ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.581.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 581/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. června 2009 o dovolání obviněných P. T., a M. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 9 To 119/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 33/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 42 T 33/2007, byl obviněný P. T. uznán vinným jednak trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 1 tr. zák. za použití §143 tr. zák., jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák. (body I, II/1 výroku rozsudku), a dále trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. a trestným činem pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. (body II/2, 3 výroku).
Obviněný M. K. byl pak tímto rozsudkem uznán vinným jednak trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák. za použití §143 tr. zák. a jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod I výroku).
Podle skutkových zjištění městského soudu se zmíněných trestných činů dopustili tím, že
I. oba obvinění společně:
dne 13. 9. 2006 po vzájemné předchozí dohodě zfalšoval obžalovaný T. příkazy k úhradě na vrub účtu č. vedeného u Č. S. O. B., a. s., jehož majitelem je K. M., ve prospěch účtu č. vedeného u Č. s., a. s., k němuž měl dispoziční oprávnění obžalovaný K., a to na částky 59.311,- Kč a 24.500,- Kč, na příkazech zfalšoval podpis majitele účtu a příkazy k úhradě vhodil téhož dne do sběrného boxu na pobočce Č. S. O. B. obžalovaný K. vybral z účtu, na který byly finanční prostředky zaslány, dne 15. 9. 2006 částku 70.000,- Kč a dne 25. 9. 2006 částku 10.000,- Kč, z čehož obžalovanému T. předal 40.000,- Kč, tímto poškozenému K. M. tak způsobili škodu v celkové výši 83.811,- Kč,
II. obviněný T. sám:
1)dne 20. 9. 2006 založil jako společník D. P., v. o. s. u G. E. M. B., a. s., účet č., dne 21. 9. 2006 vyhotovil padělané příkazy k úhradě na vrub účtu č. vedeného u Č. S. O. B., a. s., jehož majitelem je K. M., ve prospěch účtu č., a to na částky 72.809,- Kč a 29.361,- Kč, na příkazech zfalšoval podpis majitele účtu a příkazy k úhradě vhodil téhož dne do sběrného boxu na pobočce Č. S. O. B., a dne 22. 9. 2006 vyhotovil padělaný příkaz k úhradě na vrub účtu č. ve prospěch účtu č. na částku 96.917,- Kč, na příkazu zfalšoval podpis majitele účtu a téhož dne jej vhodil do sběrného boxu na pobočce Č. S. O. B., celkově tak vyhotovil falešné příkazy k úhradě na vrub účtu poškozeného K. M. ve výši 199.087,- Kč, avšak ani jeden příkaz k úhradě nebyl ze strany Č. S. O. B. realizován,
2) dne 7. 2. 2007 v P., H., požádal prostřednictvím externího prodejce C., a. s., o poskytnutí úvěru a při tom předložil padělaný občanský průkaz a padělaný řidičský průkaz, oba opatřené jeho fotografií znějící na neexistující osobu P. T., rovněž předložil nepravdivé potvrzení o výši příjmu, dne 13. 2. 2007 došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 114.000,- Kč, která byla dne 15. 2. 2007 poukázána na účet č.,k němuž měl výlučné dispoziční oprávnění, finanční prostředky následně vybral a uhradil pouze první splátku úvěru ve výši 2.807,- Kč,
3) dne 7. 2. 2007 v P., S., uzavřel prostřednictvím obchodního zástupce společnosti P., a. s., smlouvu o revolvingovém úvěru č., předložil padělaný občanský průkaz opatřený jeho fotografií znějící na neexistující osobu P. T., a rovněž předložil nepravdivé potvrzení o výši příjmu, a dne 9. 2. 2007 byla na účet č. k němuž měl výlučné dispoziční oprávnění, poukázána částka ve výši 77.102,- Kč, finanční prostředky následně vybral a uhradil pouze první splátku úvěru ve výši 4.389,- Kč.
Za to byl obviněný P. T. odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Obviněnému M. K. byl uložen podle §140 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří let, který byl podle §58 odst. 1, §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného uložení dohledu.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, která byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 9 To 119/2008.
II.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání .
Obviněný P. T. opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když vady obou napadených rozhodnutí spatřuje v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V úvodu dovolání uvádí, že nesouhlasí s tím, jak soudy obou stupňů z provedených důkazů dovodily jeho vinu. Má za to, že tyto důkazy jeho vinu jednoznačně neprokazují. Vyzdvihuje znalecký posudek – expertízu ručního písma, která jej neidentifikovala jednoznačně jako pisatele sporného podpisu na příkazech. Dále poukazuje na výpověď spoluobviněného K., který uvedl, že neví, kdo mu peníze na jeho účet ve skutečnosti převedl.
Ve vztahu k výroku o vině pod bodem II namítá, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., neboť při sjednávání úvěrů předkládal toliko kopie svých dokladů. Totéž podle něj platí i ohledně trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., neboť má za to, že mu nebyl prokázán úmysl poskytnuté úvěry nesplácet.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Vrchního soudu v Praze, tak rozsudek Městského soudu v Praze a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný M. K. napadl usnesení vrchního soudu na podkladě dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve svém dovolání shrnuje argumenty, z nichž podle jeho přesvědčení plyne, že je nevinen. To, že by existovala vzájemná předchozí dohoda obžalovaných o padělání příkazů k úhradě, označuje za pouhou domněnku státního zástupce a soudů. Z napadených rozhodnutí není podle mínění dovolatele zřejmé, v čem měla dohoda spočívat. Poukazuje v této souvislosti na znalecký posudek z oboru kriminalistika, specializace expertíza ručního písma potvrzující, že žádné příkazy k úhradě nepadělal a nijak se na falšování příkazů aktivně nepodílel. Trvá na tom, že peníze, jež přišly na jeho účet, považoval za platbu od V. K. za pronájem automobilu.
Soudům dále vytýká, že skutková věta v rozsudku soudu prvního stupně nespecifikuje jeho jednání a není z ní patrné, že by šlo od počátku o společnou a úmyslnou akci obou obviněných. V dovolání argumentuje dále tím, že jeho jednání spočívající ve výběru peněžních prostředků z vlastního účtu nelze samo o sobě podřadit pod ustanovení §140 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §143 tr. zák. a to ani za situace, kdy peněžní prostředky byly odeslány na základě padělaného příkazu k úhradě, když ovšem obžalovaný nevěděl, že je padělaný.
V závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Vrchního soudu v Praze, tak rozsudek Městského soudu v Praze a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k oběma podaným dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. doposud písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že obě dovolání jsou přípustná, byla podána oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolateli uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které svým obsahem naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Oba dovolatelé napadli usnesení vrchního soudu na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě tohoto dovolacího důvodu lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
K dovolání, které podal obviněný P. T.
Obviněný ve svém dovolaní uvádí, jako stěžejní námitku neprokázání jeho jednoznačné viny prostřednictvím před soudy provedených důkazů. Nejvyšší soud k tomuto konstatuje, že se jedná o ryze skutkovou námitku, kterou dovolatel nenaplnil deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na doplnění Nejvyšší soud poznamenává, že judikatura Ústavního soudu připouští ojediněle průlom do tohoto pojetí dovolání v případech, kdy by mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé zjevně panoval extrémní nesoulad, resp. za situace, kdy právní závěry v žádné možné interpretaci ze skutkových zjištění nevyplývají (k tomu viz usnesení Ústavného soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v projednávaném případě nejednalo. Obviněný přikládal stěžejním důkazům jiný význam a snažil se tak prosadit jejich odlišné hodnocení s tím, že by vedlo k odlišným závěrům o průběhu skutkového děje.
Další argumenty, které v dovolání uvádí, jsou v podstatě totožné s těmi, které uvedl v odvolání. Nejvyšší soud konstatuje, že se lze plně ztotožnit s odůvodněním Vrchního soudu v Praze. Námitka dovolatele, že při sjednání úvěrů předkládal pouze kopie dokladů, je v rozporu se zjištěním soudů, které řádně prokázaly (viz str. 6, 8 rozhodnutí soudu druhého stupně), že obviněný T. předložil zfalšované originály občanského a řidičského průkazu.
Pokud obviněný namítá, že nebyl prokázán jeho úmysl nesplácet splátky úvěru, tak ani s tím nelze souhlasit. Jak správně uvedl vrchní soud (viz str. 7 usnesení), kromě první splátky již další splátky neuhradil, ačkoliv k tomu měl příležitost, když k jeho vzetí do vazby, kterým nesplácení vysvětluje, došlo až o tři měsíce později.
Lze proto shrnout, že obviněný P. T. sice deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatněnými námitkami směřujícími nikoli proti právnímu posouzení skutků, nýbrž výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, je obsahově nenaplnil.
K dovolání obviněného M. K.
Tento dovolatel vedle výhrad skutkových (neprokázání vzájemné dohody se spoluobviněným T., zpochybňování věrohodnosti výpovědi svědka K. atp.), které ze stejných důvodů, které již byly zmíněny shora ve vztahu k obviněnému T., deklarovaný dovolací důvod nenaplňovaly, uplatnil i námitky proti právnímu posouzení skutku, které byly z pohledu deklarovaného dovolacího důvodu relevantní.
Podle nich nevyjadřuje skutková věta rozsudku soudu prvého stupně, že šlo o společné úmyslné jednání obou obviněných a že tak byly naplněny znaky spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší soud však toto tvrzení dovolatele neshledal opodstatněným, neboť skutková věta rozsudku soudu prvního stupně obsahuje dostatek skutečností, které zakládají právní kvalifikaci popsaného jednání jako trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 ve spojení s §143 tr. zák. a trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaného obviněnými ve spolupachatelství.
To je zřejmé z úvodu skutkové věty rozsudku městského soudu, v níž soud vyjádřil svůj závěr, že jednání specifikované v další části věty se oba obvinění dopustili po vzájemné předchozí dohodě. Z toho plyne, že úvodní část společného jednání, které realizoval obviněný T. zfalšováním příkazů k úhradě a jejich vhozením do sběrného boxu, byla součástí plánu obou obviněných, na kterou navázalo jednání obviněného K., který poukázané částky obratem ze svého účtu vybral a polovinu z nich předal spoluobviněnému T. Nelze spatřovat žádné pochybení v tom, že městský soud závěr o předchozí společné dohodě obviněných na celém jednání blíže odůvodnil argumenty až v odůvodnění svého rozsudku. Tuto argumentaci reagující na odvolací námitky pak ještě prohloubil a precizoval Vrchní soud v Praze v odůvodnění usnesení, jímž odvolání obou obviněných zamítl. Nejvyšší soud tedy shodně s napadenými rozhodnutími poukazuje na spolehlivě prokázanou součinnost a perfektní koordinaci jednání obou obviněných včetně podělení se o získanou hotovost, z níž závěr o předchozí vzájemné dohodě a plánu zjevně vyplývá s tím, že v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou napadených rozhodnutí. Právě charakter součinnosti obviněných a její koordinovanost jednoznačně vylučuje, že by se obviněný K. k jednání obviněného T. připojil až dodatečně, resp. o něm vůbec nevěděl, jak se snažil v rámci své obhajoby tvrdit.
V případě námitek, o které se opíralo dovolání obviněného K., tedy Nejvyšší soud dovodil, že tyto svým obsahem sice naplnily deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale shledal je zjevně neopodstatněnými.
IV.
Na podkladě shora rozvedených závěrů Nejvyšší soud odmítl dovolání, které podal P. T. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolání obviněného M. K. pak odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Tato rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr