ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1616.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1616/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2009 o dovolání podaném obviněným V. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 7 To 175/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 52/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 4 T 52/2004, byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se měl podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustit tím, že v době od 13. března 2002 do 25. února 2004 v B. ani jinde neplnil svou vyživovací povinnost k nezletilé dceři H. D., ačkoli mu tato byla stanovena rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 22 P 678/97, ve výši 600,- Kč měsíčně, splatných předem do pátého dne v měsíci statutárnímu městu Brnu a dluží tak za uvedené období částku ve výši 13.800,- Kč, nezletilá H. D. byla svěřena do výchovy prarodičů O. a H. V.
Za uvedený trestný čin byl obviněný podle §213 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti dvou měsíců.
O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 7 To 175/2008, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. D. dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř.
V jeho odůvodnění uvedl, že vyživovací povinnost k nezletilé H. D. neplnil, bylo to však proto, že není jejím biologickým otcem. Jeho otcovství bylo sice určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem, dovolatel však pravost zápisu o prohlášení otcovství popřel, uvedl, že podpis není jeho a že takové prohlášení nikdy neučinil. Navrhoval provést znalecký posudek k prokázání nepravosti předmětného podpisu, dále pak důkaz opatrovnickým spisem k prokázání toho, že není otcem nezletilé. Soud prvního stupně však těmto návrhům nevyhověl. Dovolatel zpochybnil výpovědi svědkyň L. H. a H. D. Dále uvedl, že o svém údajném otcovství se dozvěděl až v souvislosti s trestní řízením. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť byl v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod dovolání uvedený v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud prvního stupně podle dovolatele věc nesprávně hmotně právně posoudil, pokud jej považoval za otce nezletilé a tudíž za osobu, která má k nezletilé vyživovací povinnost podle §85 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „zákon o rodině“). Pachatelem trestného činu podle §213 tr. zák. může být pouze osoba, která má povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Jelikož vyživovací povinnost dovolatele k nezletilé nebyla založena žádnou v zákoně o rodině předvídanou skutečností, nemůže být pachatelem trestného činu podle §213 tr. zák.
S ohledem na výše uvedené pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 7 To 175/2008, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatovala, že obviněný v předloženém dovolání nenamítl nic v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům trestného činu, jímž byl uznán vinným, a založil své námitky jen na polemice s tím, jak byly hodnoceny ve věci pořízené důkazy, přičemž poukázal i na údajnou neúplnost provedeného dokazování. Jeho námitky jsou obsahově shodné s těmi, které uplatnil již v rámci řízení o řádném opravném prostředku. S námitkami obviněného ohledně údajné nepravosti jeho podpisu na souhlasném prohlášení rodičů o jeho otcovství se podle mínění státní zástupkyně dostatečně vypořádaly soudy obou stupňů. Má za to, že je vyloučeno, aby úřednice na Úřadě Městské části Brno – Žabovřesky přistoupila bez jakéhokoli vnějšího podnětu k sepisování zápisu o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů vůči nezletilé H. D. Takovým podnětem muselo být bezpochyby dostavení se obviněného a matky nezletilé, kdy před úkonem byla jeho totožnost ověřena podle příslušných dokladů, neboť závažnost souhlasného prohlášení rodičů o otcovství k dítěti takový postup předpokládá. Skutková zjištění odpovídají důkazní situaci a správně zjištěný skutkový stav byl podřazen pod odpovídající ustanovení trestního zákona. Je proto zřejmé, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť stojí mimo jeho rámec. Pokud pak námitky obviněného obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou naplňovat ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné posoudit, zda uplatněné dovolací důvody v dané věci jsou těmi, které lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, když bez jejich existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Ust. §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacích důvodů. Může jím být jednak existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (alternativa prvá) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá pouze na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.
V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nemohla být dovolatelem namítána, neboť Krajský soud v Brně rozhodl o zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř. ve veřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2008 po věcném přezkoumání věci. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. (K tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03).
V podaném dovolání však dovolatel zpochybňuje výpovědi obou svědkyň a domáhá se pouze přehodnocení provedených důkazů ve svůj prospěch, což pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadá. Nejvyšší soud však zdůrazňuje v tomto rozhodnutí nad rámec své přezkumné povinnosti přesvědčivost a logičnost zhodnocení provedených důkazů nalézacím soudem. Ten si opatřil originál zápisu o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů s úředně ověřeným podpisem obviněného, přičemž textová formulace předtisku, velikost písma a jeho celková přehlednost vylučují, aby podepisující se osoba neměla jasnou vědomost o skutečném obsahu prohlášení. Obviněný, jak ostatně vyplývá i z úrovně jeho písemných podání, zaslaných soudům, je přitom osobou s potřebným stupněm intelektu k takovému prohlášení, včetně uvědomění si všech důsledků z něho plynoucích. Porovnání podpisu obviněného na prohlášení s podpisy téhož na jiných písemnostech ve spise obsažených nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho pravosti. Všechny zmíněné okolnosti pak jedině podporují věrohodnost shora jmenovaných svědkyň. Soudy obou stupňů nebyly v situaci důkazní nouze a nebylo potřebné jakkoli dokazování doplňovat.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký