ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.517.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 517/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. května 2009 o dovolání obviněné K. Ž., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 6 To 43/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 114/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. Ž. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 12. 2008, sp. zn. 15 T 114/2008, který soud vydal v řízení proti uprchlé konaném dle §302 a násl. tr. ř., byla obviněná K. Ž. uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění obvodního soudu dopustila tím, že dne 4. 1. 2005 v P., ul. Z. H., na pobočce Č. p. s. p. vylákala uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. se společností H. C. F., a. s. (nyní H. C., a. s.), se sídlem B., M. n. tím, že uvedla nepravdivé údaje o zaměstnavateli F. n. M., se sídlem P., V. Ú., výši svého měsíčního příjmu 9.700,- Kč a IČ svého zaměstnavatele, které je ovšem přiděleno firmě Z. L. – Ř., u. se sídlem P., M. H., ačkoli věděla, že u těchto firem nikdy nepracovala, současně se zavázala v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 800,- Kč splácet poskytnutý úvěr, čímž dosáhla vyplacení úvěru ve výši 10.000,- Kč, přičemž splátky nehradila a způsobila tak poškozené společnosti H. C., a. s., škodu ve výši 10.000,- Kč.
Obviněné byl podle §250b odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců. Dále byl podle §35 odst. 2 tr. zák. tímto rozsudkem zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 2 T 111/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná prostřednictvím ustanoveného obhájce odvolání. Z podnětu tohoto odvolání Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 6 To 43/2009, rozsudek obvodního soudu zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. o něm znovu rozhodl. Obviněné uložil podle §250b odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu 18 měsíců, když neshledal podmínky pro uložení souhrnného trestu dle §35 odst. 2 tr. zák. Výrok o vině ponechal odvolací soud beze změny.
II.
Proti usnesení Městského soudu podala obviněná prostřednictvím ustanoveného obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že byla porušena ustanovení o její přítomnosti při hlavním líčení a veřejném zasedání. Dovoláním byl rozsudek odvolacího soudu napaden v celém rozsahu, tedy ve výroku o vině a trestu.
Skutečnosti opodstatňující uvedený dovolací důvod jsou spatřovány v tom, že proti obviněné bylo vedeno řízení jako proti uprchlé podle §302 a násl. tr. ř., ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky a došlo tím i k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
V dovolání se konkrétně namítá, že v daném řízení nebyl dán žádný z důvodů pro jeho vedení dle §302 a násl. tr. ř., když nebylo prokázáno, že by se obviněná skutečně zdržovala v cizině, resp. že by se takovým pobytem v cizině vyhýbala trestnímu stíhání. Soudům se v této souvislosti vytýká, že nevyčerpaly všechny možnosti pro objasnění otázky, proč se obviněná na předvolání nedostavuje (v této souvislosti se poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1426/2003). Dále se tvrdí, že poznatky o jejím údajném pobytu v cizině měly být aktualizovány.
V závěru dovolání se pak navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, který má být zatížen stejnou vadou jako rozhodnutí soudu odvolacího, aniž by byl navržen další postup ve věci.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve svém vyjádření zdůrazňuje, že po vrácení věci k došetření byly provedeny všechny soudem požadované úkony ke zjištění, zda se obviněná vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině, či zda se skrývá na území republiky a brání tak svému dopadení, zajištění a následnému trestnímu stíhání. V rámci tohoto šetření bylo podle ní prokázáno splnění podmínek pro řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně zdůrazňuje, že v konkrétním případě nemohl být vydán evropský zatýkací rozkaz, jelikož nebyly splněny podmínky, které vyžaduje §385 tr. ř. Rovněž nemohlo být provedeno bližší šetření místa pobytu obviněné orgány V. B. na základě žádosti Policejního prezídia, jelikož škoda způsobená trestným činem, kvůli kterému je řízení vedeno, nepřesáhla hranici 1.000 EUR.
Upozorňuje, že obsahově shodnou námitku obviněná již uplatnila v řízení o odvolání, přičemž městský soud se jí v potřebném rozsahu zabýval a své závěry řádně a věcně správně odůvodnil.
Závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelkou uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které svým obsahem naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněná opřela své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., když jeho prostřednictvím namítla, \"že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.\" Námitku, že v její trestní věci bylo vedeno řízení proti uprchlé, tj. řízení kompletně probíhající v její nepřítomnosti, ač pro to nebyly splněny zákonné podmínky uvedené v §302 tr. ř., tudíž spadá pod tento dovolací důvod.
Řízení proti uprchlému lze v souladu s ust. §302 tr. ř. konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Jak vyplývá ze spisového materiálu, ze sdělení bývalého přítele obviněné F. Š., s nímž má dvě děti, bylo zjištěno, že se obviněná zdržuje ve V. B. (viz č. l. 28 spisu). To následně potvrdil i bratr jejího bývalého přítele V. Š. (viz č. l. 29a). Po vrácení předmětné věci státnímu zástupci k došetření tento plně respektoval závazné pokyny soudu a důsledně zjišťoval všemi dostupnými způsoby aktuální místo pobytu obviněné. Pátrání po obviněné na území Č. r. vyznělo negativně. Zjištění konkrétního místa pobytu obviněné ve V. B., kde se s největší pravděpodobností zdržuje, nebylo možno provést, když podmínky pro vydání evropského zatýkacího rozkazu podle §385 tr. ř. nebyly splněny. Nebylo možno vyhovět ani dožádání P. p. ČR adresované kompetentním b. orgánům ČR se žádostí o vypátrání místa pobytu obviněné ve V. B. s tím, že z důvodu velkého množství žádostí orgány V. B. vyřizují pouze žádostí týkající se případů organizované kriminality, kde škoda způsobená trestným činem je vyšší než 5.000 EUR (viz č. l. 62 spisu). Nicméně provedené šetření i podle Nejvyššího soudu poskytuje dostatečně spolehlivý podklad pro závěr, že obviněná se zdržuje od konce roku 2007 v cizině.
Jednoznačně lze u obviněné K. Ž. dovozovat i splnění druhé podmínky pro konání řízení podle §302 a násl. tr. ř. a sice, že obviněná se svým pobytem v cizině snaží vyhnout trestnímu stíhání. Obviněná totiž byla za typově zcela shodné jednání (uvěrový podvod za použtí falšovaného potvrzení o zaměstnání) stíhána a pravomocně odsouzena v době těsně předcházející jejímu odchodu do zahraničí (viz trestní příkaz ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 2 T 111/2006). Ze spisu plyne, že v dané věci došlo k doručení trestního příkazu obviněné, ovšem následné upozornění soudu o neuhrazení způsobené škody ze dne 19. 3. 2008 jí již nebylo možné doručit, zásilka se vrátila zpět, s uvedením důvodů, že adresát se nachází t. č. v cizině. Z toho lze spolehlivě usuzovat, že obviněná si musela být vědoma, že bude nutně trestně stíhána i pro další jednání, kterého se dopustila zcela shodným způsobem.
Pokud tedy za této situace dospěly soudy k závěru, že jsou splněny podmínky pro konání řízení proti obviněné K. Ž. jako proti uprchlé podle §302a násl. tr. ř., shledává Nejvyšší soud takový postup dostatečně podložený a v souladu se zákonem.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněné K. Ž. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr