení Krajského soudu v Brně, a to v rozsahu, v němž byl ponechán nedotčený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2008, sp. zn. 90 T 95/2007, ve výroku o náhradě škody poškozenému O. A., a dále zrušil i tento rozsudek Městského soudu v Brně, avšak pouze ve výroku o náhradě škody poškozenému O. A.
V souladu s ust. §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. pak zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušené části rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265m odst. 2 tr. ř. a §265 tr. ř. byl poškozený O. A. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.) .
V Brně dne 21. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr