ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.496.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 496/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2009 o dovolání podaném J. F., proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 13 To 146/2008 ze dne 10. 6. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 188/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně sp. zn. 1 T 188/2005 ze dne 24. 1. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, když týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného L. Č.
O odvolání J. F. a L. Č. (a příslušné státní zástupkyně) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 13 To 146/2008 ze dne 10. 6. 2008 tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a ve věci sám rozhodl rozsudkem, v jehož rámci J. F. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem, a týmž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu spoluobviněného L. Č.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal J. F. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §256b odst. 1 písm. g) trestního řádu (dále jen tr. ř.). V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nekonkrétních konstatování a důkazy nedoložených tvrzení obžaloby o jeho účasti na distribuci a prodeji metamfetaminu spoluobviněnému. Sám odvolací soud konstatuje stav důkazní nouze k jeho osobě. Ze žádného procesně využitelného důkazního prostředku ani důkazu nevyplývá, že se dopustil trestného jednání, ze kterého byl obviněn a následně za ně odsouzen, a to ani na základě nepřímých důkazů, které by tvořily nepřerušený a souvislý sled skutečností, z nichž by se dalo důvodně dovozovat, že se dopustil trestného jednání naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek dle §187 odst. 1 tr. zák. Spoluobviněný L. Č. ve vztahu k dovolateli nejen, že vícekrát změnil výpověď, ale jako důkazní prostředek od počátku nebyla tato výpověď procesně řádně zadokumentovaná a je v řízení nepoužitelná. Výpovědi dalších svědků ani provedená domovní prohlídka v bydlišti spoluobviněného L. Č., prohlídka dovolatelova vozidla ani dokumentace telefonních odposlechů, nepotvrdily dovolatelův vztah k nálezu amfetaminu v septiku domu, ve kterém bydlí Č. Nebyl prokázán ani jeho nepřímý vztah k stopám po metamfetaminu nalezených na digitální váze. Svůj vztah k předmětným vahám řádně vysvětlil. K účelu a rozsahu svých kontaktů se spoluobviněným Č. podal vysvětlení již při svém zadržení a v průběhu řízení vyloučil možnost setkání se spoluobviněným v termínu, v rámci kterého spoluobviněný uvedl, že mu měl dovolatel prodat drogu; tato tvrzení dovolatele nebyla v průběhu celého řízení nikdy zpochybněna. Dovolatelův obhájce navrhoval při prvním jednání nalézacího soudu, i následně v jednání po vrácení věci odvolacím soudem, doplnění dokazování, zejména doplňující výslech svědkyně R., která odmítla v průběhu jednání soudu vypovídat ke svému druhovi, spoluobviněnému Č. Soud následně odmítl návrh jejího výslechu, kterým mělo být doplněno dokazování prokazující dovolatelovo bezúhonné chování. Dovolatelův obhájce rovněž navrhl znalecké zkoumání psychického stavu svědkyně N. D., jeho návrh byl soudem prvního stupně odmítnut, přičemž soudy nereagovaly ani na námitku procesní vady provedené rekognice. S těmito vadami předchozího řízení ve věci se odvolací soud před svým citovaným rozhodnutím nevypořádal. Dovolatel se tak domnívá, že rozhodnutí, kterým byl uznán vinným, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „podle ustanovení §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek, v části vztahující se k dovolatelově osobě, zejména že je vinen trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a odsuzuje se podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou, v rozsahu výroku o dovolatelově vině a trestu zrušil a jeho trestní stíhání zastavil proto, že skutečnosti kladené mu obžalobou za vinu nebyly v původním ani v opakovaném řízení soudu prvého stupně, ani po provedeném doplnění dokazování v řízení před soudem odvolacím, prokázány.“
K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že v případě dovolání, podaného z důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno, aby Nejvyšší soud vycházel ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotil správnost hmotně právního posouzení. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako o specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a nemůže být třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu první instance, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popřípadě do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými. V konkrétním případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále třeba zdůraznit, že tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. ve vztahu k jiné právní kvalifikaci, která měla být použita. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy znamená, že dovolání může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud, ale nemůže směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, šíři provedených důkazů apod. Dovoláním se nelze domáhat změny skutkových zjištění soudů. Přípustné jsou pouze právní námitky, skutkové námitky jsou nepřípustné. Dovolatel svým dovoláním pouze nepřípustně napadá způsob, jakým soudy obou stupňů vyhodnotily jednotlivé důkazy. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání J. F. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v 265b tr. .ř., přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání, jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Dovolatel spatřuje deklarovaný dovolací důvod v tom, že soudy nerespektovaly návrh obhajoby na provedení některých důkazů (výslech svědkyně R., znalecké zkoumání psychického stavu svědkyně D., údajně špatně provedená rekognice). Dovolatel tedy ve svém dovolání brojí toliko proti hodnocení skutkového stavu soudy, nesouhlasí s hodnocením a šíří prováděných důkazů. Soud prvního stupně i soud odvolací zejména v odůvodnění svých rozhodnutí řádně vysvětlily, jak a proč jednotlivé (označené) důkazy hodnotily a proč již neprovedly (i navrhované) důkazy další. Co se týče údajné důkazní nouze ve vztahu k dovolateli, tuto odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňuje pouze ve vztahu ke kvalifikované podstatě trestného činu, naopak konstatuje, že dovolatel bez jakýchkoli pochyb naplnil základní podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 dále jen tr. zák. Co se týká namítané (procesně nesprávně provedené) výpovědi spoluobviněného L. Č., tato vada byla řádně napravena v rámci rozsudku vydaného odvolacím soudem, který se uvedenou skutečností zabývá na str. 6 při odůvodnění svého rozsudku.
Námitky dovolatele tak ve svém celku spočívají pouze na zpochybňování správnosti postupu soudů při zjišťování skutkového stavu. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž uvedený (takto již zmíněný extrémní rozpor) dovolatel ani nenamítal.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka