ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.479.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 479/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2009 o dovolání podaném L. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 401/2008 ze dne 11. 11. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 39/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 2 T 39/2008 ze dne 12. 8. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) byli poškození M. J. a A. p., a. s., se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání L. K. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 6 To 401/2008 ze dne 11. 11. 2008 tak, že jej dle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal L. K. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že v odůvodnění napadeného usnesení je k věci samotné uvedeno, že stav počasí (mrholení a teplota kolem nuly) ho měly vést k závěru, že vozovka může namrzat a tudíž měl této skutečnosti přizpůsobit rychlost jízdy a dále, že neměl s jízdní soupravou vůbec vyjíždět, ať již z důvodů počasí nebo proto, že byl pod vlivem alkoholu. Oba soudy zaujaly stanovisko, že jeho způsob jízdy byl nepřiměřený uvedeným okolnostem (zejména panujícím povětrnostním podmínkám) a jel takto nepřiměřeně rychle, což bylo právě prvotní příčinou samotné dopravní nehody. S uvedenými dovolatel nesouhlasil s tím, že jeho zavinění na vzniku dopravní nehody je možno dovodit jen pokud bylo zjištěno, se současným konstatováním, že bez porušení označených povinností řidiče (dovolatele) by k nehodě nedošlo. Z tohoto pohledu je zjištěná přítomnost zbytkového alkoholu v jeho krvi obecně přitěžující okolností (jde však pouze o přestupek, za který se dovolatel stydí a opakovaně v této souvislosti vyjádřil lítost), avšak nebylo zjištěno, že by alkohol byl příčinou dopravní nehody. O tom, že „mrholí a vozovka může namrzat“ nevěděl do okamžiku, než dojel do míst, kde k takovému mimořádnému jevu docházelo, a v této chvíli bylo již pozdě a jeho vozidlo bylo neovladatelné. Před vyjetím neměl možnost se ze zdrojů veřejných informací dozvědět, že nemá jezdit. I jeho syn, se kterým se na soupravě střídá, jel ráno do práce a ničeho rizikového si nevšimnul. Došlo k neočekávanému klimatickému jevu, kdy náhle a extrémně rychle začala padat mlha a námraza, v době od 6:30 do 7:30 hod., a byla to Správa silnic, kdo měl včas dost informací a mohl učinit potřebné úkony. Vedoucí směny věděl o situaci již v 6:45, možná i dříve. K nepřiměřené rychlosti uvádí dovolatel to, že jde o nepřípustné předpokládání viny tam, kde o vině chybí jakékoli důkazy. Dovolatelova rychlost byla zcela přiměřenou stavu vozovky, z počátku sjízdné. Námraza byla v klimaticky výjimečném údolí, kam sjížděl. Jakmile uviděl dovolatel nehodu před sebou, začal brzdit, vozidlo ještě reagovalo, až po chvíli se „utrhlo“ právě na úseku, kde námraza již byla. Dovolatel nechtěl ohrozit kolonu vozidel před sebou, chtěl odvrátit hrozící nebezpečí, proto jednal v krajní nouzi a takto měl i soud jednoznačně vyhodnotit situaci. Soud měl vzít v úvahu i skutečnost, že jakákoli příčinná souvislost mezi jeho jízdou a překlopením vozidla s přívěsem do protisměru je přerušena, neboť v době jeho rozhodování a dokonce i v době skončení nehodového děje, v protisměru nebylo žádné vozidlo, které by mohl tímto manévrem ohrozit. Řidič nákladního vozidla KIA měl po dobu několika sekund možnost vozidlo zastavit a nehodě předejít, neboť vytvoření neočekávané překážky má každý řidič povinnost předpokládat a za nehodu a její následky je tak dle dovolatele odpovědný řidič vozidla KIA. Dovolatel žádnou povinnost, která by vedla ke vzniku dopravní nehody nebo se na jejím vzniku podílela, neporušil. Oba soudy tedy posoudily skutkový děj nesprávně, v rozporu s hmotným právem a dovolatel tedy navrhuje „napadené usnesení z 11. 11. 2008 Krajského soudu v Ostravě, č. j. 6 To 401/2008, zrušit a věc tomuto soudu vrátit s pokynem vyhovět jeho odvolání tak, že se odvoláním napadený rozsudek zruší a bude rozhodnuto o postoupení věci Městskému úřadu v Novém Jičíně, neboť v jeho jednání (totiž jízda se zbytkovým alkoholem) je možno spatřit toliko přestupek“.
K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Podle něj je dovolání přípustné, avšak je zjevně neopodstatněné. Argumentace uplatněná dovolatelem v rámci mimořádného opravného prostředku je prakticky totožná s jeho dosavadní obhajobou a zejména důvody obsaženými v jeho odvolání proti rozsudku prvního stupně. Námitkami dovolatele se již řádně zabýval odvolací soud a státní zástupce plně odkazuje na závěry jím učiněné, které jsou dle něj logické a vycházejí z obsahu provedeného dokazování. Pokud obviněný vznáší námitky proti formulaci odůvodnění tohoto rozhodnutí, je v tomto rozsahu dovolání nepřípustné (§265a odst. 4 tr. ř.). Dále státní zástupce upozorňuje na skutečnost, že petit dovolání, tak jej formuluje dovolatel ve svém dovolání, je nerealizovatelný, neboť jeho realizací by došlo k zasahování do nezávislého výkonu moci soudní. Z dokazování provedeného před nalézacím soudem vyplynulo, že dovolatel porušil několik významných povinností, jež na něho jako na řidiče speciální jízdní soupravy dopadaly, zejména se jedná o stav ovlivnění tzv. zbytkovým alkoholem v krvi, jenž obviněného vylučoval jako řidiče z účasti na silničním provozu. Dále šlo o nerespektování speciálního režimu provozu jízdní soupravy, kterou řídil, podcenění klimatických podmínek daných dobou a místem a nepřizpůsobení rychlosti a způsobu jízdy hrozícímu nebezpečí námrazy, resp. náledí. Přenášet vinu za nehodu na Správu silnic je dle státního zástupce nepřípadné, neboť všichni řidiči v daném místě a v danou dobu museli zvládnout stejné jízdní podmínky a pouze dovolatel v tomto směru selhal. Nelze připustit ani argument, že vinen je řidič nákladního vozidla KIA, protože měl povinnost předpokládat vytvoření neočekávané překážky. Z právního hlediska jde o tvrzení neudržitelné, neboť naopak právě vznik náhlé a neočekávané překážky může být jedním z důvodů pro vyloučení odpovědnosti řidiče za dopravní nehodu, a kromě toho by podle této filosofie musel i dovolatel předpokládat, že silnice před ním bude zledovatělá a že se po ní bude pohybovat kolona pomalu jedoucích vozidel. Naopak správný je závěr soudu, že to byl obviněný, kdo porušením několika základních povinností zapříčinil havárii své nákladní soupravy, jejímž důsledkem byl i střet s vozidlem KIA. V napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně tak nespatřuje státní zástupce žádnou vadu, kterou by bylo nezbytné napravit cestou dovolání. Za popsané situace má státní zástupce zato, že dovolání je zjevně neopodstatněné a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání, jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry neúplná (nedostatečná), že z nich nelze vyvodit při jakékoliv interpretaci adekvátní právní závěr (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Co se tedy týká dovolatelovy argumentace ohledně toho, jak soudy hodnotily jeho způsob jízdy, dopravní situaci a zavinění dopravní nehodou (jejím vznikem), soud prvního stupně a následně i soud odvolací, se s těmito námitkami řádně vypořádaly, kdy soud prvého stupně zcela jednoznačně v odůvodnění svého rozsudku objasňuje, jak hodnotil které důkazy a jak dospěl ke zjištěním, které vedly k vydání citovaného rozhodnutí. I odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vysvětlil, proč shledal dovolatele viníkem dopravní nehody, jaké (konkrétní) povinnosti jako řidič porušil a zdůraznil, že z výpovědí svědků, listinných důkazů i fotodokumentace jednoznačně vyplývá, že stav počasí měl obžalovaného jednoznačně vést k závěru, že vozovka může namrzat, tudíž měl této skutečnosti přizpůsobit rychlost jízdy, pomine-li se okolnost, že s jízdní soupravou neměl vůbec vyjíždět, ať již z důvodů počasí nebo proto, že byl pod vlivem alkoholu. Co se tedy týče těchto skutkových námitek, tyto nelze uplatňovat pod deklarovaným dovolacím důvodem a pokud by obsahem dovolání byly pouze tyto, Nejvyššímu soudu by nezbylo než odmítnout dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Naopak tvrzení dovolatele o tom, že jeho jednání mělo být posuzováno jako jednání v krajní nouzi dle §14 tr. zák. sice spadá pod deklarovaný dovolací důvod, avšak je zjevně neopodstatněné. Podle §14 tr. zák. čin, který je jinak trestný a kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Proto, aby jednání mohlo být posuzováno jako jednání v krajní nouzi musí být tedy kumulativně splněny čtyři podmínky. Musí se odvracet nebezpečí, které hrozí zájmům chráněným trestním zákonem, hrozí přímo, nelze jej za daných okolností jinak odvrátit a které ten, komu nebezpečí hrozí, není povinen snášet. O krajní nouzi se také nejedná, je-li následek způsobený odvracením nebezpečí zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Je tedy zcela zřejmé, že v daném případě se o krajní nouzi tak, jak je definována v §14 tr. zák. nejedná. Při nepochybně učiněných zjištěních, že dovolatel popsaný stav vyvolal a porušil soudy označené důležité povinnosti řidiče, které plynou ze zákona o silničním provozu (uvedené v §4 písm. a/, v §18 odst. 1 zák. o silničním provozu), nejsou ani naplněny zákonné podmínky pro závěr, že dovolatel jednal v krajní nouzi.
K samotnému petitu podaného dovolání potom dovolací soud (jako obiter dictum) uvádí, že je namístě připomenout, že není oprávněn v rámci své rozhodovací činnosti přikazovat soudům, jakým způsobem mají ve věci (přímo a konkrétně) rozhodnout a případně jim tak přikázat, aby věc postoupily např. příslušnému Městskému úřadu. Takový výklad pojmu „závazný právní názor“ ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. je nepřípustný a jednalo by se o závažný zásah do nezávislého výkonu moci soudní.
S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka