ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.555.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 555/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. června 2009 o dovolání podaném M. T., proti usnesení Krajského soudu v Praze – soudu pro mládež sp. zn. 13 Tmo 97/2008 ze dne 21. 10. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně – soudu pro mládež pod sp. zn. 4 Tm 24/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně – soudu pro mládež, sp. zn. 4 Tm 24/2007 ze dne 7. 2. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem výtržnictví dle §202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem ublížení na zdraví dle §222 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu, když týmž rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu mladistvého P. B., I. B., J. B. a J. B. Za výše uvedené trestné činy byl dovolatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) byl dovolatel povinen s Josefem Bukou společně a nerozdílně zaplatit Z. p. M. A., K., Č., K., náhradu škody ve výši 39.046,- Kč.
O odvolání M. T. (a J. B.) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze – soud pro mládež usnesením sp. zn. 13 Tmo 97/2008 ze dne 21. 10. 2008 tak, že jej dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze – soudu pro mládež podal M. T. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že soud prvého stupně ani soud odvolací nehodnotily důkazy zákonu odpovídajícím způsobem a nelze tak mít za prokázané, že se dovolatel dopustil popisovaného jednání a tedy nenaplnil znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu. Připustil, že se zúčastnil konfliktu dne 25. 12. 2006 kolem 21. hodiny v K.-Š. společně s ostatními obžalovanými, přičemž nebylo spolehlivě zjištěno kdo ve skutečnosti zranil poškozeného. Dovolatel připustil, že se dopustil veřejně a na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného, nesouhlasí však s tím, že to byl on, který svým jednáním způsobil poškozenému těžkou újmu na zdraví. Poukázal i na to, že nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí připustil, že situace na místě spáchání skutku byla značně nepřehledná. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil napadená rozhodnutí s tím, aby ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř. věc byla přikázána a řádně projednána před soudem prvého stupně a poté případně před soudem odvolacím s tím, že pokud uzná, že bylo dokazování provedeno vyčerpávajícím způsobem, navrhuje, aby soud dovolací ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl rozsudkem, kterým odsouzeného M. T. zprostí obžaloby v plném rozsahu.“
K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto uplatněného dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) Dovolatel přitom nevznáší jedinou námitku, ve které by vytýkal nesoulad skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků souzených trestných činů podle §202 odst. 1 tr. zák. a §222 odst. 1 tr. zák., když v podstatě odmítá a považuje za důkazně nepodloženou tu část skutkových zjištění, podle kterých to byl právě on, kdo se vedle spoluobviněného J. B. dopouštěl vůči poškozenému fyzických útoků, způsobilých zapříčinit zranění ve skutkové větě popsaná. Teprve na podkladě těchto skutkových námitek dovolatel dovozuje, že se toliko na místě veřejném a veřejnosti přístupném dopustil výtržnosti napadením jiného, tj. že naplnil toliko znaky trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Dovolací námitky tedy směřují primárně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání M. T. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v 265b tr. ř., přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování hodnocen pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Námitky dovolatele totiž ohledně toho, jak postupovaly soudy při zjišťování skutkového stavu, z jakých svědectví vycházely a proč vzaly za prokázaný skutkový stav tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, pod deklarovaný dovolací důvod nespadají. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě popsal, proč vzal za prokázané, že to byl právě M. T. společně s J. B., kdo poškozenému způsobil předmětná zranění. Oba soudy ve svých rozhodnutích jasně a srozumitelně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, proč považovaly výpovědi obviněných za nevěrohodné a jak dospěly ke skutkovým zjištěním ohledně způsobení těžké újmy na zdraví poškozenému M. K., a proto nelze než uzavřít, že předmětný skutek byl i ohledně jednání dovolatele právně kvalifikován v souladu se zákonem jako trestné činy výtržnictví dle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví dle §222 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu.
Námitky dovolatele tak ve svém celku spočívají pouze na zpochybnění soudy učiněných skutkových zjištění. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž uvedený (takto již zmíněný extrémní rozpor) dovolatel ani nenamítal.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka