ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.485.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 485/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. května 2009 o dovolání obviněného M. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 8 To 134/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 14/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 46 T 14/2008, byl obviněný M. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění městského soudu se jej dopustil tím, že
dne 31. 10. 2007 v době kolem 00:40 hod. v P., v prostoru tzv. K. p., mezi ulicemi H. a U. O. d. po předchozí hádce a fyzickém konfliktu s poškozeným M. S., poté co poškozený zastavil před přechodem pro chodce, přes nějž přecházel obžalovaný, k němuž však přijížděl v protisměru jednosměrnou ulicí, v úmyslu poškozeného usmrtit jej napadl otevřeným zavíracím nožem s čepelí délky 9,5 cm, čímž poškozenému způsobil bodnou ránu hrudníku, která proťala levostranné první žebro, vnikla do levé pohrudniční dutiny, kde proťala levou horní hrudní tepnu, levou podklíčkovou tepnu, levou podklíčkovou žílu a vnikla do horního laloku levé plíce, dále bodnou ránu břicha nad levou lopatou kyčelní kosti, kdy čepel nože pronikla podkožním tukem a svalovinou stěny břišní k pobřišnici, do dutiny břišní však nepronikla, a povrchní řeznou ránu na pravé horní končetině v oblasti loketní jamky, přičemž bodná rána do hrudníku způsobila vzduchovou embolii a zakrvácení levé pohrudniční dutiny, které byly bezprostřední příčinou smrti poškozeného.
Obviněnému M. V. byl podle §219 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let se zařazením do věznice s dozorem podle §39a odst. 3 tr. zák. a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. též trest propadnutí nože z bílého kovu s černou mozaikou na rukojetí zn. S. & W.
Současně bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o části uplatněných nároků na náhradu škody, se zbytkem nároků na náhradu škody byli poškození podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 8 To 134/2008, zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
II.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť má za to, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Soudům vytýká, že z obsahu spisu (konkrétně z č. l. 206) bylo zřejmé, že policejní orgán žádal o ustanovení obhájce až po provedení prvního výslechu obviněného, když žádost byla odeslána dne 22. 12. 2007 v 11:17 hod., soud však přesto považoval výslech obviněného ze dne 21. 12. 2007 za procesně použitelný důkaz.
V dovolání se dále namítá, že obviněný byl v přípravném řízení vyslechnut, aniž by mu bylo doručeno opatření soudce, kterým mu byl ustanoven obhájce. O tom, že mu byl obhájce ustanoven a kdo mu byl ustanoven, byl ústně informován policejním komisařem. V této souvislosti dovolatel zdůrazňuje, že policejní komisař je orgánem činným v trestním řízení, jehož zájmy nejsou totožné se zájmy obviněného. Obviněný tedy nemusel a ani nemohl mít důvěru v pravdivost tohoto prohlášení, když mohl předpokládat, že tato skutečnost mu bude sdělena písemně. Neměl-li důvěru k osobě, která mu byla neprůkazným způsobem označena jako jeho obhájce, nemohl ani částečně uplatnit své právo na obhajobu prostřednictvím takové osoby. Navíc v době konání výslechu obviněného mu podle jeho přesvědčení ještě obhájce ani ustanoven nebyl, když policejní orgán odeslal žádost o ustanovení obhájce až den následující po výslechu obviněného. Dovolatel je přitom přesvědčen, že opatření soudce o ustanovení obhájce je nesprávně datováno dnem 21. 12. 2007, když písemná žádost policejního komisaře o ustanovení obhájce byla soudu doručena až dne 22. 12. 2007. Obviněný dále tvrdí, že v důsledku zmíněného pochybení byl nucen uchýlit se ke svépomoci a laické obhajobě. Znovu opakuje, že pochybení soudů spatřuje v tom, že výslech obviněného ze dne 21. 12. 2007 považovaly za důkaz o jeho vině, ačkoliv se jednalo o důkaz procesně nepoužitelný. Přitom právě na podkladě tohoto výslechu posoudily pozdější změnu jeho výpovědi jako účelovou a odvolací soud v důsledku toho odmítl provést důkaz výslechem znalce z odvětví soudního lékařství prof. Strejce, přestože tento znalec ve svém písemně zpracovaném posudku, který byl obhajobou předložen jako listinný důkaz, dospěl k odlišným závěrům, pokud jde o možný mechanismus zranění poškozeného, než ke kterým dospěli dříve přibraní znalci.
V petitu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu a věc mu vrátil s tím, aby ji znovu projednal a rozhodnul. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud nařídil vrchnímu soudu projednat věci v jiném složení senátu, když odvolací senát ze shora vytýkaných pochybení nevyvodil odpovídající důsledky a neshledal porušení jeho práva na obhajobu. Vzhledem k tomu, že dovolatel v mezidobí nastoupil trest odnětí svobody, rovněž Nejvyššímu soudu navrhl, aby před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon tohoto trestu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy v zásadě o porušení některého z ustanovení o nutné obhajobě (viz ustanovení §36 tr. ř.). Právo na obhajobu patří mezi nejvýznamnější procesní práva garantovaná jak mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána – viz čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (sdělení č. 209/1992 Sb.), tak vnitrostátními ústavními předpisy – viz čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Dovolání obviněného M. V. bylo opřeno o tvrzení, že jeho výslechu jako obviněného dne 21. 12. 2007 sice byla přítomna obhájkyně JUDr. N. K., avšak jednak ještě nebylo rozhodnuto soudem o jejím ustanovení, jednak byl o tom, že jmenovaná jej bude jako ustanovené obhájkyně v řízení zastupovat, informován policejním orgánem toliko ústně. V důsledku toho k ní nemohl mít odpovídající důvěru a hájil se v podstatě sám.
Nejvyšší soud však shledal tyto námitky zjevně neopodstatněné. K ustanovení obhájce v přípravném řízení dochází v souladu s ust. §39 odst. 1 tr. ř. soudcem a to z podnětu toho orgánu činného v trestním řízení, který řízení vede v době, kdy nastane důvod nutné obhajoby – v tomto případě policejního orgánu. Děje se tak opatřením, přičemž trestní řád ani jiný předpis nestanoví pro tento úkon písemnou formu, i když se tak zpravidla děje písemně. Nicméně v naléhavých případech, např. v časové tísni, která je zejména pro počátek přípravného řízení typická, je možno toto opatření učinit i telefonicky a od té doby je také účinné. Pozdější písemné vyhotovení takového opatření má již jen deklaratorní charakter. Dovolatel v posuzované věci dovozoval, že k ustanovení obhájkyně JUDr. N. K. došlo až po konání jeho výslechu jako obviněného, avšak obsah spisu to nepotvrzuje. Je sice pravdou, že písemné vyhotovení žádosti policejního komisaře o ustanovení obhájce obviněnému V. došlo soudu, jak alespoň patrno z výpisu na č. l. 206, faxem dne 22. 12. 2007, nicméně z originálu žádosti (viz č. l. 205 spisu) je zřejmé, že policejní orgán byl v telefonickém kontaktu se soudkyní JUDr. K. z Obvodního soudu pro Prahu 1 kompetentní rozhodnout o takové žádosti již předchozího dne a o ustanovení obhájce ji požádal dne 21. 12. 2007 telefonicky. Tomu také zcela odpovídá písemné vyhotovení opatření o ustanovení obhájkyně JUDr. K. datované soudkyní JUDr. K. dnem 21. 11. 2007. Proto také obhájkyně JUDr. K. převzala usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného V. dne 21. 12. 2007 v 16:35 hod. již jako řádně ustanovená obhájkyně a jako řádně ustanovená obhájkyně byla také přítomna výslechu odvolatele v procesním postavení obviněného, který se konal následně dne 21. 12. 2007 od 16:45 do 18:25 hod. (viz č. l. 223 spisu). Nelze tedy z ničeho dovozovat, že by dovolatel neměl v době tohoto výslechu obhájce, ač ho měl mít, jak se to tvrdilo v dovolání.
Další uplatněná námitka pak tvrdila, že obviněný nemohl mít v takto ustanovenou obhájkyni důvěru, když neobdržel písemné vyhotovení rozhodnutí o jejím ustanovení. To, že písemná forma není pro toto opatření předepsána, bylo již zmíněno výše. Z obsahu spisu nejsou ale zřejmé ani žádné jiné skutečnosti, které by snad mohly zakládat důvody k podezření obviněného, že s ustanovením obhájkyně JUDr. K. je něco v nepořádku. Obviněný byl opakovaně řádně poučen o možnosti obhájce si zvolit (poprvé již před výslechem v postavení podezřelého dne 21. 12. 2007 ve 13:15 hod.), poté před výslechem v postavení obviněného, tohoto práva nevyužil. V protokolu o tomto výslechu se výslovně uvádí, že mu bylo sděleno, že mu byla soudcem Obvodního soudu pro Prahu 1 ustanovena obhájkyně – přítomná JUDr. K.
Obviněný do protokolu o tomto výslechu neuplatnil žádné výhrady vůči ustanovené obhájkyni, z protokolace výslechu je zřejmé, že k věci vypovídal spontánně a velmi podrobně. Z ničeho není patrné, že by jeho důvěra k ustanovené obhájkyni JUDr. K. měla být něčím narušena.
Ostatně jakékoli výhrady tohoto charakteru neuplatnil ani v rámci následujících výslechů ani jinou formou. Ke změně ustanovené obhájkyně zvolením obhájce JUDr. T. Z. na plnou moc přistoupil až o čtyři měsíce později. Teprve v závěru své výpovědi v hlavním líčení k výslovnému dotazu zvoleného obhájce uvedl, že neobdržel písemné vyhotovení rozhodnutí o ustanovení JUDr. K. V této souvislosti se však ani náznakem nezmínil, že by to mělo mít nějaký negativní dopad na způsob jeho obhajoby v úvodu přípravného řízení (viz č. l. 346 spisu).
Za této situace proto oba soudy v souladu se zákonem při formování svých skutkových zjištění vycházely mimo jiné i z výpovědi dovolatele M. V. v postavení obviněného ze dne 21. 12. 2007. Pokud pak po zhodnocení této výpovědi v kontextu dalších provedených důkazů ji vyhodnotily jako věrohodnou na rozdíl od pozdější verze obhajoby obviněného naznačující možnost napadnutí poškozeného na nůž, učinily tak zcela v souladu s ust. §2 odst. 6 tr. ř. ukládající jim hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Odvolací soud přitom důvodně shledal zjevnou nelogičnost v tvrzení obviněného (a to i s poukazem na jeho nadprůměrnou inteligenci), že původní doznání o aktivním bodnutí poškozeného učinil nepravdivě, neboť je považoval z hlediska možného výsledku řízení pro sebe za výhodnější než verzi o nezaviněném zranění poškozeného v důsledku pádu na jím držený nůž, se kterou vystoupil později.
Lze proto shrnout, že Nejvyšší soud shledal námitku dovolatele o údajném porušení jeho práva na obhajobu, stejně jako na ni navazující námitku o procesní nepoužitelnosti jeho výpovědi v postavení obviněného ze dne 21. 12. 2007, jako zcela nepodložené.
IV.
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněného M. V. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Vzhledem k odmítnutí dovolání neshledal předseda senátu Nejvyššího soudu splněny podmínky pro přerušení výkonu napadeného rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr