ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.648.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 648/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2009 o dovolání obviněného Š. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 6 To 633/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 105/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. Z. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 3 T 105/2008, byl obviněný Š. Z. uznán vinným trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. (bod 1 výroku) a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (bod 2).
Těch se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
1) z různých blíže neurčených míst města K. dne 14. 4. 2008 od 15:30 hod. do 17:47 hod. zaslal ze svých telefonních čísel několik výhrůžných sms zpráv I. K., mimo jiné o obsahu:
- „vidím, že Ti narostl hřebínek, budu Ti ho muset srazit, ještě jednou budou měšťáci sledovat moje auto a já udělám opatření, a ještě dnes volám jejich šéfovi, že je zneužíváš pro soukromé účely”,
- „podívej se ty špinavá smradlavá couro, ještě jednou budou měšťáci u mého auta a uvidíš co s Tebou udělám a garantuji Ti, že ten tvůj se dozví úplně vše o tvých úchylárnách, ještě jednou je pošli k mému autu a uvidíš ty špíno cigánská”,
- „já obdivuji, kde se v Tobě bere ta drzost, byla to tvá kamarádka a ty ji špiníš, kde můžeš, za druhé, když jsem je viděl a mluvil, tak se k sobě chovali hezky, a za třetí, ty mne budeš říkat, že na mne dojde, ty špíno špinavá, která posílá anonymy mé ženě, ty která jsi taková ubožačka, že si dovolila zavolat mému synovi, já Tě zničím, donutím Tě, že utečeš z K., to garantuji, ty kurvo jedna, co si myslíš, to co bylo dosud byl jen pionýrský tábor, teď zažiješ peklo, to Ti garantuji“,
- „zničíme Tě, to Ti garantuji, ode dneška Tě bude sledovat chlap ve dne v noci o Tobě budu vědět úplně všechno, i kdyby mě to mělo stát sto tisíc”,
- „ty kundo, teď jsem se dozvěděl další věci, Ty se těš, co se ode dneška bude dít, ty sms, co jsi poslala ráno, jsem poslal V. a jeho ženě, a vše mi vysvětlili, půjdeme po Tobě, že se z toho posereš”,
- „garantuji Ti, že teď nebudu šetřit nikoho, ani tvé rodiče ani bratra, půjdu po nich, tak že odsud utečeš”,
- „ve středu půjdu za Tebou do práce, nepřej si vidět, co se bude dít, to co bylo posledně bude nic proti tomu, co se bude dít ve středu, ty kurvo cigánská”,
kdy téhož dne v 17:30 hod. i volal I. K. z čísla, kdy tento telefonát na požádání I. K. zvedl její spolupracovník P. M., kdy v tomto telefonátu opětovně vyhrožoval výše uvedené tím, že „dnes v noci zažije něco, že se nebude stačit divit”, přičemž vzrůstající psychický nátlak ze strany obžalovaného Z. formou zasílaných sms zpráv, opakovaných telefonátů, výhrůžných vulgárních dopisů, kde ji vyhrožoval ublížením na zdraví, nadále pokračoval i v dalších dnech, kdy v období od 23. 11. 2007 do 21:50 hod. 1. 5. 2008 jí telefonicky kontaktoval ve 498 zjištěných případech, a tohoto jednaní se dopustil, přestože byl za tato jednání 2x řešen přestupkovou komisí M. ú. v K., přičemž vzhledem k vzrůstající intenzitě výhrůžek, dlouhodobosti trvání telefonického obtěžovaní, osobnímu sledovaní, opakovanému si opatřování informací osobního charakteru, jednání obžalovaného Z. vzbudilo v poškozené obavu o její život, zdraví a osobní bezpečí její a její rodiny,
2) dne 1. 5. 2008 v době kolem 21:45 hod., na trase z K. do B. p. H., okres K., v době, kdy I. K., řídila své osobní vozidlo Fiat Punto jí sledoval jako řidič osobního motorového vozidla Mazda Premacy, ,
- kdy při výjezdu z obce H., okres K., ji při jízdě v rychlosti 50 - 60 km/hod. předjel a následně po zařazení do pravého jízdního pruhu před její vozidlo prudce své zabrzdil téměř do zastavení, kdy na tento jízdní manévr musela I. K. reagovat taktéž jednorázovým přibržděním a objetím vozidla obžalovaného Z. tzv. „myškou”, kdy dále pokračovala v jízdě na obec H.,
- kdy při vjezdu do obce V. vozidlo I. K. opětovně předjel a po zařazení do pravého jízdního pruhu před její vozidlo prudce zabrzdil až do úplného zastavení, kdy na to musela I. K. reagovat tak, že přibrzdila a objížděla vozidlo obžalovaného Z. v bezprostřední blízkosti,
- kdy v pravotočivé zatáčce před autobusovou zastávkou v H. u zámku, v době kdy již I. K. byla z důvodu způsobu jízdy obžalovaného Z. silně rozrušena, ji opětovně předjel a přibrzdil své vozidlo, kdy I. K. bez prudšího brždění vozidlo obžalovaného Z. předjela, kdy následně tento se svým vozidlem další úsek cesty až před obec D., okres K., držel při jízdě velmi těšně za zadním nárazníkem jejího vozidla,
- kdy vprostřed obce D., okres K., poté co vozidlo I. K. na začátku obce předjel, své vozidlo z plynulé jízdy rychlostí 50 km/hod. prudce zabrzdil až do zastavení, kdy na to musela I. K. reagovat tak, že své vozidlo zastavila na poslední chvíli jen v těsné blízkosti od zadního nárazníku vozidla obžalovaného Z.,
- kdy za obcí D., okres K., opětovně své vozidlo z plynulé jízdy téměř do zastavení prudce zabrzdil, kdy na to musela I. K. reagovat tak, že své vozidlo jednorázově prudce zastavila, kdy zastavení bylo tak intenzivní, že jí popadaly věci ze sedaček ve vozidle na zem, kdy po té vozidlo obžalovaného Z. předjela, aby jej měla za sebou,
- kdy před autobusovou zastávkou v obci J., okres K., ji svým vozidlem v rychlosti 50 km/hod. předjel a ačkoliv do protisměru nejelo žádné vozidlo a musel si být vědom toho, že vpravo před ním se nachází na silnici ostrůvek, hned se začal zařazovat do pravého jízdního pruhu takovým způsobem, že ji nedal žádný prostor k jízdě a vytlačoval ji během jízdy z její jízdní dráhy,
kdy touto hazardní jízdou, tedy opakovaným nenadálým zastavováním z bezprostřední blízkosti a jízdou tzv. „nárazník na nárazník” se snažil I. K. přinutit k zastavení vozidla a případnému navázání kontaktu s jeho osobou.
Obviněnému byl tímto rozsudkem uložen podle §235 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Odvolání podané obviněným Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 6 To 633/2008, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání uvádí, že soud prvého stupně neprokázal důvodnost obav poškozené a nesprávně posoudil jeho jednání pod bodem 1 jako násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci dle §197a odst. 1 tr. zák. Nesouhlasí s důkazy, které soud provedl, a ze kterých vyvodil jeho vinu. Má za to, že dané jednání lze kvalifikovat nanejvýš jako přestupek proti občanskému soužití.
Co se týče skutku pod bodem 2 výroku, nelze podle názoru obviněného hodnotit jeho jednání jako jednání „se zbraní“. Dovolatel si je vědom, že automobil je možno považovat za zbraň, podle něj však pouze v případě, že jim bylo útočeno vůči tělu. V posuzovaném případě byla ovšem poškozená zcela izolována ve svém vozidle, takže útok vůči jejímu tělu by podle dovolatele nebyl důraznější. Soudu v této souvislosti vytýká, že v tomto ohledu jednostranně vyšel z nevěrohodné výpovědi poškozené a současně odmítl provést jím navrhované důkazy k tomu, zda jeho vůz bylo možno považovat za zbraň.
V petitu svého dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně zrušil a přikázal mu, aby předmětnou věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
Ve svém vyjádření uvádí, že obviněný ve svém dovolání deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ovšem řada námitek, kterými argumentuje, směřuje ke zpochybnění skutkových zjištění a zmíněný dovolací důvod tak zcela míjí.
Za jedinou námitku dovolatele, která dle jejího mínění spadá pod deklarovaný dovolací důvod, považuje tu, podle níž jednání obviněného nemělo být kvalifikováno jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., tj. spáchaný „se zbraní“.
Nejvyšší státní zástupkyně v této souvislosti uvádí, že soudní praxe považuje za zbraň ve smyslu §89 odst. 5 tr. zák. vše, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším, tedy i automobil. Má za to, že obviněný použil automobil zcela úmyslně k fyzickému napadání a k vyhrožování poškozené, aby jí donutil konat (zastavit vozidlo a vystoupit). Zdůrazňuje, že je všeobecně známo, že při autonehodách dochází mnohdy až ke smrtelným zraněním. Nejvyšší státní zástupkyně upozorňuje zároveň na skutečnost, že útok na tělesnou integritu poškozené byl velice intenzivní i díky tomu, že vůz obviněného je značky Mazda Premacy, který je řazen do kategorie „minivan“, zatímco poškozená jela v subtilním voze značky Fiat Punto. Za irelevantní považuje námitku dovolatele, že automobilem nebylo útočeno „přímo vůči tělu“ poškozené, když tato seděla v autě, jelikož auto jako nástroj útoku je způsobilé dosáhnout zraňujícího i smrtícího efektu, lze jím tedy zesílit útok na tělesnou integritu poškozené, a to i s přihlédnutím k rozměrům obou aut.
Ze shora uvedených důvodů navrhla, aby dovolání obviněného bylo dle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným Š. Z. svým obsahem skutečně naplňují některý z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., neboť to je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud konstatuje, že pokud dovolatel uvádí, že nesouhlasí s provedeným dokazováním a jeho vyhodnocením soudy, pak těmito argumenty deklarovaný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Jde totiž o námitky procesního charakteru, brojící proti způsobu aplikace ust. §2 odst. 5 a 6 tr. ř., které v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňovat nelze.
To neplatí, co se týče otázky, zda jednání obviněného popsané pod bodem 1 výroku obviněného mohlo u poškozené vzbudit důvodnou obavu o její zdraví, jak to vyžaduje skutková podstata trestného činu dle §197a odst. 1 tr. zák. Podle skutkových zjištění soudů obviněný poškozené v sms zprávách vyhrožoval sice poněkud vágně („tě zničím“, „půjdu po tobě“, „zažiješ peklo“, „nepřej si vědět, co se bude dít“ apod.), tyto vyhrůžky však poškozená vyhodnocovala s přihlédnutím k chování, sklonům a povaze obviněného, tak jak ho znala. V této souvislosti je možné poukázat například na to, že v dopise obviněného svědkyni G., která se s poškozenou pravidelně stýkala a její problémy s obviněným s ní konzultovala, napsal, že by poškozenou nejraději umlátil k smrti (viz rozsudek okresního soud na str. 8) a dále v dopise adresovaném otci poškozené sdělil, že jí umlátí jako psa (viz rozsudek okresního soudu na str. 10), vulgárně napadl poškozenou v zaměstnání, když jen díky přítomnosti dalších osob nepřerostl verbální útok ve fyzické napadení. V kontextu chování obviněného a jeho povahových rysů se sklony k přehnaným reakcím a unáhlenému jednání nutno mít obavy poškozené o její zdraví a život za zcela opodstatněné.
Námitku týkající se skutku pod bodem 2 výroku lze rovněž považovat za námitku hmotně právní, když dovolatel zpochybňoval jeho právní posouzení jako jednání „se zbraní“ ve smyslu odst. 2 písm. c) ust. §235 tr. zák.
Nejvyšší soud konstatoval, že ve všeobecně respektované judikatuře není sporu o tom, že i automobil lze pokládat za určitých okolností za zbraň. Podle výkladového ustanovení §89 odst. 5 tr. zák. je za zbraň nutno považovat v podstatě jakýkoliv nástroj, který splňuje podmínku, že je možno s ním učinit útok proti tělu důraznějším. Samostatná existence překážky mezi útočícím nástrojem a tělem takový závěr bez dalšího nevylučuje (srovnej přiměřeně č. 13/2005 Sb. rozh. tr.).
Oba soudy důvodně uzavřely, že v posuzovaném případě byla tato podmínka splněna a to i přes námitku uplatněnou v dovolání, že se nemohlo jednat o útok přímo vůči tělu poškozené, když tato byla také v automobilu. Nejvyšší soud poukazuje na skutková zjištění okresního a krajského soudu, podle nichž obviněný opakovaně nutil poškozenou prudkým brzděním svého vozu k zastavení vozu, který sama řídila, dále jel za jejím vozem v nejtěsnější blízkosti zadního nárazníku jejího vozu a konečně se snažil za jízdy její vůz vytlačovat z jízdní dráhy - to vše ve snaze přimět jí k zastavení a vynutit si tak s ní kontakt. Je nasnadě, že toto agresivní jednání mohlo vést k nehodě a následnému zranění poškozené. To, že útok vozem obviněného nebyl veden bezprostředně vůči tělu poškozené, nýbrž vůči „poškozené sedící v jiném voze“, účinnost použití vozu obviněným jako zbraně nijak neeliminovalo, naopak důsledky jeho jednání i přes tuto skutečnost mohly být v případě dopravní nehody velmi závažné, zcela srovnatelné s útokem směřujícím přímo proti tělu. Tento závěr platný i v obecné poloze byl naplněn v posuzovaném případě tím spíše, že vůz obviněného byl výrazně vyšší hmotnosti i robustnější konstrukce než vůz poškozené. Posouzení jednání obviněného jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. je tedy zcela v souladu se zákonem.
IV.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného Š. Z. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr