ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.702.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 702/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 o dovolání obviněného T. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 4 To 15/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 86/2008, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 4 To 15/2009.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný n e b e r e d o v a z b y .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 4 T 86/2008, byl obviněný T. S. (dříve T. L.) uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle skutkových zjištění městského soudu se ho dopustil tím, že
dne 25. 5. 2007 v době od 11:43 do 11:46 hod. v B., na ulici L. v bankomatu společnosti R., a. s., vybral prostřednictvím své platební karty Visa Gold č. celkovou částku 152.000,- Kč ze svého bankovního účtu č. vedeného u banky H. V. B. B. C. R., a. s., a ačkoliv si byl vědom, jaký je jeho aktuální disponibilní zůstatek na tomto běžném bankovním účtu, a rovněž, že není oprávněn čerpat finanční prostředky z tohoto účtu do debetu, přesto následně v tentýž den 25. 5. 2007 v 11:59 hod. na pobočce H. V. B. B. C. R., a. s., na ulici K. v B. vybral další finanční hotovost ve výši 172.000,- Kč, čímž poškozenému – společnosti H. V. B. B. C. R., a. s, způsobil škodu ve výši nejméně 151.521,95 Kč.
Za to mu byl tímto rozsudkem uložen podle §250 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Rozsudkem bylo rozhodnuto i o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 4 To 15/2009, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný T. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel má za to, že skutek, pro který byl odsouzen, není trestným činem, nýbrž jde o věc občanskoprávní. Domáhá se v této souvislosti, aby soud prvého stupně přibral znalce z oboru bankovnictví, který by zodpověděl, zda mohl obviněný na přepážce vybrat prostředky z účtu, na kterém již pro takový výběr nebylo dostatek prostředků. Domnívá se, že takový posudek by měl vliv na správnost a zákonnost rozhodnutí. Obviněný v návaznosti na to opakuje svou obhajobu, že v době výběru peněz na přepážce se domníval, že na účtu je dostatek prostředků, neboť očekával splacení pohledávky ve výši 200.000,- Kč, což mu měl dlužník potvrdit telefonem. Pokud na účtu tyto prostředky chyběly, šlo podle obviněného o chybu banky, nicméně on jednal v dobré víře, že prostředky potřebné k výběru na účtu jsou.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek městského soudu i usnesení soudu krajského a přikázal věc Městskému soudu v Brně k novému projednání.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
Po rekapitulaci dovolacích námitek obviněného je hodnotí tak, že tyto by mohly odpovídat deklarovanému dovolacímu důvodu. Jde ovšem podle ní o opakování obhajoby obviněného, jejíž nepravdivost prokázal nalézací soud důkladně provedeným dokazováním. Tyto úvahy však považuje za nadbytečné vzhledem k tomu, že odvolání obviněného směřovalo výlučně proti výroku o trestu. Proto se také odvolací soud z podnětu odvolání obviněného zabýval toliko výrokem o trestu a nikoli výrokem o vině, který je nyní napadán dovoláním. Vzhledem k tomu, že o výroku o vině rozhodl s konečnou platností soud prvého stupně, považuje nejvyšší státní zástupkyně dovolání obviněného S. ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. za nepřípustné a mělo by být proto s odkazem na toto ustanovení odmítnuto.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Pokud jde o přípustnost dovolání obviněného, Nejvyšší soud se neztotožnil s názorem nejvyšší státní zástupkyně. Ten by byl v souladu s respektovanou judikaturou (srovnej č. 20/2004 Sb. rozh. tr.), pokud by obviněný dovolání podal výhradně proti výroku o trestu rozsudku prvního stupně. Směřuje-li totiž dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani dle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Z obsahu spisu Nejvyšší soud zjistil, že odvolání písemně vypracované obhájcem obviněného se skutečně omezovalo na výhrady vůči uloženému trestu, proti výroku o vině žádné námitky nevznášelo. Ve veřejném zasedání konaném o tomto odvolání dne 10. 2. 2009 před senátem Krajského soudu v Brně se obhájce na písemně vypracované odvolání zcela odvolal. Obviněný však důvody dovolání rozšířil, když v průběhu tohoto veřejného zasedání do protokolu uvedl, že žádá o vrácení věci do přípravného řízení za účelem doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru bankovnictví. Tyto námitky jednoznačně rozšířily rozsah podaného odvolání i na výrok o vině. Takový postup přitom není v rozporu se zákonem. Lze zde poukázat na odlišnou úpravu jednotlivých opravných prostředků. Zatímco v případě dovolání je v ust. §265f odst. 2 tr. ř. výslovně uvedeno, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, pasáž trestního řádu upravující odvolání obdobné ustanovení neobsahuje. Judikatura z toho logicky dovozuje, že v případě odvolání je tudíž přípustné i to, aby jeho rozsah i důvody byly měněny i v průběhu veřejného zasedání, kde je projednáváno (k tomu viz č. 36/2004, str. 280 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud proto především konstatoval, že dovolání obviněného je přípustné, nicméně fakt, že Krajský soud v Brně nepřezkoumal výrok o vině z rozsudku městského soudu, měl zásadní vliv na další postup v této věci.
Nejvyšší soud se poté zaměřil na to, zda dovolatelem uváděný důvod lze považovat za některý z dovolacích důvodu vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolatel opřel své dovolání o důvod uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, tak jak byl soudy zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Nelze proto v jeho rámci namítat nesprávná skutková zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
I když argumentace dovolání obviněného obsahovala i námitky skutkového charakteru, těžiště spočívalo v námitce, že zjištěný skutek není trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., nýbrž jen občanskoprávní záležitostí, což je námitka relevantně naplňující deklarovaný dovolací důvod. Jak patrno z navazujících námitek obviněný zpochybňoval především závěr o jeho úmyslném zavinění a podvodném úmyslu s tím, že v době výběru hotovosti na přepážce banky byl v dobré víře, že na účtu je dostatek prostředků umožňujících takový výběr.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal žádný důvod pro odmítnutí dovolání, v souladu s ust. §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, a to z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Jak již bylo v pasáži týkající se přípustnosti dovolání zmíněno, Nejvyšší soud zjistil, že v řízení, které předcházelo napadenému usnesení Krajského soudu v Brně, došlo k zásadnímu procesnímu pochybení. Jakkoli obviněný v průběhu veřejného zasedání formuloval své námitky proti rozsudku okresního soudu stručně, jednoznačně z nich vyplývalo, že směřují nad rámec písemně podaného odvolání i proti výroku i vině. Krajský soud tím, že na tuto změnu nereagoval a omezil se v přezkumu napadeného rozsudku jen na výrok o trestu, zkrátil tak obviněného na jeho právu nechat přezkoumat rozsudek soudu prvého stupně i ve výroku o vině. Z tohoto důvodu ani Nejvyšší soud nezaujal své vlastní stanovisko k dovolacím námitkám, neboť by to bylo za situace, kdy zde absentuje přezkum odvolacím soudem, předčasné. Nejvyšší soud nemohl jakkoli hodnotit dovoláním napadané právní posouzení skutku krajským soudem, když tento v důsledku opominutí rozšíření rozsahu odvolání se právním posouzením zjištěného skutku obviněného vůbec nezabýval.
IV.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než napadené usnesení krajského soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušit a to včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících (§265k odst. 2 tr. ř.) a přikázat mu podle §265l odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak fakticky vrací do stádia před projednáním odvolání, přičemž na krajském soudu bude, aby odvolání obviněného znovu projednal a přezkoumal přitom v souladu s ust. §254 tr. ř. všechny výroky napadeného rozsudku.
V důsledku tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo v souladu s ust. §265l odst. 4 tr. ř. nutno rozhodnout i o případné vazbě obviněného, neboť výkon uloženého trestu odnětí svobody, který aktuálně vykonával, pozbyl po zrušení usnesení krajského soudu svůj zákonný podklad. Nejvyšší soud vzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti, přičemž neshledal žádný z důvodů uvedených v §67 tr. ř. pro vzetí obviněného do vazby. Přihlédl přitom mimo jiné k tomu, že do skončení výkonu původně uloženého trestu mu zbývá 25 měsíců, přičemž původně uložený trest v trvání 28 měsíců obviněný dobrovolně nastoupil.
Tato rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr