ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.597.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 597/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. července 2009 o dovoláních podaných T. M., jednak proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 41/2008 ze dne 30. 6. 2008 a jednak proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 76/2008 ze dne 9. 2. 2009, a to v obou případech jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 1 T 4/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 1 T 4/2006 ze dne 1. 4. 2008 byl dovolatel uznán vinným pod body 1. a 3. pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (dále jen tr. zák.), dílem dokonaného a dílem ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák. a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr.zák. a pod bodem 2. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy (přípravu a pokus k nim) byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto i o vzneseném nároku na náhradu škody a konečně byl podle §226 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby pro skutky v citovaném rozsudku popsané pod body 2., 3., 4., ve kterých obžaloba spatřovala pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., dílem ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák. a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
V předmětné věci podal T. M., jakož i příslušná státní zástupkyně odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 6 To 41/2008 ze dne 30. 6. 2008 tak, že jednak pod bodem I. z podnětu odvolání příslušné státní zástupkyně i obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a dále pod bodem II. podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že za A) podle §37a tr. zák. zrušil u obviněného z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 12. 2005, č. j. 3 T 171/2004-400, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 2. 2006, č. j. 9 To 12/2005-453, výroky o vině a o celém trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Dále pod bodem B) dovolatele shledal vinným pod body 1. a), b), c) citovaného rozsudku pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a pod bodem 2. citovaného rozsudku trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Za uvedené trestné činy jej potom odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a devíti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále rozhodl o vznesených nárocích na náhradu škody. Konečně pod bodem III. podle §259 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. ř. v části, ve které byl dovolatel (obžalovaný) podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, věc vrátil soudu prvního stupně.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal T. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1. a) v citovaném rozsudku odvolacího soudu, že i s ohledem na ve věci podaný znalecký posudek jsou pochybnosti o tom, zda poskytnutí půjčky označeným věřitelem se vůbec uskutečnilo pro výšku předmětné sumy (5.000.000,-Kč), když takto vysoká částka nebývá uložena v pokladně ani velkých společností, kterou A. T. J., spol. s r. o., se sídlem v K. nebyla a přitom sama měla potíže s věřiteli. Dodal, že přestože v tomto případě podepsal příjmový doklad, žádné finanční prostředky neobdržel. To je prokazováno i svědky (neoznačenými), kteří byli přítomni jednání o zmíněné půjčce a nepotvrdili, že by k ní skutečně došlo. Ani svědkyně F. (účetní a družka T. zastupujícího uvedenou společnost) nepotvrdila vyplacení uvedené částky, ale pouze uvedla, že předmětná částka byla uložena v pokladně. Poukázal i na to, že soudy se nezabývaly ani případnou neplatností uvedené smlouvy o půjčce, která měla být uzavřena později než vystavený pokladní doklad. Námitky vznesl i stran skutku popsaného pod bodem 1. c) citovaného rozsudku odvolacího soudu v souvislosti s uvedením v omyl F. Š. se kterým uzavřel smlouvu o budoucí smlouvě kupní na nemovitosti v hodnotě 15.000.000,- Kč. Přitom poškozený nereagoval na předložený dokument, který by mohl prokazovat vydání pokynu k bankovnímu převodu samotné kupní ceny a pokud nebyla celková částka připsána na účet předmětné realitní kanceláře, k uzavření samotné kupní smlouvy by nikdy nedošlo a jde tak ve skutečnosti o útok nezpůsobilým předmětem. Uvedl také, že je svědecky prokázáno, že poškozenému Š. vrátil dlužnou částku 130.000,- Kč, což nebylo soudy vzato v úvahu. Uzavřel s tím, že soudy ve věci vzniklé pochybnosti vyhodnotily vždy v jeho neprospěch a nereagovaly adekvátně na jím vedenou obhajobu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 41/2008 ze dne 30. 6. 2008 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno ovšem uvést, že takto podané dovolání (ze dne 8. 10. 2008) v rozporu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. Krajský soud v Plzni, jako soud prvního stupně, nepředložil Nejvyššímu soudu k jeho projednání a sám ve věci dále jednal a Nejvyššímu soudu předložil k projednání uvedené dovolání společně s ve věci podaným v pořadí druhým dovoláním, které v předmětné věci dovolatel podal dne 7. 5. 2009 (uvedeno níže). Přes uvedené pochybení však Nejvyšší soud rozhodl, že projedná obě podaná dovolání (provázaná svým obsahem), neboť jiným postupem by došlo k odepření práva na projednání věci (denegatio iustititae), když současně uvedené pochybení nelze klást za daných okolností k tíži obviněného (dovolatele).
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně), kdy v části svého písemného vyjádření, které lze vztáhnout k uvedenému dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 41/2008 ze dne 30. 6. 2008 již neexistuje (v souvislosti s dalším rozhodnutím Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 76/2008 ze dne 9. 2. 2009), a proto navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné.
Přes uvedené skutečnosti ve věci jednal i nadále Krajský soud v Plzni a rozsudkem sp. zn. 1 T 4/2006 ze dne 11. 9. 2008 dovolatele uznal vinným pod bodem 1. d), e) f) citovaného rozsudku pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Dále podle §37 tr. zák. za použití §37a tr. zák. upustil od uložení společného trestu za pokračování v trestném činu s tím, že trest uložený rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2008, č. j. 6 To 41/2008-1836 ve výměře sedmi roků a devíti měsíců, pro jehož výkon byl obžalovaný zařazen do věznice s ostrahou, považuje za dostatečný.
I proti takto vynesenému (citovanému) rozsudku podal T. M. (stejně jako příslušná státní zástupkyně) odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 6 To 76/2008 ze dne 9. 2. 2009 a to tak, že pod bodem I. z podnětu odvolání podaného příslušnou státní zástupkyní napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že podle §37a tr. zák. zrušil u obžalovaného z rozsudku Krajského soudu v Plzni z 1. 4. 2008, č. j. 1 T 4/2006-1761, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze z 30. 6. 2008, č. j. 6 To 41/2006-1836, výroky o vině pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. (ad 1. a/ - c/), o celém trestu, o povinnosti k náhradě škody, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Dále rozhodl, že T. M. je vinen skutky podrobně popsanými ve výrokové části citovaného rozsudku pod body a), b), c), d), e), f) a takto skutky popsanými pod body a) – c) spáchal trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. zčásti dokonaný a skutky pod body d) – f) ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák. Za to jej odsoudil podle §250 odst. 4 tr. zák., §37a tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále rozhodl o vznesených nárocích na náhradu škody a odvolání T. M. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal T. M. dovolání (jak již uvedeno v pořadí druhé), a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 41/2008 ze dne 30. 6. 2008 nedošlo ke kompletnímu „převzetí viněné části původního rozsudku“, v rámci kterého byl uznán vinným i ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu, a tato část původního rozsudku zcela zanikla a „zcela absentuje výroková část, kterou jsem měl jednáním vůči společnosti C. F., a. s., a to s částkou 22.368,- Kč, kde vystupoval jako bílý kůň pana B.“. Tato pasáž je pak nahrazena výrokovou částí z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, který byl zahrnut do společného souhrnného trestu. V rámci skutků pod body d) – f), o kterých rozhodoval odvolací soud napadeným rozsudkem pak dovolatel uvedl, že jejich realizace byla problematická z hlediska i jejich přípravy (ta má směřovat k naplnění všech aspektů trestné činnosti) a je otázkou, zda se skutečně mohlo jednat o přípravu uvažovaného trestného činu, která bezprostředně směřovala k jeho faktickému dokončení, nebo se jednalo o způsob (počínání), který žádným způsobem v takové formě proveditelný nebyl. Z výpovědí celé řady (dovolatelem neoznačených svědků) pak plyne, že popsaným způsobem by nikdy k získání požadovaných „produktů“ dojít nemohlo, neboť zboží by bylo vydáno až v případě, kdy by byla celková suma uhrazena na jejich účtu a zjevně se tak jednalo o nezpůsobilý útok. Konečně poukázal i na to, že skutek týkající se společnosti A. T. J., spol. s r. o., se sídlem v K. (jímž byl dovolatel také shledán vinným) je předmětem řešení na základě trestního oznámení podaného dovolatelem. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud „rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 76/2008 ze dne 9. 2. 2009 a rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 1 T 4/2006 ze dne 11. 9. 2008 zrušil“.
I k takto (v pořadí druhému) dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně s tím, že k dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedla, že pravomocný výrok o vině trestným činem úvěrového podvodu dle §265b odst. 1 tr. zák., jak plyne z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 4. 2008 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 6 To 41/2008, nebyl napadeným rozsudkem dotčen a tedy ani „nezmizel“, ani nebyly dány procesní důvody pro zahrnutí („přenesení“) do výroku o vině v napadeném rozsudku. Poukázala dále na to, že obsahem námitek vznesených dovolatelem proti právnímu posouzení pokračujícího trestného činu podvodu, v konečné podobě přisouzeného rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. 6 To 76/2008, je výhradně polemika se způsobem hodnocení provedených důkazů. Podstatou, byť konkretizovaných námitek dovolatele jsou tak pouze výtky vůči skutkovým závěrům, ke kterým dospěly oba soudy, když všechny takto vznesené námitky primárně směřují ke změně ve věci učiněných skutkových zjištění a prosazují tak skutkový stav věci v odlišné podobě. Jestliže tedy dovolatel namítl nesprávnost právního posouzení skutků, ale tento názor dovozoval jen z odlišného skutkového stavu, pak soudům obou stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. V této části dovolání tak způsob jeho odůvodnění neodpovídá ani deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádnému z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto také navrhla, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
V replice k písemnému vyjádření státní zástupkyně dovolatel opakoval své výhrady vůči učiněným skutkovým zjištěním i k osobě poškozeného J. T. a státní zástupkyně, která vypracovala zmíněné písemné vyjádření.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Teprve po takovém zjištění je namístě případné konstatování (zjištění), že ten který dovolací důvod po svém oprávněném uplatnění je zároveň svým obsahem a vedenou argumentací uplatněn důvodně. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Přitom v posuzované věci, z hlediska popisu předmětných skutků, tak jak jsou obsaženy v posledním (napadeném) rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel (v rámci obou podaných dovolání) namítl nesprávné hodnocení soudy učiněných skutkových zjištění s tím, že soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch a to i tehdy, pokud měly v jednotlivých případech pochyby. V zásadě tak opakoval argumenty uplatněné v rámci svých (jednotlivých) odvolání. V tomto směru však zejména i odvolací soud v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vysvětlil, z jakých důkazů vycházel a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěl. V rámci svého prvního rozsudku (ze dne 30. 6. 2008) stran části svého rozhodnutí, které nabylo uvedeného dne právní moci, se přiléhavě vyjádřil ke skutkům uvedeným v rámci svého rozhodnutí pod body 1. a), c) citovaného rozsudku, vůči kterým v rámci svého v pořadí prvně podaného dovolání vznesl dovolatel své námitky. V této souvislosti (bod 1.a/ citovaného rozsudku) poukázal na usvědčující konstantní výpovědi J.a T. a E. F., jejich věrohodnost byla podpořena uzavřenou smlouvou o tichém společenství právě mezi svědkem T. za spol. s r. o. A. T. J. K. se závazkem dovolatele poskytnout této společnosti peněžitý vklad 150.000.000,- Kč konstatovaný i v prohlášení dovolatele z 18. 2. 2004, dále i smlouvou o půjče 5.000.000,- Kč z 8. 12. 2003 uzavřenou mezi věřitelem J. T. za uvedenou společnost a dovolatelem jako dlužníkem a výdajovým pokladním dokladem na uvedenou částku s uvedeným účelem půjčky, podepsaným dovolatelem i kopií pokladního deníku obsahující údaje o tomto výdaji s tím, že pravdivost takového závěru nevyloučil ani ve věci podaný znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence. Odvolací soud na základě uvedeného také vysvětlil, proč neuvěřil dalším označeným svědeckým výpovědím s poukazem na nevěrohodné výpovědi v tomto směru učiněné i samotným dovolatelem. Ke skutku pod bodem 1. c) citovaného rozsudku potom odvolací soud vysvětlil, proč neuvěřil tvrzení dovolatele, že dlužnou částku 129.000,- Kč poškozenému F. Š. vrátil, když současně také dospěl k závěru, že nebylo bezpečně prokázáno, že jednání dovolatele současně směřovalo k vylákání označené nemovitosti. Z hlediska takto podaného dovolání jako prvního v řadě lze konstatovat, že učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci (v rámci citovaného rozsudku vydaného odvolacím soudem dne 30. 6. 2008) přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by tedy takto podané dovolání zůstalo osamocené, nezbylo by dovolacímu soudu než je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Uvedené závěry lze vztáhnout i k pořadí druhému podanému dovolání, a to v části týkající se obdobných skutkových námitek, když poukaz na to, že na poškozeného J. T. bylo podáno trestní oznámení stran jeho působení ve společnosti A. T. J., spol. s r. o., se sídlem v K. je z hlediska podaného dovolání bezpředmětný. V rámci obou podaných dovolání je z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantní námitka spočívající v tom, že stran skutků označených v citovaném rozhodnutí odvolacího soudu pod body d) – f) jednání dovolatele nebylo schopné svým rozsahem a závažností být takovým, které by vůbec založilo byť i přípravu k označenému trestnému činu, tedy zda se vůbec jednalo o takové jednání, které by mohlo reálně vést k jeho dokončení a tedy vůbec mohlo vést ke vzniku následku (v podobě způsobení uvažované škody). K tomu je namístě uvést, že shodnou námitku uváděl dovolatel i v řízení před soudy, které na ni adekvátním způsobem reagovaly. Takto zejména odvolací soud v důvodech obou ve věci přijatých svých (citovaných) rozhodnutích uvedl, že v souladu se stanoviskem soudu nalézacího o nerealizovatelnosti podvodných útoků dovolatele pro zavedenou praxi poškozených uskutečnit prodeje nemovitostí a motorových vozidel až na základě předcházející úhrady kupní ceny, došlo k významnému snížení stupně společenské nebezpečnosti uvedených skutků. Proto právě se vší pravděpodobností by u nich právě z tohoto důvodu nepřicházelo při jejich posouzení přihlédnout k výši hrozící škody, jako okolnosti podmiňující užití vyšší trestní sazby (jejich podřazení pod příslušnou kvalifikovanou skutkovou podstatu označeného trestného činu ve smyslu §250 odst. 2, odst. 3 písm. b/, odst. 4 tr. zák.). Vzhledem k rozsahu, určité náročnosti jejich přípravy a povaze jednání dovolatele směřujících k realizaci celkového podvodného záměru, by každý dílčí útok naplňoval přinejmenším znaky skutkové podstaty trestného činu podle §250 odst. 1 tr. zák. ve stadiu přípravy či pokusu (viz i odkaz na R č. 66/1958). Přitom uvedené dílčí útoky jsou součástí pokračujícího trestného činu podvodu, jak plyne z ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., a nejde tedy o samostatné trestné činy. Proto ani z hlediska uvažovaného naplnění materiální stránky trestného činu je nelze posuzovat izolovaně, ale právě v souvislosti s dalšími dílčími útoky pokračujícího trestného činu podvodu. Konečně odvolací soud uvedené názory vtělil (ve svém v pořadí druhém rozsudku) do závěrů o vině i trestu tím, že dovolatele uznal vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. zčásti dokonaného pod body a) - c) rozsudku ze dne 9. 2. 2009 a zčásti ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák. pod bod d) – f) citovaného rozsudku a uložil mu úhrnný společný trest odnětí svobody. Dovolací soud potom k takto vysloveným závěrům obsaženým v citovaném (napadeném) rozsudku nemá výhrad, a proto v tomto směru dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je namístě uvést, že takto jde o případy, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. V posuzované věci však taková situace nevznikla. Je totiž v této souvislosti nutné připomenout, že příslušný skutek (bod 2 z rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 1 T 4/2006-1761 ze dne 1. 4. 2008) byl citovaným rozsudkem právně kvalifikován jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Na základě odvolání podaného T. M. i příslušnou státní zástupkyní i o něm rozhodl odvolací soud poté, co z podnětu obou odvolání citovaný rozsudek zrušil a současně (mimo jiné) rozsudkem pod sp. zn. 6 To 41/2008 ze dne 30. 6. 2008 uznal dovolatele vinným tímto skutkem (pod bodem 2. cit. rozsudku), když jej právně kvalifikoval jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze se tak stal i v této části pravomocným a v další části trestního (soudního) řízení (to se týkalo již pouze zprošťující části citovaného rozsudku soudu prvního stupně) již neměl žádný důvod, aby o uvedeném trestném činu úvěrového podvodu dále rozhodoval. Stejně tak ovšem i soud dovolací, protože ve vztahu k uvedenému trestnému činu nesměřovalo ani jedno ze dvou ve věci podaných dovolání. Proto i dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání podané v tomto směru podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu (jak již uvedeno) nezbylo, než takto podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněná. Za podmínek stanovených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka