ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.232.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 232/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2009 o dovolání, které podal R. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 522/2008 ze dne 13. 11. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 54/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 10 T 54/2007 ze dne 27. 8. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnném trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
V předmětné věci podal R. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 522/2008 ze dne 13. 11. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal R. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trest, který mu byl v jeho věci uložen, je nepřiměřený. To proto, že soudy dostatečně nevyhodnotily jemu polehčující okolnosti, které spatřuje v předchozím řádném životě, v okolnosti nápomoci orgánům činným v trestním řízení s objasněním trestné činnosti, k doznání se k ní, projevené lítosti (omluva poškozené) a ve skutečnosti, že plně nahradil způsobenou škodu. Má za to, že za těchto okolností mu měl být soudy uložen trest mírnější (trest odnětí svobody podmíněně odložený na přiměřenou zkušební dobu), když bez ohledu na uvedené mu byl uložen trest výrazně represivní, na úkor trestu výchovného. Přitom uvedl, že označený dovolací důvod uplatnil nikoli pro právní kvalifikaci skutku, ale proto, že ten spočívá v posouzení jiné skutkové okolnosti, zejména pak na okolnosti významné pro ukládání trestu. Proto také navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Ostravě, a to v části, v níž byly ponechány nedotčenými ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a aby zrušil též citovaný rozsudek Okresního soudu v Karviné ve výroku o trestu odnětí svobody a ve způsobu jeho výkonu a sám nově rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. při nezměněném výroku o vině „výrokem o trestu odnětí svobody, který by byl podmíněně odložený, byť na delší zkušební dobu“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že prostřednictvím zvoleného dovolacího důvodu nelze namítat nedostatečná skutková zjištění, postup soudu při dokazování ani způsob, kterým provedené důkazy soud hodnotil. Ve vztahu k výroku o trestu uvedla, že prostřednictvím tohoto ani jiného zákonného dovolacího důvodu nelze namítat uložení určitého trestu proto, že jeho uložení je nepřiměřené, a to ani z hledisek obecných, tak jak jsou stanoveny v §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák. Za „jiné hmotně právní posouzení“ z hlediska dovolacího důvodu vymezeného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ohledně výroku o trestu je možno považovat jen jiné vady tohoto výroku spočívající v porušení hmotného práva (nikoli tedy otázky druhu a výměry trestu), ale např. pochybení soudu v právním závěru stran souhrnného nebo úhrnného trestu apod. Jeho odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 8 Tdo 721/2006 ze dne 19. 7. 2006 se týká jiné problematiky, kdy v jejím rámci byla řešena otázka nepřiměřené délky řízení, když takovou výhradu dovolatel neuplatnil. Proto tedy navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je takto určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky (srov. zejména rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/2003) lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) v dovolání důvodně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl shledán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b tr. ř., a to ani poukazem na to, že jde o posouzení jiné skutkové okolnosti, a to takové, která má význam pro ukládání trestu, když takové okolnosti nejsou těmi, které dovolatel má za skutkové okolnosti a jejich posouzení v souvislosti se skutečnostmi významnými pro ukládání trestu (jiné nesprávné hmotně právní posouzení). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležící v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.
Z výše uvedeného je patrné, že v posuzované věci uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. nenaplňuje dovolací argumentace obviněného, jejímž prostřednictvím namítá uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání dvou let soudem prvního stupně a akceptovaným soudem odvolacím v rozporu se zásadami uvedenými v §23 tr. zák., příp. §31 a násl. tr. zák.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka