ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1612.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1612/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2009 o dovolání podaném R. D., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 62/2008 ze dne 18. 2. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 214/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 10 T 214/2007 ze dne 28. 11. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (pod bodem 1/ citovaného rozsudku), trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. (bod 2/ citovaného rozsudku ) a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dle §180d tr. zák. (bod 3/ citovaného rozsudku). Za uvedené (a sbíhající se) trestné činy mu byl uložen za užití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Zároveň zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 26. 4. 2007 č. j. 1 T 16/2007-18, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku R. D. podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 3 To 62/2008 ze dne 18. 2. 2008, a to tak, že jej podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto usnesení podal R. D. dovolání, a to včas, prostřednictvím obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když jako dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se jednání, které je mu kladeno za vinu pod body 1/ a 2/ cit. rozsudku nedopustil, a soudy tak dospěly k nesprávnému závěru, že toto bylo prokázáno. Podotkl, že se nedostatečně vypořádaly se znaleckým posudkem a poté i s výpovědí znalkyně PhDr. D. N., která logicky zpochybnila tvrzení poškozené o nedobrovolnosti pohlavního styku s ním. Odvolací soud však k jejím závěrům nepřihlédl a považoval je za vybočení znalkyně z úlohy, kterou znalci v trestním řízení plní. S tím však nesouhlasí, neboť úlohou znalkyně bylo odborně posoudit osobu poškozené a vyjádřit se k její věrohodnosti, což znalkyně splnila, avšak soud její názor nerespektoval. Má za to, že znalecký posudek i výpověď znalkyně nebyly hodnoceny objektivně, ale v dovolatelův neprospěch. Ze stejného důvodu považuje za nesprávný též bod 2/ cit. rozsudku, protože pokud by soud provedl navržené důkazy, nepochybně by jeho skutkové závěry byly takové, že k naplnění znaků skutkové podstaty příslušného trestného činu nedošlo. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že je zřejmé, že obviněný v dovolání nevyhověl obecným požadavkům kladeným na obsah dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho námitky totiž výlučně spočívají v tom, že soudy nesprávně hodnotily ve věci pořízené důkazy a že neprovedly důkazy jím navrhované, neboť pokud by hodnotily důkazy tak, jak navrhuje sám a provedly rovněž dokazování v jím navrhovaném rozsahu, dospěly by k diametrálně odlišným skutkovým zjištěním, která mohla být podkladem o jeho nevině. Takto však mimořádný opravný prostředek dovolání koncipován není. Obviněný pouze v dovolání deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak neuplatnil námitky, které by jej naplňovaly. Po přezkoumání obou soudních rozhodnutí je však podle jejího názoru možné zaujmout stanovisko, že skutky byly bez pochybností objasněny a v řízení nedošlo k jím vytýkaným vadám. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
V projednávané věci dovolatel spatřuje vadu napadených rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně v tom, že tyto posoudily jeho jednání jako trestné, ačkoliv z provedených důkazů plyne, že se o trestné činy nejednalo. Takto dovolatel vytknul soudům ohledně skutku pod bodem 1/ nesprávné hodnocení znaleckého posudku z oboru školství a kultura – odvětví psychologie, jakož i následného výslechu znalkyně. Má za to, že pokud znalkyně na základě spisu dospěla k závěru, že není vyloučeno, že si poškozená M. Š. mohla pervitin obstarat od dovolatele výměnou za sex s ním, měl soud tento její závěr respektovat a dospět k tomu, že k trestnému činu nedošlo. Stejné namítá i ohledně skutku pod bodem 2/, a to proto, že se domnívá, že soudy neprovedly navrhované důkazy, na základě nichž mohly dospět k závěru, že ani tento skutek se nestal.
Na tomto místě dovolací soud odkazuje na rozsáhlá odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, v nichž se soudy vypořádaly s námitkami obhajoby ohledně dokazování a dospěly i ke správným závěrům právním. Předně, pokud jde o skutková zjištění pod bodem 1/, k nimž soudy dospěly na základě provedených důkazů spočívajících ve znaleckém posudku a výslechu znalkyně, je opět třeba odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu (str. 6). Označený důkaz hodnotil s tím, že poukázal na ty závěry znalkyně, k nimž nikterak přihlížet nelze, a to proto, že tato učinila závěr o možné výměně pervitinu za sex ze strany poškozené nikoliv na základě psychologického vyšetření poškozené (jak jí bylo uloženo), nýbrž z kontextu celého případu, kdy se opírala o studium celého spisu a vyjadřovala se i k rozporům ve výpovědích ostatních svědků. Správně soud dovodil, že takové hodnocení důkazů znalkyni nepřísluší, neboť toto je výlučným úkolem soudu (srov. §107 odst. 1 tr. ř.). Jinak ovšem z jejího znaleckého posudku bylo možné vycházet a soud jej hodnotil v kontextu se zjištěními plynoucími z ostatních provedených důkazů. Takto dospěl k závěru, že poškozená (mladší osmnácti let) byla dovolatelem k souloži donucena za to, že jí předtím tento poskytl drogu (pervitin).
Pokud pak jde o námitku ohledně neprovedení obhajobou navržených výslechů dalších svědků u skutku pod bodem 2/, i zde nutno odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který tyto návrhy zamítl jako nadbytečné, a to i s ohledem na jejich povahu a vztah k dovolateli. Spáchání tohoto skutku přitom jednoznačně plyne z výpovědí poškozeného L. K., jehož věrohodnost nebyla žádným způsobem zpochybněna, když tento vypovídal zcela shodně jak v řízení přípravném, tak i v řízení před soudem.
Pokud jde však obecně o povahu námitek dovolatelem v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněných, nutno především poukázat na skutečnost, že tyto napadají výhradně opatřování a provádění důkazů soudy a z toho vzešlá skutková zjištění, následně potom jejich hodnocení. V této souvislosti však nutno opětovně zdůraznit, že dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Přitom v posuzované věci je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že jejich závěry v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka