ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.470.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 470/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2009 o dovolání podaném obviněným Ing. J. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 8 To 374/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 170/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. B. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 1 T 170/2007 byl obviněný Ing. J. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění rozsudku soudu prvního stupně dopustil tím,
že Ú. p. v P. – odboru státní sociální podpory v M. jako společně posuzovaná osoba úmyslně zatajil údaj důležitý pro posouzení nároku na dávku státní sociální podpory, když
1. dne 31. 5. 2004 ve svém dokladu o výši ročního příjmu za rok 2003 neuvedl a ani později tomuto úřadu dodatečně neoznámil, že mu byl v roce 2003 O. s. Z. M. v. vyplacen příspěvek za službu v celkové výši 80.304,- Kč,
2. dne 15. 9. 2005 ve svém dokladu o výši ročního příjmu za rok 2004 neuvedl a ani později tomuto úřadu dodatečně neoznámil, že mu byl v roce 2004 O. s. z. M. v. vyplacen příspěvek za službu v celkové výši 82.320,- Kč,
v důsledku čehož Ú. p. v P. jeho manželce M. B. dne 14. 3. 2005 neoprávněně zpětně přiznal od 1. 1. 2005 a v době od 21. 3. 2005 do 9. 10. 2006 pravidelně měsíčně neoprávněně vyplácel přídavek na dítě pro její nezletilé syny M. S., a K. S., a vyplatil jí neoprávněně přídavky na děti v celkové výši 11.286,- Kč.
Za uvedený trestný čin byl obviněný podle §250 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 8 To 374/2008, jímž podané odvolání zamítl podle §256 tr. ř.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Ing. J. B. dovolání prostřednictvím své obhájkyně, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g), jakož i z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dále uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Obviněný zpochybňoval správnost skutkových zjištění učiněných oběma soudy. Proto podle něj mělo dojít i k chybnému právnímu a jinému hmotně právnímu posouzení. Soudy chybně právně posoudily, zda se jedná o trestný čin s ohledem na materiální stránku. Vzhledem k tomu, že v dané věci rozhodl správní orgán, nebylo namístě postupovat cestou trestního stíhání. Dále soudům vytýká, že chybně posoudily, že se jedná o pokračující trestný čin. Nebylo rovněž provedeno dostatečné dokazování k formě zavinění. Správní orgán si mohl ověřit pobírání výsluhy na příslušném ministerstvu. Na straně obviněného se může jednat maximálně o nedbalostní zavinění podle ustanovení §5 písm. a) tr. zák., neboť si podrobně nepřečetl příslušný formulář, kterému nepřikládal význam. Laxní přístup vyplýval z toho, že měl za to, že nárok na přídavky jeho manželce nevznikne. Nebyl srozuměn ani s tím, že dávky jsou vypláceny. Spoléhal, že rozhodné příjmy si může správní orgán ověřit sám. Tvrdí dále, že nikdy nepodával žádost o přiznání dětských přídavků. Nebylo podle jeho mínění prokázáno, že věděl o tom, že jeho manželka žádost o přiznání přídavků na děti podala. Vzhledem k výši svých příjmů ze zaměstnání oprávněně předpokládal, že manželce nárok na přiznání dávky nevznikne. Nesouhlasil s tím, že jeho jednání je kvalifikováno jako pokračování v trestném činu, když mezi předložením jednotlivých potvrzení uplynula doba, kterou nelze hodnotit jako blízkou časovou souvislost. Chybná je úvaha odvolacího soudu, že pokračování je možno dovodit z toho, že výsluhový příjem obviněný ani dodatečně neoznámil. Dále dovolatel zpochybnil procesní použití listinných důkazů, které byly poskytnuty orgánům činným v trestním řízení ještě před zahájením trestního stíhání. Necítí se být vinen úmyslným trestným činem, postoj orgánů činných v trestním řízení ke své osobě hodnotí jako nespravedlivý a nemůže se s ním smířit.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolatel zdůvodnil odkazem na blíže nespecifikované listiny, z nichž by měly vyplývat (opět blíže nespecifikované) pochybnosti o náležitém obsazení ve věci rozhodujícího soudu.
Podle názoru státního zástupce se vzhledem k naprosté neurčitosti takové námitky k ní nelze vyjádřit a ani soud se jí nemůže zabývat. Pokud jde o dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., dovolatel pod tuto námitku podřadil tvrzení, že u všech hlavních líčení sice přítomen byl, nicméně u posledního z nich mu soudem nebylo umožněno přednést zvlášť svůj závěrečný návrh a zvlášť poslední slovo.
Podle přesvědčení státního zástupce tuto námitku pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, neboť tento se vztahuje výlučně na případy, kdy dovolatel u hlavního líčení osobně přítomen nebyl.
V této části je tedy podle názoru státního zástupce dovolání podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
K tomu dodává, že z č. l. 141 – 142 trestního spisu je zřejmé, že obviněný přednesl závěrečnou řeč i poslední slovo současně, a že po něm již žádný z účastníků řízení nehovořil. Má tedy za to, že jeho procesní práva žádným významným způsobem porušena nebyla.
Dovolání je zčásti podáno také s odkazem na dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu dovolatel namítá, že jeho jednání není po materiální stránce trestným činem a domáhá se přiznání účinné lítosti dle §66 tr. zák., neboť na výzvu správního orgánu neoprávněně vyplacenou částku neprodleně vrátil.
Dále namítá nedostatek zavinění ve formě úmyslu podle §4 tr. zák. s tím, že skutek byl spáchán nejvýše formou nedbalosti vědomé podle §5 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Konečně namítá, že skutek není jedním pokračujícím trestným činem. Podle státního zástupce je dovolání v této části zjevně neopodstatněné.
Je přesvědčen, že námitky dovolatele jsou shodné s jeho obhajobou uplatněnou v předchozích stádiích trestního stíhání, s níž se oba soudy vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly.
Stupeň nebezpečnosti posuzovaného činu pro společnost je proto podle něj zcela srovnatelný se stupněm nebezpečnosti běžných trestných činů téhož charakteru. Skutkem byla způsobena škoda převyšující více než dvojnásobně hranici škody nikoliv nepatrné ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. a stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost nelze v žádném případě označit za nepatrný ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák.
Účinná lítost podle §66 tr. zák. je možná jen u tam vyjmenovaných trestných činů, mezi nimiž však trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. uveden není. Dobrodiní citovaného ustanovení by však dovolatel ani hypoteticky využít nemohl, neboť neoprávněně vyplacenou částku vrátil až na výzvu příslušného orgánu, nikoliv dobrovolně (tj. z vlastní iniciativy). Vrácení neoprávněně vyplacené částky lze tedy považovat toliko za náhradu způsobené škody.
Podle přesvědčení státního zástupce je zcela irelevantní, zda dovolatel žádost o přídavky na děti podával osobně či zda tak učinila jeho manželka. Podstatné je, že pro potřeby zjišťování nároku na přídavky na děti a vypočtení jejich výše byl společně hodnocenou osobou, čehož si musel být vědom již z toho důvodu, že pro tento účel musel výši svých příjmů dokládat (tzn. jít na mzdovou účtárnu a žádat tam o potvrzení výše dosažených příjmů).
Státní zástupce tvrdí, že obviněný spáchal skutek formou nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., neboť formulář vyplnil neúplně (zatajil část svých příjmů), ale podepsal ho jako správně vyplněný. Již z nadpisu formuláře je zřejmé k jakému účelu je potvrzení určeno a již z toho faktu, že je potvrzení o příjmu správním orgánem vyžadováno, vyplývá, že toto potvrzení je podkladem pro výpočet dávky. Obviněný tedy věděl, že v důsledku nesprávných údajů může dojít ke škodlivému následku ve formě neoprávněně poskytnutých přídavků na děti a s tímto byl srozuměn, neboť neexistoval žádný rozumný důvod, který by mohl vzniku škodlivého následku zabránit.
Státní zástupce je toho názoru, že skutek byl správně posouzen jako jediný pokračující trestný čin. Předložení jediného potvrzení obsahujícího nesprávné údaje o výši obviněným dosažených příjmů znamenalo poskytování pravidelně se opakujících dávek po dobu 1 roku. Pokud poté následovalo předložení dalšího zcela shodně (a nesprávně) vyplněného potvrzení, z jehož titulu byly dávky pravidelně poskytovány po další rok, je blízká časová souvislost ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. dána.
Pokud jde o dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jeho relevantní uplatnění podle první alternativy vůbec nepřichází v úvahu, neboť jde o dovolací důvod ryze procesního charakteru vztahující se k případům, kdy odvolání bylo zamítnuto či odmítnuto dle §253 tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání. V daném případě však odvolání obviněného odvolacím soudem projednáno bylo a bylo o něm i rozhodnuto.
Citovaný dovolací důvod uplatněný podle druhé alternativy by mohl být relevantním důvodem dovolání v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř.
Protože ale námitky dovolatele jsou ve vztahu k předchozímu řízení zčásti nepřezkoumatelné a zčásti zjevně neopodstatněné, lze tento závěr vztáhnout i na uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného Ing. J. B. bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03).
Ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. Může jím být existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (alternativa prvá) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nemohla být dovolatelem namítána, neboť Krajský soud v Plzni rozhodl o jeho odvolání ve veřejném zasedání konaném dne 29. září 2008 a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že již prvostupňový soud a především pak soud odvolací se logicky a beze zbytku vypořádal s obhajobou obviněného. Ten velmi dobře věděl, za jakým účelem vyplňuje příslušný formulář, jehož slovní označení, označení jednotlivých rubrik a instrukce pro jeho vyplnění včetně poučení o následcích uvedení nepravdivých údajů prakticky vylučovaly nejasnost nebo nesrozumitelnost, tím spíše pro vysokoškolsky vzdělaného obviněného, který navíc pracoval v oboru, náročném na podobně přesné a pravdivé informace, získávané z písemných podkladů (účetní evidence apod.). Nutno podotknout, že pokud obviněný podle vlastních slov pochyboval o nároku na dávky sociální podpory pro nezletilé děti své manželky kvůli výši vlastního pravidelného měsíčního příjmu, jednak je tím usvědčován z vědomosti o základních pravidlech a podmínkách jejich poskytování, jednak logicky nelze současně uvěřit jeho obhajobě o liknavém vyplňování podobných formulářů. To proto, že výše ročně vyplaceného příspěvku za službu (přes 80 000,- Kč) představovala přibližně třetinu ročně vyplacené mzdy, což i v měsíčním vyjádření činí velmi významnou část příjmu obviněného. Tento příjem zjevně neopomenutelný ve vědomí obviněného měl být také zahrnut do celkového výčtu rodinných příjmů při posuzování důvodnosti nároku na dávky sociální podpory. To evokuje úvahu, zda by nebylo výstižnější posoudit subjektivní stránku trestného činu obviněného jako úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák., tím spíše, že příslušný formulář předkládal opakovaně, několik let za sebou.
Další dovolací námitky byly uplatněny již v podaném odvolání a soud II. stupně se s nimi velmi pečlivě a zevrubně vypořádal. To se týká především zhodnocení naplnění materiální stránky skutkové podstaty trestného činu, závěru o pokračujícím jednání obviněného, které bylo u něho dáno především jednotným záměrem i časovou propojeností udržování protiprávního stavu a důsledků z toho plynoucích. Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. – náležité obsazení rozhodujícího soudu – postrádá jakékoli bližší zdůvodnění, tedy i právní relevanci. Nejvyšší soud se tak i v dalším zcela ztotožnil se stanoviskem státního zástupce k dovolatelovým námitkám.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn právně relevantně alespoň v té části, pokud byl namítán nedostatek zavinění jako naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Takové pochybení však, jak je to zřejmé ze shora rozvedené argumentace, shledáno nebylo.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Ing. J. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr
Vypracoval: JUDr. Pavel Šilhavecký