ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.566.2009.2
sp. zn. 3 Tdo 566/2009-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. června 2009 o dovolání podaném A. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 791/2008 ze dne 14. 11. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 73 T 189/2008 , takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 73 T 189/2008 ze dne 24. 9. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) byla poškozená R. b. p., Z. p., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání A. F. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 3 To 791/2008 ze dne 14. 11. 2008 tak, že jej dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
V předmětné věci podal A. F. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a po jeho doplnění i za splnění všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Jako dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že si je vědom skutečnosti, že dovolání není prostředkem, jímž se lze domáhat revize skutkových zjištění soudu prvního stupně, eventuelně i skutkových zjištění soudu odvolacího (učiní-li tato), přesto však vznesl námitku stran rozsahu a úplnosti vedeného dokazování a z něj odvozených (učiněných) skutkových zjištění. Uvedl, že není správný závěr nalézacího soudu pokud tento uvedl ve svém rozhodnutí, že provedl v hlavním líčení takové dokazování, „které je možno považovat za úplné a umožňující bez důvodných pochybností o vině žalovaného rozhodnout“ a že „řízení bylo provedeno v souladu s trestním řádem a není zatíženo žádnými podstatnými vadami, které by mohly mít vliv na řádně provedené objasnění věci nebo na možnost uplatnění práva obžalovaného na obhajobu.“ Není také zřejmé, na základě čeho se odvolací soud shodl se závěrem soudu prvního stupně, že totiž dovolatel naplnil základní skutkové podstaty trestných činů popsaných v §215a odst. 1 tr. zák., v §234 odst. 1 tr. zák. a v §241 odst. 1 tr. zák., jakož i k závěru o naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 tr. zák. Odvolací soud de facto mechanicky rekapituluje rozsudek soudu prvního stupně, aniž by se zabýval výtkami, které dovolatel vznesl v odvolání. Podle dovolatelova názoru nebyl v celém dosavadním průběhu trestního stíhání opatřen jediný důkaz, který by ho usvědčoval z toho, že se vytýkané trestné činnosti dopustil. Zejména poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí je založeno na nepřímých důkazech svědků, kteří uvádějí, že jednání, kterého se měl dopustit vůči A. D., nebyli přítomni, že výpověď A. D. je podle dovolatele nevěrohodná, neboť se jedná o osobu s podprůměrným intelektem a se zdravotními problémy, které ji dezorientují. Dovolatel v závěru svého podání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „vydal usnesení, kterým se v souladu s §265k odst. 1 tr. ř. zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2008, č. j.: 3 To 791/2008-407, a kterým se věc vrací Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.“ Zároveň navrhl, aby Okresní soud v Ostravě v souladu s §265h odst. 3 tr. ř. postupoval tak, aby na podkladě tohoto dovolání navrhl Nejvyššímu soudu rozhodnout o odkladu výkonu trestu, který byl dovolateli uložen.
K takto podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvádí, že dovolatel v rozporu s deklarovaným povědomím o obecném rámci přezkumné činnosti dovolacího soudu považoval za potřebné komentovat způsob, jakým se soudy vypořádaly s provedenými důkazy. Tyto jsou podle jeho názoru založeny jednak na nevěrohodném svědectví poškozené, jednak na důkazech nepřímé povahy a tedy mu není zřejmé, na základě jakých skutečností z takových důkazů plynoucích dospěly soudy k závěru, že o jeho vině nebylo pochyb. Zrekapituloval důvody rozhodnutí odvolacího soudu, které má podle jí citovaných pasáží příliš zobecňující charakter a navíc z jeho obsahu podle dovolatele nevyplývá, že by se soud vypořádal s jeho odvolacími námitkami tak, jak je v konkrétnostech uplatnil. Uvedeným způsobem dovolatel napadl odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a takovýmto zaměřením svých výtek se dostal za hranici přípustnosti dovolání, tak jak má na mysli §265a odst. 4 tr. ř. Taktéž ani prve uvedená část jeho dovolání není způsobilá k věcnému projednání, neboť je založena na zcela obecných výtkách, kterými dovolatel zpochybnil povahu důkazního podkladu všech částí výroku o jeho vině, zejména otázky věrohodnosti výpovědi poškozené a celkové hodnoty na ni navazujících nepřímých důkazů. Takto vedenou argumentací není namítáno, že dovolateli přisouzené jednání neodpovídá způsobu jeho právního posouzení ve výroku o vině, neboť na jeho straně nejsou naplněny znaky skutkových podstat tam uvedených trestných činů, popř. že jsou splněny podmínky pro vyvození jeho trestní odpovědnosti za jiné soudně trestné činy, popř. že jeho jednání nelze za trestné považovat, eventuelně jej nelze za jeho spáchání činit odpovědným apod. Žádná taková, popř. srovnatelná hmotně právní námitka, která by byla podle jím namítané nesprávnosti právní posouzení jeho jednání přezkoumatelná, uplatněna nebyla a pokud je podané dovolání založeno pouze na úvahách, týkajících se hodnocení provedeného dokazování o tom, zda se vytýkaný skutek stal, kdo jej spáchal, pak se takové jeho odůvodnění nemůže stát kvalifikovaným podnětem dovolacího přezkumu. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání A. F. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v 265b tr. ř., přičemž souhlasila, aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání, jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování hodnocen pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Námitky dovolatele ohledně toho, jak postupovaly soudy při zjišťování skutkového stavu, z jakých svědectví vycházely, jak a proč vzaly za prokázaný skutkový stav, tak jak je popsán v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, pod deklarovaný dovolací důvod nespadají. Soud prvního stupně dospěl k jednoznačnému závěru o vině A. F. V odůvodnění svého rozhodnutí detailně a konkrétně popisuje, z jakých důkazů vycházel, jak a které důkazy hodnotil. Ve vztahu k posouzení charakteru a vzniku zranění poškozené A. D. byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, ve vztahu k jejímu duševnímu stavu byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Také k posouzení duševního stavu dovolatele byly vypracovány dva znalecké posudky. Výsledky těchto znaleckých posudků jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění citovaného rozsudku. Po důsledném vyhodnocení všech provedených důkazů neměly soudy oprávněně žádné pochybnosti o dovolatelově vině trestnými činy týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Námitky dovolatele v rámci odvolání jsou přitom totožné s jeho obhajobou vedenou v předchozím trestním řízení a odvolací soud se s nimi v odůvodnění napadeného rozhodnutí náležitě vypořádal, včetně odůvodnění, které se týká výslechu dalšího (označeného) svědka. Námitky, které dovolatel vznesl v rámci svého dovolání, jsou tedy námitkami ryze skutkovými, tedy takovými, které se týkají zjištění skutkového stavu soudy první a druhé instance při absenci námitek právních, které by spadaly pod dovolatelem deklarovaný dovolací důvod.
Námitky dovolatele tak ve svém celku spočívají pouze na zpochybňování správnosti postupu soudů při zjišťování skutkového stavu. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž uvedený (takto již zmíněný extrémní rozpor) dovolatel ani nenamítal.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání odmítl, nerozhodoval již o návrhu na odložení výkonu rozhodnutí, proti kterému bylo podáno toto dovolání.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka