ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.463.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 463/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2009 o dovolání podaném M. E. W. T., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 359/2008 ze dne 16. 9. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 11/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 8 T 11/2008 ze dne 8. 7. 2008 byl dovolatel (při nezměněném výroku o vině) pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj byl podrobně popsán ve výrokové části rozsudku téhož soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 8 T 11/2008. Následně byl odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci a to jednak 2,45 g látky zvané Heroin s obalem a jednak 2,5 g látky zvané heroin. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 3 T 113/2007 ze dne 24. 10. 2007, doručený mu dne 20. 11. 2007 s právní mocí dne 28. 12. 2007 a všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně pozbyla podkladu. Podle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) byl dovolatel zproštěn obžaloby, že neoprávněně měl jinému prodat a pro jiného přechovávat omamné a psychotropní látky, čímž měl spáchat trestný čin nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák, když příslušný skutkový děj byl popsán v citovaném rozsudku.
O odvolání M. E. W. T. (a příslušné státní zástupkyně) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze, rozsudkem pod sp. zn. 8 To 359/2008 ze dne 16. 9. 2008 tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 8 T 11/2008 ze dne 8. 7. 2008 podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu. Dovolatel byl tímto rozsudkem Městského soudu v Praze shledán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. (když rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 8 T 11/2008, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 8 To 191/2008 zůstal nedotčen) a byl odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci a to jednak 2,45 g látky zvané Heroin s obalem a jednak 2,5 g látky zvané heroin. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 1 T 118/2007 i z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 3 T 113/2007 ze dne 24. 10. 2007, doručený dne 20. 11. 2007 s právní mocí dne 28. 12. 2007 a všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně pozbyla podkladu. Podle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) byl dovolatel zproštěn obžaloby, že neoprávněně měl jinému prodat a pro jiného přechovávat omamné a psychotropní látky, čímž měl spáchat trestný čin nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., když příslušný děj byl popsán v citovaném rozsudku.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal M. E. W. T. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §256b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že ve vztahu k nesprávnému právnímu posouzení skutku musí oběma soudům především vytknout, že byl uznán vinným trestným činem nedovoleného držení omamné látky pro sebe dle §187a odst. 1 tr. zák., aniž by však naplnil všechny znaky tohoto trestného činu, respektive mu toto nebylo nijak prokázáno ani tvrzeno. Nelze přehlédnout, že nijak nepopíral, že uvedenou látku má u sebe a v daném množství. Ani jeden soud však nevyslovil jeden ze zákonných znaků tohoto trestného činu, čímž je překročení hranice oprávněného držení pro vlastní spotřebu. Současně namítl, že definice většího než malého množství, kterážto jediná by mohla určit naplnění formálních znaků tohoto trestného činu není platným právem určena, a judikatura v tomto směru doposud sjednocení praxe nepřinesla, vyjma jednoznačné individualizace. Z výroků obou soudů je možné dovodit toliko naplnění skutkové podstaty a jemu předcházející popis, kdy a kolik jaké látky u něj bylo zajištěno. Dovolatel tedy nemohl naplnit a nenaplnil zákonný definiční znak překročení malého množství, nejen proto, že není jak shora namítáno nikde určen, ale též s ohledem na to, že se jednalo o dva rozdílné případy, ve kterých množství heroinu base u něj nalezené nepřekročilo 0,2659 g a v druhém případě 0,38 g. U osoby dlouhodobě zneužívající drogy nelze toto množství dle dovolatele označit za větší než malé, neboť lze u ní důvodně předpokládat nakoupení větší zásoby aplikované dle potřeby a příznaků abstinence. To, že je osobou dlouhodobě drogy zneužívající bylo prokázáno i znaleckým posudkem, znalec bral za prokázanou u dovolatele aplikaci až 2 g heroinu denně. Při vyslovení viny je nutné brát v úvahu pouze skutečnou drogu u něj zjištěnou, kterou je bez dalšího heroin jako zakázaná látka, která rozhodně ani v jednom případě nemohla svým obsahem resp. hmotností naplnit zákonný znak skutkové podstaty trestného činu dle §187a odst. 1 tr. zák., tedy větší než malé množství, též ve vztahu k množství jím aplikovanému. Dovolatel je proto přesvědčen, že měl být obžaloby i v těchto bodech zproštěn, neboť se nejednalo o trestný čin. Ohledně mu uloženého nepodmíněného trestu namítl, že mu byl dle jeho názoru uložen trest odnětí svobody mimo trestní sazbu a současně došlo k porušení zásady zákazu reformace in peius, tedy zákazu změny k horšímu, v případě nepodání odvolání příslušným Obvodním státním zastupitelstvím, a tedy k následnému neoprávněnému uložení trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Dovolatel již v souvislosti s vyhlášením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 3. 2008 namítal uložení souhrnného trestu i ve vztahu k rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 1 T 118/2007 stejně jako k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 3 T 113/2007 ze dne 24. 10. 2007, přičemž však soud prvního stupně rozhodl, jak je výše uvedeno. Odvolání Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 proti rozsudku ze dne 18. 3. 2008 směřovalo toliko proti výroku zprošťujícímu a nikoli proti výroku o vině či eventuelně trestu pro trestný čin podle §187a odst. 1 tr. zák. Tento napadl odvoláním pouze dovolatel. Odvolací soud zrušil výrok o trestu a výrok zprošťovací. Po hlavním líčení konaném dne 8. 7. 2008 Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl tak, že při stále nezměněném výroku o vině dovolateli uložil souhrnný trest, avšak opakovaně nikoli i ve vztahu k jím navrhovanému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 1 T 118/2007 (jímž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců). Trest mu byl uložen, jako souhrnný (ve vztahu k zmíněnému trestnímu příkazu) v trvání osmnácti měsíců a současně byl dovolatel opět zproštěn ve druhém bodě obžaloby pro trestný čin dle §187 odst. 1 tr. zák. Dovolatel podal odvolání do výroku o trestu a odvolání podalo též Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, a to jak proti trestu pod bodem 1 citovaného rozsudku, tak i proti zprošťujícímu výroku pod bodem 2 téhož. K tomuto dovolatel namítl, že vzhledem k tomu, že Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 odvolání proti výroku o vině a trestu pod bodem 1 rozsudku ze dne 18. 3. 2008 nepodalo, rozsudek prošel odvolacím řízením a byl zrušen v otázce trestu výhradně na základě jím podaného odvolání a nemůže tedy svědčit příslušnému státnímu zastupitelství následné právo na odvolání k výši trestu, jak je zjevně učiněno odvoláním ze dne 18. 7. 2008 (reformace in peius). V návaznosti na to, rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 9. 2008 tak, že seznal odůvodněnost dovolatelových námitek a svým výrokem rozhodl i uložení souhrnného trestu k rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 1 T 118/2007, ve kterém byl dovolatel uznán vinný trestným činem dle §187 odst. 1 tr. zák. a následně odsoudil dovolatele k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, čímž dle dovolatele překročil zákonnou výměru zákonem stanovenou pro označený trestný čin. Maximální hranice trestu dle ustanovení §187a odst. 1 tr. zák. činí 24 měsíců, k jeho odvolání byla maximální hranice ohraničena uloženými 18 měsíci, neboť dle dovolatele nelze k odvolání Obvodního státní zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 18. 7. 2008 v dovolatelův neprospěch přihlížet, vzhledem k tomu, že nebylo podáno odvolání v neprospěch obviněného proti tomuto bodu rozsudku ze dne 18. 3. 2008. Městský soud tedy pochybil, když svým rozsudkem uložil trest odnětí svobody ve výši 30 měsíců, neboť uvedeným postupem mu uložil trest mimo zákonem stanovenou trestní sazbu (zákaz reformace in peius), čímž současně došlo k porušení hmotně právních ustanovení uvedených v §31, §32, §35 odst. 2 tr. zák. V závěru svého dovolání navrhl, aby „Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ust. §265k odst. 1 tr. ř. a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 8 To 359/2008, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 8 To 191/2008, a přikázal v souladu s ust. §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Podle něj je dovolání přípustné dle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., nicméně ho ve všech bodech považuje za zjevně neopodstatněné. Námitka dovolatele, že svým jednáním nenaplnil znak skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. neobstojí, neboť je zřejmé, jak vyplývá z dokazování, že v obou případech se jednalo o množství větší než malé. Prakticky již od účinnosti ustanovení §187a tr. zák. provedenou zákonem č. 112/1998 Sb. rozhodovací praxe konzistentně za množství větší než malé považuje takové množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně převyšuje běžnou dávku průměrného konzumenta a při posuzování této otázky nečiní rozdílu mezi prvokonzumentem a uživatelem v pokročilém stádiu závislosti. K naplnění dovolacího důvodu podle ust. §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podle vyjádření státního zástupce též nedošlo. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal dovolatel i státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, a to v obou bodech v neprospěch dovolatele, Městský soud v Praze uložil souhrnný trest ve výši třiceti měsíců zcela v souladu s §187 odst. 1 tr. zák. Důvod dovolání podle ust. §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. V případě dovolatele však odvolací soud opravný prostředek nezamítl ani neodmítl, naopak dovolatelovu námitku vůči nesprávně uloženému souhrnnému trestu shledal důvodnou a v souladu s ní mu pak sám uložil odpovídající trest. Za popsané situace má státní zástupce zato, že dovolání je zjevně neopodstatněné a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Dovolatel tedy namítá, že nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu dle §187a odst. 1 tr. zák. tím, že přechovával omamné nebo psychotropní látky nebo jedy v množství větší než malém, neboť drogy měl pouze v množství pro svou osobní potřebu. Došlo tak k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Definice množství „větší než malé“ sice není nikde zákonně upravena, avšak soudní praxe tento pojem vykládá tak, že „za množství větší než malé ve smyslu §187a odst. 1 trestního zákona je třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých dávek pětinásobně až desetinásobně převyšuje běžnou jednorázovou dávku průměrného konzumenta.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 4 Tz 142/2000). Za takové množství se v případě heroinu považuje 0,15 g heroinu (jedna dávka po 30 mg). Toto množství překročil dovolatel v obou dvou případech, kdy v prvním případě se jednalo o 0,2659 g heroinu base, v druhém případě o 0,38 g heroinu base. Soudy tedy správně posoudily toto množství jako množství větší než malé a dovolatel takto i v tomto směru naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu dle §187a tr. zák., neboť bez povolení přechovával omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém. Námitka uplatněná v rámci dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy uplatněna právně relevantně, avšak je zjevně neopodstatněná.
K naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může dojít ve dvou alternativách spočívajících v tom, že dovolateli byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo je uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl dovolatel uznán vinným. Dovolatel poukázal na skutečnost, že byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák., u něhož zákon umožňuje uložení odnětí trestu svobody do výše dvou let, a pokud mu byl tedy uložen trest ve výši dvou a půl roku, jedná se o trest ve výměře mimo tuto trestní sazbu. Současně je však namístě nutno uvést, že mu byl rozsudkem odvolacího soudu uložen trest souhrnný dle §35 odst. 2 tr. zák., jak ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 3 T 113/2007 ze dne 24. 10. 2007, tak i rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 1 T 118/2007, kterým byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Pro tento trestný čin je zákonem stanovena sazba trestu odnětí svobody v rozmezí jednoho až pěti let. Dle §35 odst. 1, 2 tr. zák. se v takovém případě ukládá trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin nejpřísněji trestný, v případě dovolatele tedy byl správně uložen dle ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. a tedy v rámci příslušné trestní sazby. Neobstojí ani procesní námitka dovolatele ohledně nedodržení zákazu reformace in peius (§264 odst. 2 tr. ř.). Trest, který mu uložil Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 18. 3. 2008 byl dovolateli vyměřen v trvání osmnácti měsíců, aniž by soud vzal v úvahu při ukládání souhrnného trestu citovaný rozsudek (ze dne 28. 11. 2007), kterým mu byl uložen Obvodním soudem pro Prahu 1 trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Dovolatel tak byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců rozsudkem ze dne 18. 3. 2008, při současném zachování trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců uložených mu uvedeným rozsudkem ze dne 28. 11. 2007, celkem tedy ke třiceti měsícům. Až odvolací soud v rámci ukládání souhrnného trestu uvedené pochybení napravil a uložil souhrnný trest i ve vztahu k rozsudku ze dne 28. 11. 2007, který současně zrušil a dovolatele poté odsoudil k souhrnnému trestu v délce třiceti měsíců. K reálnému zhoršení postavení dovolatele (a tedy porušení zákazu reformace) tedy nedošlo, neboť mu byl uložen správně souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a tedy v rámci zákonem stanovené trestní sazby pro trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák., na základě kterého mu byl předmětný trest uložen, při respektování jeho výše omezenou hranicí třiceti měsíců, jak tato vyplývá z již uvedených (citovaných) rozhodnutí. Ač je námitka v rámci dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněna právně relevantně, je zjevně neopodstatněná.
Co se týče dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ten je dán tehdy bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V případě dovolatele však odvolací soud opravný prostředek nezamítl ani neodmítl, naopak dovolatelovu námitku vůči nesprávně uloženému souhrnnému trestu shledal důvodnou a v souladu s ní ve věci sám rozhodl rozsudkem. Námitka uplatněná v rámci tohoto dovolacího důvodu je tedy rovněž zjevně neopodstatněná.
S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka