ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.659.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 659/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 o dovolání podaném S. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 363/2008 ze dne 4. 11. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 60/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 3 T 60/2008 ze dne 20. 8. 2008 byl dovolatel shledán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
V předmětné věci podal S. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 4 To 363/2008 ze dne 4. 11. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal S. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se jednalo o cílený postup proti jeho osobě z řad příslušníků místního mysliveckého sdružení. V tomto směru poukázal na rozpory ve výpovědích označených svědků i na to, že byla za nepravdivou vzata výpověď jeho známé (ta tím riskovala svou pověst) i na to, že způsob, jakým byl kontrolován, v něm vzbuzoval obavy o zdraví a život. Přitom na nikoho vědomě nenajížděl. Poukázal však především na to, že na místní komunikaci nemá myslivecká stráž ve smyslu §14 odst. 1 zákona o myslivosti kontrolovat (přepadat) projíždějící vozidla a nemají tak postavení veřejného činitele, a to bez ohledu na jakékoli (povětrnostní) podmínky, když při podezření na pohyb vozidla s reflektorem v honitbě měla být přivolána Policie České republiky. Má za to, že nenaplnil objektivní stránku označeného trestného činu, tedy užití násilí na výkon pravomoci veřejného činitele. Naopak K. V. i D. T. svým jednáním zneužili pravomoci veřejného činitele, když dovolatel pouze reagoval na jimi přivozenou situaci. To proto, že s ohledem na špatné počasí nikoho z nich nepoznal a z jejich počínání měl obavy o život a zdraví své i spolujezdkyně. Soudy navíc nevzaly v úvahu ani materiální stránku uvažovaného trestného činu z hlediska společenské nebezpečnosti jednání dovolatele v kritické chvíli. V této souvislosti znovu poukázal na to, že jednání v podobě zatarasení cesty autem s dálkovými světly jej vedlo ke snaze místo co nejrychleji opustit z důvodů již uvedených, a proto se snažil z místa ujet couváním a po otočení vozidla se mu podařilo jízdou dopředu pronásledovatele setřást. Namítl i absenci subjektivní stránky předmětného trestného činu, když na nikoho nenajížděl a pouze se snažil ujet před neznámými osobami. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak uvedl, že přesto, že bylo prokázáno, že se jednalo o místní komunikaci, soudy se nezabývaly tím, zda měli členové myslivecké stráže oprávnění na ní zasahovat. V této skutečnosti pak spatřuje porušení jeho práva na spravedlivý proces. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. jej zprostil obžaloby, případně podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uvést, že ten je dán pouze tehdy, jestliže jde o nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Přitom předmětem právního posouzení skutku se odvíjí od skutkových zjištění učiněných soudem, nikoli od zjištění, jichž se domáhá dovolatel, a na základě kterých předestírá jinou (svou) verzi skutkového děje. Takto zvolený důvod tedy nelze podřadit pod jeho tvrzení, že klíčoví svědci K. V. a D. T. údajně stáli za jeho předchozím tzv. vyloučením z řad místního mysliveckého sdružení a že v jejich svědeckých výpovědích jsou hrubé rozpory. Dovolatel přitom primárně napadá učiněné skutkové závěry, ke kterým dospěly soudy obou stupňů, a až následně namítá na základě vlastní skutkové verze nenaplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, kterým byl shledán vinným. Mimo uplatněný dovolací důvod zůstává i jeho námitka, že oba uvedení svědci, jako příslušníci myslivecké stráže nezasahovali ve shodě s ustanovením §14 odst. 1 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (ve znění pozdějších změn a doplňků) na účelové komunikaci v honitbě, když poukázal na jiné hodnocení obsahu písemného sdělení obce P. o charakteru předmětné komunikace oproti hodnocení stejného důkazu soudy. Pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit ani namítanou absenci materiální stránky předmětného trestného činu, když i v tomto směru jde o pouhou polemiku dovolatele se skutkovými závěry, ke kterým dospěly soudy. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že ten nebyl naplněn ve své první alternativě proto, že odvolací soud při projednání odvolání dovolatele aplikoval ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a po věcném přezkoumání odvolání rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí tohoto řádného opravného prostředku. Zmíněný dovolací důvod však nebyl naplněn ani ve své druhé alternativě, neboť konkrétní výhrady dovolatele nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněný právě prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jak již státní zástupce shora uvedl. Konečně právo na spravedlivý proces, jehož se dovolává, není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení, ale jde o zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v rámci kterého se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona, a to v souladu s ústavními principy. Proto také státní zástupce navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g)) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, které by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že se předmětného trestného činu nedopustil pro absenci jeho objektivní, ale i subjektivní stránky. Takto vedené tvrzení dovolatele vychází z jím nabídnutého skutkového děje, který však zásadně odporuje soudy učiněným skutkovým zjištěním. Ty, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci, přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, když správně poukázaly na jednoznačné výpovědi přímých svědků incidentu a to K. V., D. T. i F. K. Z výpovědi uvedených svědků se pak jednoznačně podává, že dva z nich byli v kritické chvíli v postavení myslivecké stráže a vykonávali své povinnosti v souladu se zákonem č.449/2001 Sb., o myslivosti (ve znění pozdějších změn a doplňků) ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. To proto, že z příslušných informací poskytnutých svědkem K. oprávněně dospěli k závěru, že v příslušné honitbě se pohybuje auto způsobem, ze kterého bylo možno usoudit na pytlačení jeho osádkou. Proto se také zákonu odpovídajícím způsobem pokusili toto vozidlo zastavit a provést příslušnou kontrolu jeho osádky. Z výpovědi označených svědků pak lze dospět k učiněným skutkovým zjištěním, ze kterých při svém rozhodování vycházely i oba soudy. To se týká i okolností, za kterých byl dovolatel zastaven, vzájemného se poznání, absence další (jiné) osoby ve vozidle řízeného dovolatelem i okolností samotného incidentu (najíždění vozidlem na svědka), včetně místa, kde k incidentu došlo, včetně charakteru příslušné komunikace. I v tomto směru zejména soud prvního stupně vycházel z učiněných skutkových zjištění, když přesvědčivě popsal, za jakých okolností jednali označení svědci jako členové myslivecké stráže, když se tak stalo v rámci své honitby s jednoznačně vymezeným územím. Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů, a proto i za dané situace jsou námitky stran absence objektivní stránky předmětného trestného činu či zavinění bezpředmětné. To proto, že učiněná skutková zjištění mají vskutku v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soud nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka