ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.673.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 673/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2009 o dovolání M. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 11 To 505/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 2 T 167/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 2 T 167/2008, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době od září do října roku 2007 v rozpětí několika dnů v obci M. jednak v podvečer blíže nezjištěného dne v místě bydliště nezletilé K. R., si ke jmenované lehl na gauč v obývacím pokoji, vyhrnul jí noční košilku a dlaní jedné ruky ji hladil po břiše a hrudníku, dále jí rukou zajel pod tepláky a prsty ji hladil po pohlavních orgánech, jednak o několik dní později večer tamtéž položil nezletilou, oblečenou jen do noční košilky, zády na postel, začal ji rukou hladit po pohlavních orgánech, pak si k ní klekl, roztáhl jí nohy a jazykem jí lízal pohlavní orgány, a to i do hloubky, přičemž si byl vědom, že nezletilé ještě nebylo patnáct let.
Obviněnému byl podle §242 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 11 To 505/2008, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Uvedl v něm, že je podává z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., zejména z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Jeho naplnění spatřoval dovolatel v tom, že soud druhého stupně zamítl jeho odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné, čímž měl dle mínění dovolatele porušit procesní ustanovení upravující vydání takového rozhodnutí.
V dovolání se dále uvádí, že směřuje proti všem výrokům napadeného usnesení. Soudům obou stupňů se v něm vytýká, že údajně zcela ignorovaly skutečnost, že odsouzený se cítí nevinný a popírá, že by spáchal předmětné jednání. Navíc orgány činné v trestním řízení podle dovolatele nevyhledávaly a ani žádným způsobem nezkoumaly důkazy, které by měly svědčit v jeho prospěch. Dle jeho mínění je odsuzující rozsudek založen pouze na výpovědích tzv. „z druhé ruky“ a znaleckých posudcích, které jsou dle jeho názoru nedostatečně pečlivé a spolehlivé, a to z důvodu přetíženosti znalců specializovaných na mladistvé.
V petitu svého dovolání žádal Nejvyšší soud, aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k novému projednání.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve svém vyjádření uvádí, že dovolatel namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, resp. nesprávnost skutkových zjištění. Takové námitky ovšem podle ní nemohou být důvodem dovolání podle žádného z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., včetně obviněným vyzdvihovaného důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v žádné z jeho alternativ.
V závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným M. B. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání zjistil, že dovolatel sice v jeho úvodu deklaruje, že je podává z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., nicméně navazující argumentací nenaplnil ani jeden z uváděných důvodů. Jeho námitky se omezují na výhrady vůči aplikaci ust. §2 odst. 5 a 6 tr. ř. orgány přípravného řízení a soudy, když podle přesvědčení obviněného postupovaly jednostranně a při vyhledávání i hodnocení důkazů upřednostňovaly důkazy svědčící v jeho neprospěch, zatímco důkazy opačného charakteru ignorovaly. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek nebylo zákonodárcem koncipováno (na rozdíl od odvolání) jako nástroj úplného přezkumu napadeného rozhodnutí, nýbrž jako nástroj jeho přezkumu z důvodů taxativně vypočtených v ust. §265b tr. ř. Shora zmíněné námitky uplatněné obviněným v dovolání se však s tímto vymezením zcela míjejí.
Pokud pak dovolatel mezi uplatněnými důvody výslovně vyzdvihl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud konstatuje, že tento obsahuje dvě alternativy. Jednak případ, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a jednak případ, kdy v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá jednak na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (alternativa prvá), anebo na případy, kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (v alternativě druhé).
I v tomto případě učinil Nejvyšší soud shodný závěr a sice, že dovolatel svými konkrétně uplatněnými námitkami ani tento dovolací důvod obsahově nenaplnil. Prvá alternativa dovolacího důvodu nemohla být zjevně naplněna, neboť v posuzované věci došlo k věcnému přezkoumání rozsudku okresního soudu krajským soudem, druhá alternativa také ne, neboť ta předpokládá, že dovolatel relevantně namítl některý z dovolacích důvodů uvedených pod písm. a) až k) ust. §265b tr. ř., což se rovněž nestalo.
Nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud uvádí, že ani námitky, jimž obviněný vybočil ze zákonného rámce dovolání, nejsou opodstatněné. Soudy obou stupňů přistoupily k provádění dokazování v souladu s ust. §2 odst. 5 tr. ř., neopominuly žádný z relevantních důkazů a tyto pak hodnotily tak, jak jim to ukládá ust. §2 odst. 6 tr. ř. Skutkové závěry, které na podkladě tohoto postupu z provedených důkazů vyvodily, shledává Nejvyšší soud logické a v souladu se zákonem. Jak okresní soud (viz str. 3 odůvodnění rozsudku), tak soud krajský (viz str. 2 usnesení) se obhajobou obviněného zabývaly a přesvědčivě odůvodnily, proč ji shledaly provedenými důkazy vyvrácenu.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného M. B. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a jako takové je musel podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr