ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.306.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 306/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2009 o dovolání podaném T. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 512/2008 ze dne 19. 11. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 50/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově sp. zn. 101 T 50/2008 ze dne 28. 8. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto i o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal T. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 512/2008 ze dne 19. 11. 2008 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal T. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že označené trestné činy nespáchal, v čemž také spatřuje nesprávné právní posouzení skutku, který je mu přičítán. V této souvislosti uvedl, že soudy vycházely pouze ze zjištěné daktyloskopické stopy na místě činu, která však pouze prokazovala jeho přítomnost tamtéž, avšak nelze z ní dovodit, že z uvedeného vozidla odcizil jakékoliv věci. Dodal, že u vozidla v kritické době byl, pouze do něj nahlédl otevřeným okénkem s tím, že takto mohl být na místě zachycen otisk jeho prstu. Pouhá tato skutečnost pak nemůže být rozhodujícím důkazem, že se dopustil skutku, ve kterém soudy nakonec shledaly označené trestné činy, přičemž uvedené trestné činy jsou úmyslnými, což s ohledem na uvedené „není naplněno“. Při absenci jiných (dalších) důkazů jej takto soudy, při respektování zásady in dubio pro reo, neměly předmětnými trestnými činy shledat vinným. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) v souladu s ustanovením §265k tr. ř. napadené (citované) usnesení odvolacího soudu zrušil a sám rozhodl podle §265m tr. ř. a obžaloby jej zprostil.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že podstatná část námitek dovolatele směřuje do oblasti učiněných skutkových zjištění a dovolacím důvodům tak neodpovídá. To proto, že se jedná o námitky, ve kterých dovolatel polemizuje s hodnocením důkazů soudy, vznáší nekonkrétní námitky proti úplnosti vedeného dokazování a prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které do vozidla pouze nahlédl. Pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit pouze námitku týkající se absence úmyslného zavinění, když z tzv. skutkové věty i odůvodnění soudních rozhodnutí jednoznačně plyne, že šlo o jednání úmyslné, a to ve formě úmyslu přímého (§4 písm. a/ tr. zák.), když představa, že by dovolatel neúmyslně, resp. z nedbalosti vnikl do vozidla, je absurdní. Proto takováto námitka je nedůvodná. Protože v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu nebyl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v jedné z jeho alternativ. Navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že se předmětných trestných činů nedopustil a učiněný skutkový stav ve věci tak nemohl vést k jinému závěru. Avšak oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě vysvětlily, z jakého důkazu vycházely a stejně tak vysvětlily, proč takový důkaz (otisk prstu zanechaného na místě činu dovolatelem) pokládají za takový, který spáchání označených trestných činů dovolatelem prokazuje, a to zejména na místo ve vozidle, kde byl předmětný otisk prstu nalezen. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení důkazů, když i námitka stran absence jakéhokoli zavinění je za dané situace bezpředmětná. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka