ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.696.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 696/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2009 o dovolání podaném A. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 62/2008 ze dne 9. 1. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 29 T 20/95, takto:
Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 62/2008 ze dne 9. 1. 2009 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 29 T 20/95 ze dne 13. 10. 2008 zrušují, jakož i vadná část řízení těmto rozhodnutím předcházející.
Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 29 T 20/95 ze dne 13. 10. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz dle §140 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), který měl spáchat skutkem spočívajícím v tom, že „v přesně nezjištěnou dobu v průběhu měsíců listopad - prosinec 1994 v R., okres D., převzal od I. N., nejméně 1099 ks bankovek á 50,- USD, podloudně dovezených z I., s vědomím, že se jedná o padělky a v úmyslu udat je do oběhu jako pravé, uložil je v kanceláři firmy L., spol. s r. o., B., v O. na ul. Č., přičemž hodnota 54.950,- USD ke dni 15. 12. 1994 činila dle kurzovního lístku ČNB 1.541.347,50,- Kč“. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v délce deseti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 29 T20/95-1771 ze dne 1. 9. 2008 bylo řízení proti obviněnému vedeno jako řízení proti uprchlému konané za podmínek uvedených v §302 a násl. trestního řádu (dále jen tr. ř.).
O odvolání A. B. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 1 To 62/2008 ze dne 9. 1. 2009 tak, že na základě odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. jej částečně zrušil ve výroku o trestu a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., za použití §40 odst. 1 tr. zák. uložil dovolateli trest odnětí svobody v délce osmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal A. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že v jeho věci byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a veřejném zasedání. Poukázal na skutečnost, že se hlavní líčení dne 13. 10. 2008 konalo před Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci, na základě usnesení soudu prvého stupně ze dne 1. 9. 2008, jako řízení proti uprchlému, přestože dle dovolatele nebyly splněny zákonné podmínky pro vedení tohoto, pro obžalovaného mimořádného druhu řízení a stejně tak nebyly splněny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání dne 9. 1.2009 v dovolatelově nepřítomnosti. V tomto směru poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud), podle které řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. významně omezuje princip spravedlivého procesu, a to právo účastnit se trestního řízení, neumožňuje obžalovanému realizovat osobně a bezprostředně jeho právo na obhajobu, je tedy vždy závažným zásahem do průběhu trestního řízení, a proto je nezbytné, v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, při aplikaci ustanovení o omezení základních práv a svobod, šetřit jeho podstatu a smysl, tudíž není možno jej využívat k jiným než stanoveným účelům. I při splnění zákonných podmínek má být toto řízení konáno až po vyčerpání jiných prostředků, např. předvedení či vydání příkazu k zatčení, k čemuž v jeho případě nikdy nedošlo. Dovolatel se dále zabýval otázkami svého zdravotního stavu, namítl, že se vždy řídil výzvami českého soudu, pokud nepřítomnost u hlavního líčení omlouval ze zdravotních důvodů, vždy omluvu doložil lékařskou zprávou a jeho nepřítomnost byla omluvena. Dále, že se stále zdržuje v místě svého trvalého bydliště v L. v I., tedy ve státě, jehož je občanem, dvanáct let je mu do tohoto místa trvalého bydliště doručována soudní korespondence českých soudů, kterou si řádně vyzvedává. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud „a) zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 1. 2009, č. j. 1 To 62/2008-1884, b) zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 10. 2008, č. j. 29 T 20/95-1817 a přikázal tomuto nové projednání a rozhodnutí ve věci.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že řízení proti uprchlému lze podle §302 tr. ř. konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. V obecné rovině tedy platí, že pachatel se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině zejména tehdy, opustí-li území republiky nebo se zdržuje v cizině v tomto úmyslu. Samotný pobyt v cizině však není důvodem řízení proti uprchlému. Jestliže se obviněný zdržuje v místě bydliště v cizím státě, jehož je státním občanem, a navíc zde osobně přebírá v místě bydliště písemnosti zasílané mu orgány činnými v trestním řízení, nelze dovodit, že by se vyhýbal trestnímu řízení pobytem v cizině nebo že by se skrýval. V předmětné věci odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na skutečnost, že obviněný po propuštění z vazby dne 5. 12. 1996 nesplnil podmínky písemného slibu dle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a nerespektoval omezení, na základě kterého mu bylo stanoveno zdržovat se v určitou dobu na území České republiky. Dále z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že hlavní líčení byla nařizována v dlouhodobém předstihu a že byla opakovaně odročována, protože se dovolatel nedostavoval k soudu a krátce před termínem hlavního líčení se omlouval s odkazem na svůj špatný zdravotní stav, který též dokládal lékařskými zprávami, ze kterých však dle soudu nevyplývá jednoznačný závěr o zdravotní nezpůsobilosti dovolatele zúčastnit se soudního řízení v České republice. Obdobné skutečnosti vyplývají též z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 29 T 20/95, kterým bylo rozhodnuto o konání řízení proti uprchlému. Státní zástupce poukázal na skutečnost, že přímo ze soudních rozhodnutí tedy vyplývá, že dovolatel se zdržuje v cizině na známé adrese, neboť jinak by zřejmě s českým soudem nekomunikoval. V návaznosti na tyto skutečnosti státní zástupce uvedl, že existenci podmínek pro konání řízení proti uprchlému je nutno posuzovat podle situace v době, kdy je toto řízení konáno. Je sice skutečností, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 11. 1996, sp. zn. 29 T 20/95, kterým bylo na podkladě přijetí peněžité záruky a slibu rozhodnuto o propuštění obviněného z vazby, bylo dovolateli uloženo omezení, aby se každý poslední kalendářní týden v každém měsíci zdržoval na dané adrese v České republice, dovolatel se na této adrese zdržoval pouze tři dny a poté vycestoval do I., avšak další chování dovolatele nelze dle státního zástupce hodnotit jako vyhýbání se trestnímu řízení. Za situace, kdy se obviněný dlouhodobě zdržuje v I., jejímž je občanem, je v místě svého trvalého bydliště, přijímá soudní poštu a s českým soudem komunikuje, nelze učinit závěr, že by se vyhýbal trestnímu řízení pobytem v cizině nebo že by se skrýval, a to bez ohledu na to, jaký je jeho aktuální zdravotní stav. S ohledem na výše uvedené státní zástupce uzavřel svoje vyjádření s tím, že v předmětné věci nebyly splněny podmínky §302 a násl. tr. ř. pro konání řízení proti uprchlému a dovolání A. B. je tudíž nutno hodnotit jako důvodné. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265 k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 62/2008 ze dne 9. 1. 2009, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. 29 T 20/95 a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Dovolatel spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu ve skutečnosti, že se nezúčastnil hlavního líčení konaného 13. 10. 2008 ani veřejného zasedání k projednání jeho odvolání dne 9. 1. 2009, kdy řízení proto němu bylo vedeno jako řízení proti uprchlému na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 29 T 20/95 ze dne 1. 9. 2008, ačkoli pro konání takovéhoto řízení nebyly splněny zákonné důvody. Jestliže bylo ve věci konáno řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř., ač pro ně nebyly splněny zákonné podmínky a v důsledku tohoto procesního postupu byla obviněnému znemožněna účast na hlavním líčení nebo veřejném zasedání, je tato vada důvodem pro podání dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 6 Tdo 1426/2003). Podle §302 tr. ř. lze řízení proti uprchlému konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Jde o specifický způsob řízení proti osobě, kterou není vůbec možno postavit před soud, protože se buď skrývá, nebo se trestnímu řízení vyhýbá pobytem v cizině. Pokud jde o tuto materiální podmínku, je zapotřebí, aby pobyt v cizině byl motivován snahou vyhnout se trestnímu stíhání. I při splnění zákonných podmínek by mělo být zpravidla konáno takové řízení až po vyčerpání všech do úvahy přicházejících prostředků, např. žádosti o předvedení či vydání příkazu k zatčení nebo volit spolupráci (formou dožádání) s justičními orgány státu, ve kterém příslušná osoba přebývá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 6 Tdo 1426/2003). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 79/2000 vyplývá, že skutečnost, že se dovolatel zdržuje v místě bydliště, ve státě, jehož je státním občanem, nemůže být hodnocena jako vyhýbání se trestnímu řízení pobytem v cizině a není důvod k řízení proti uprchlému podle §302 odst. 1 tr. ř. Dovolací soud tedy dospěl k závěru, že za situace, kdy se dovolatel prokazatelně zdržuje v I., jejímž je státním občanem, a to v místě svého trvalého bydliště, řádně přebírá korespondenci od českých soudů a i jinak se soudy komunikuje, nebyly splněny podmínky pro vedení trestního řízení jako proti uprchlému. Je nepochybné, že chování dovolatele lze v jistém směru hodnotit jako obstrukční, avšak vzhledem k výše uvedeným okolnostem toto chování nelze kvalifikovat (označit) za takové, které by umožnilo soudům konat řízení proti dovolateli, jako proti uprchlému. Deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl tedy uplatněn nejen právně relevantně, ale i důvodně.
Nejvyšší soud proto z podnětu takto podaného dovolání napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 62/2008 ze dne 9. 1. 2009 i rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. 29 T 20/95 zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, přičemž zrušil i tu vadnou část řízení, která předcházela vydání citovaných rozsudků, která počíná dnem 1. 9. 2008, kdy bylo vydáno usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 29 T 20/95-1771, kterým bylo rozhodnuto o tom, že řízení bude konáno jako řízení proti uprchlému. Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). a přihlédne zejména k užití dalších prostředků, jejichž čerpáním se pokusí zajistit přítomnost dovolatele v řízení před soudem. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch A. B., takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka