ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.19.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 19/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. ledna 2009 o dovolání obviněného P. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 2 To 41/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 2/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. L. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 46 T 2/2008 byl obviněný P. L. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., oba ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (bod 1 výroku rozsudku) a dále pokračujícím trestným činem loupeže dílem dokonaným podle §234 odst. 1 tr. zák., dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1, §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a to ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Podle skutkových zjištění městského soudu se jich dopustil tím, že
- společně s obviněnými D. Š. a J. K. dne 4. 11. 2006 kolem 02:30 hod. v P., A. ulici, spolu s dalšími neustanovenými spolupachateli napadli J. Č., D. K., J. Š. a T. Č. tak, že nejprve obviněný Š. napadl J. Š., kterého udeřil hlavou (tzv. hlavičkou) do hlavy, následně jej úderem pěstí do hlavy srazil k zemi, kde jej bil pěstí a kopal především do oblasti hlavy, obviněný L. srazil k zemi poškozeného J. Č., kterého škrtil a bil pěstí do hlavy a poté, co poškozený Č. vstal ze země a šel na pomoc svým kamarádům, obviněný L. jej opět napadl tím, že jej narazil na stěnu přilehlé budovy, kde mu dal ještě několik úderů pěstí do hlavy a kopl jej do oblasti žeber, ostatní mezitím srazili na zem, bili a kopali, zejména do oblasti hlavy, poškozené D. K. a T. Č., čímž způsobili poškozenému T. Č. pohmoždění hlavy, pravého ramene a hřbetu pravé ruky, tedy poranění, které nemá ze soudně lékařského hlediska charakter ublížení na zdraví, poškozenému D. K. pohmoždění hlavy a pravé ruky, tedy poranění, které nemá ze soudně lékařského hlediska charakter ublížení na zdraví, a poškozenému J. Š. pohmoždění obličeje, tedy poranění, které nemá ze soudně lékařského hlediska charakter ublížení na zdraví, avšak svým jednáním, při útoku údery pěstí a kopy do oblasti hlavy mohli u všech poškozených způsobit i poranění závažnější, mající charakter ublížení na zdraví a to zejména otřes mozku (bod 1 výroku o vině).
- dne 4. 11. 2006 kolem 02:40 hod. v P., ulici A., opět napadli spolu s dalšími dosud neustanovenými spolupachateli J. Č. a F. K. a to tak, že obviněný L. strhl poškozeného J. Č. na zem, sedl si na něj, škrtil ho, několikrát ho udeřil pěstí do hlavy a požadoval po něm vydání mobilního telefonu, poté se z něj zvednul a spolu s ostatními spolupachateli do něj kopali, zejména do oblasti hlavy, až poškozený upadl do bezvědomí, obviněný Š. srazil k zemi opakovanými údery do hlavy poškozeného F. K. a poté, když ležel poškozený na zemi, společně do něj kopali, a to zejména do oblasti hlavy, čímž způsobili poškozenému J. Č. pohmoždění hlavy a levé očnice, otřes mozku a mnohočetné povrchní kožní oděrky, tedy poranění mající ze soudně lékařského hlediska charakter ublížení na zdraví, a poškozenému F. K. pohmoždění hlavy s tržnou rankou v temenní krajině, pohmoždění levého oka s drobnými tržnými rankami horního víčka levého oka a povrchní kožní oděrky na pravé ruce, tedy poranění mající ze soudně lékařského hlediska charakter ublížení na zdraví, avšak svým jednáním, při útoku pěstí a kopy do oblasti hlavy větší intenzity mohli způsobit i poranění závažnější, mající charakter těžké újmy na zdraví a to zejména subdurální krvácení, tedy krvácení pod tvrdou plenu mozkovou, obvykle provázené poraněním mozku, zejména jeho otokem, to znamená vážnou poruchou zdraví s poškozením důležitého orgánu (bod 2 výroku o vině).
- podle §37a tr. zák. za současného zrušení výroku o vině a trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 24 T 76/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 5 To 305/2007, dne 7. 11. 2006 okolo 14:20 hod. v P., na rohu ulic U. S. a M. H., společně s dosud neztotožněným mužem přistoupil k poškozenému R. H.i, zeptal se ho, zda má kredit v mobilním telefonu, a když poškozený odpověděl, že nemá, chytil ho za bundu, vyzval ho, aby mu vydal mobilní telefon „nebo mu rozbije držku“, když poškozený telefon odmítl vydat, popálil ho hořící cigaretou na levé tváři a pod levým okem, slovně ho opět vyzval, aby mu vydal mobil „než napočítá do tří“, čemuž poškozený již vyhověl a obviněnému vydal telefon značky Nokia 1600 v hodnotě 1.500,- Kč, který obviněný téhož dne prodal v zastavárně v P., L.(bod 6 výroku o vině).
Obviněnému P. L. byl podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §37a tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen společný a souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák.
Současně byl obviněný P. L. podle §226 písm. c) tr. ř. tímto rozsudkem zproštěn obžaloby pro skutky blíže popsané v tomto výroku, kterých se měl dopustit společně s obviněnými D. Š. a J. K. a sice
- dne 4. 11. 2006 kolem 02:50 hodin v P., A., u multikina G. napadením P. M. a K. N.,
- dne 4. 11. 2006 kolem 03:10 hod. v P., ul. K. v., napadením J. J. a J. R. a
- dne 4. 11. 2006 kolem 03:30 hod. v P., v parku mezi ulicemi B. a H. napadením O. K. a J. T.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný L. odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Státní zástupce pak podal odvolání mimo jiné i v neprospěch obviněného L. a sice proti té části rozsudku, kde byl zproštěn obžaloby.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 2 To 41/2008, k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod body 2 a 6 a ve výroku o trestu ohledně obviněného P. L. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného L. uznal vinným pokusem trestného činu loupeže podle §8 odst. l, §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Toho se podle zjištění vrchního soudu dopustil tím, že „4. 11. 2006 kolem 02:40 hod., v P., A. ulici, společně s obviněnými D. Š. a J. K. a s dalšími dosud neustanovenými spolupachateli fyzicky napadli poškozené J. Č. a F. K. tak, že obviněný P. L. strhl poškozeného J. Č. na zem, sedl si na něj, škrtil ho, několikrát ho udeřil pěstí do hlavy a požadoval po něm vydání mobilního telefonu, a poté, co se z něj zvednul, jej s ostatními kopal do hlavy, až poškozený J. Č. upadl do bezvědomí, přičemž obžalovaný D. Š. srazil k zemi opakovanými údery pěstí do hlavy poškozeného F. K. a poté, co tento poškozený ležel na zemi, společně do něj s obviněným P. L. kopali, zejména do hlavy, čímž mu způsobili pohmoždění hlavy, levé očnice, otřes mozku a mnohačetné povrchní kožní oděrky, a poškozenému F. K. způsobili pohmoždění hlavy s tržnou rankou v temenní krajině, pohmoždění levého oka a povrchní kožní oděrky na pravé ruce, přičemž z tohoto jednání hrozilo oběma poškozeným velmi reálně závažnější poranění, konkrétně krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a poranění mozku“.
Za to a dále za trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek v bodě 1 výroku o vině nedotčen, a za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., pro který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 24 T 76/2007, mu byl podle §234 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. za současného zrušení výroku o trestu ze shora citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání obviněného P. L. pak bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění vyslovuje nesouhlas především s tím, že zatímco jednání ostatních obviněných pod bodem 2 rozsudku Městského soudu v Praze bylo kvalifikováno pouze jako trestný čin ublížení na zdraví, v jeho případě bylo posouzeno jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ač pro tuto přísnější kvalifikaci nesvědčí žádný z provedených důkazů. Soudy založily tuto kvalifikaci na závěru, že měl od poškozeného v průběhu druhého napadení požadovat mobilní telefon nebo peníze, což však obviněný kategoricky popírá. V další části dovolání rekapituluje závěry městského soudu. Ten dospěl k závěru o zištném motivu jednání obviněného na podkladě výpovědi poškozeného J. Č., přestože tento utrpěl při útoku těžký otřes mozku a dočasnou ztrátu paměti. Podle obviněného si poškozený ani nebyl zcela jist, zda mu byl mobilní telefon odcizen. Jeho výpověď je proto nutno brát s rezervou a to i s přihlédnutím k jeho procesnímu postavení. Dalším důkazem o jeho vině měla být výpověď svědkyně S. K., kterou však obviněný považuje za rozpornou a v některých ohledech nekonkrétní. Výpovědi dalších poškozených D. K. a J. Š. byly podle odvolatele v tomto ohledu rovněž zcela nekonkrétní.
Poukazuje dále na to, že jeho druhé potyčce s poškozeným Č. předcházel pokus o útok na poškozeného ze strany jiného útočníka. I poškozený Č. potvrzoval, že při prvé potyčce na něm obviněný nic nepožadoval. Podle obviněného je proto logické, že i následující potyčka měla stejný motiv, tedy nikoli motiv zištný. Jeho čin proto neměl být posouzen jako trestný čin loupeže. Obviněný pak podrobně opakuje svou obhajobu, podle které se on a další obvinění dopustili násilí v důsledku provokace ze strany poškozených, přičemž připouští pouze to, že na tuto provokaci reagovali neadekvátně. Tuto část dovolání uzavírá tvrzením, že podle jeho názoru mu zištný úmysl, který je nezbytný pro naplnění skutkové podstaty trestného činu loupeže, nebyl prokázán způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnosti.
V další části dovolání vyjadřuje nesouhlas s právním posouzením jeho jednání podle odst. 2 písm. b) ust. §234 tr. zák. Má za to, že nebylo prokázáno, že by jím použité násilí bezprostředně směřovalo k dokonání činu, tj. ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozenému. Podle názoru obviněného šlo jen o spekulativní závěry ze strany znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Pokud pak jde o zranění, která poškozený J. Č. skutečně utrpěl, není jisté, zda mu je způsobil právě obviněný L., když na něj útočili i další obvinění. V souvislosti s tím se pak obviněnému jeví výše uloženého trestu jako nepřiměřená.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí městského i vrchního soudu zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedené podmínky nesplňovala převážná část námitek dovolatele, kterými napadal údajná pochybení soudů obou stupňů při hodnocení provedených důkazů. Podle přesvědčení obviněného při něm soudy postupovaly jednostranně, nevycházely při formování svých závěrů o průběhu skutkového děje z jeho výpovědi, nýbrž z výpovědí svědků. Ty však obviněný podkládal za vzájemně rozporné a nevěrohodné.
Nejvyšší soud k těmto námitkám při svém rozhodování nepřihlížel. Obviněný se totiž jejich prostřednictvím domáhal změny skutkových zjištění učiněných soudy a to zejména v tom směru, co bylo důvodem jeho druhého útoku (podle obviněného potyčky) na poškozeného J. Č. a zda v jejím průběhu po poškozeném požadoval mobilní telefon či peníze a zda se posléze mobilního telefonu poškozeného zmocnil. Prostřednictvím dovolání prosazoval vlastní verzi skutkového děje, podle níž šlo mezi ním a poškozeným Č. jen o pokračování předchozího střetu bez zištné motivace s tím, že mobilní telefon poškozený nejspíše ztratil. Změny v posouzení skutkových zjištění, jichž se takto domáhal, by pak teprve následně měly vyústit i v jiné právní posouzení jeho jednání. Námitkami tohoto druhu však dovolatel vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. omezeného na přezkum právního posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Pokud pak obviněný napadal právní posouzení svého jednání jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ač se podle jeho mínění ničím nelišilo od jednání jeho spoluobviněných, nutno opět poukázat na odlišné skutkové závěry soudů, pokud jde o motivaci útoku obviněného L. na poškozeného Č. v porovnání s dalšími obviněnými (viz část odůvodnění na str. 27 rozsudku). Městský soud vyšel plně z výpovědi poškozeného, který uvedl, že obviněný po něm požadoval vydání telefonu v průběhu bití (viz str. 29 odůvodnění rozsudku). I zde se tedy jednalo o námitku směřující proti skutkovým zjištěním, nikoli proti právnímu posouzení skutku.
Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud námitku, kterou obviněný brojil proti tomu, že jeho jednání bylo posouzeno i podle odst. 2 písm. b) ust. §234 tr. zák.
Podle závěru vrchního soudu se obviněný dopustil úmyslného, pro společnost nebezpečného jednání, které bezprostředně směřovalo k užití násilí proti jinému v úmyslu zmocnit se cizí věci a způsobit takovým činem těžkou újmu na zdraví“.
Dovolatel zpochybňoval závěr vrchního soudu, že jeho jednání vůči poškozenému J. Č. bezprostředně směřovalo ke způsobení těžké újmy na zdraví. Navíc podle jeho mínění nebylo prokázáno, zda mu utrpěná poranění způsobil právě on, když na poškozeného útočili i jeho spoluobvinění.
V této souvislosti zpochybňoval naplnění znaku „v úmyslu způsobit takovým činem těžkou újmu na zdraví“. Naplněním tohoto znaku skutkové podstaty obviněným L. se však Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku podrobně zabýval (blíže viz č. l. 29) a s jeho argumentací se bezezbytku ztotožnil i Vrchní soud v Praze (viz č. l. 8 a 9 odůvodnění rozsudku). Nejvyšší soud tyto závěry shledává logické a přesvědčivé, plně korespondující se skutkovými zjištěními popsanými ve výroku rozsudku.
Podle nich „obviněný L. strhl poškozeného J. Č. na zem, sedl si na něj, škrtil ho, několikrát ho udeřil pěstí do hlavy a požadoval po něm vydání mobilního telefonu a poté, co se z něj zvednul, jej spolu s ostatními kopal do hlavy, až poškozený J. Č. upadl do bezvědomí……čímž mu způsobili pohmoždění hlavy, levé očnice, otřes mozku a mnohačetné povrchní kožní oděrky…, přičemž poškozenému hrozilo velmi reálně závažnější poranění, konkrétně krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a poranění mozku“.
Závěry o následku na zdraví poškozeného, který sice nenastal, ale bezprostředně hrozil mají svůj podklad ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství prof. MUDr. I. B., CSc. Opakované intenzivní kopy obutou nohou do hlavy ležícího poškozeného Č., které mu obviněný L. spolu s ostatními útočníky zasadil, vedly k otřesu mozku poškozeného a jen náhodou nedošlo i k závažnějšímu postižení mozku v podobě krvácení pod tvrdou plenu mozkovou. Toto riziko je vysoké zejména v případě kopů do nefixované hlavy (jako tomu bylo u ležícího poškozeného, jenž se již navíc v závěru napadení nalézal v bezvědomí), které vyvolávají opožděný pohyb mozku oproti hlavě, což způsobuje uvedené krvácení. To pak vykazuje znaky těžké újmy na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. e) tr. zák. v podobě poškození důležitého orgánu – v tomto případě mozku. Takové poranění může mít v případě prodlení s poskytnutím lékařského zákroku trvalé nebo i fatální následky. Proto se jeví zcela splněna i materiální podmínka ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák., pro užití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu loupeže. Jednání obviněného přitom bezprostředně ohrožovalo předmět útoku (k tomu viz č. 20/1969 Sb. rozh. trest.), v tomto případě zdraví poškozeného, konkrétně jeho mozek.
Pokud, byť okrajově, dovolatel napadal i výši uloženého trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud se touto námitkou nezabýval, neboť jednak uplatněný dovolací důvod nenaplňovala, jednak výhrady vůči přiměřenosti trestu, který byl ale uložen v rámci trestní sazby současná úprava dovolání neumožňuje (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. trest.). Navíc se tato námitka vázala na již zmíněné výhrady obviněného proti právní kvalifikaci, které Nejvyšší soud neakceptoval, když nepřiměřenost trestu odvozovala od použití nesprávné právní kvalifikace činu.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného P. L. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr