ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.742.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 742/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. července 2009 o dovolání podaném J. D., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 27/2009 ze dne 10. 2. 2009, jsou soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 178/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně sp. zn. 1 T 178/2006 ze dne 3. 11. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku.
V předmětné věci podal J. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 27/2009 ze dne 10. 2. 2009 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že právní závěry obou soudů neodpovídají ve věci učiněným skutkovým zjištěním. Poukázal především na to, že nebyla dostatečně zohledněna silná podnapilost poškozeného, když soudy bez ohledu na tuto skutečnost uvěřily jeho výpovědi, zejména v tom, že před odbočením z hlavní silnice vlevo dal znamení o změně směru jízdy a poukázal i na to, že poškozený ani v nejmenším (před tímto manévrem) nesledoval situaci za sebou a mohl tak přivodit případnou kolizi i s vozidlem, které má absolutní přednost v jízdě. S ohledem na svou podnapilost tak poškozený neměl vůbec ponětí o situaci na silnici a porušil řadu důležitých ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu v platném znění (dále jen silniční zákon), zejména potom ustanovení §21 citovaného zákona, které stanoví, že při odbočování na křižovatce, nebo na místě ležícím mimo pozemní komunikaci musí řidič dávat znamení o směru jízdy; při odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti. Porušení tohoto ustanovení (stejně jako ustanovení §30 odst. 1, 2 silničního zákona) poškozeným potom dle názoru dovolatele bylo prvotní příčinou vzniku předmětné dopravní nehody. Dovolatel připustil, že i on popsaným způsobem porušil pravidla silničního provozu, avšak takto by nejednal, kdyby se poškozený choval v souladu s dopravními předpisy. Z uvedeného pohledu má rovněž za to, že ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu byl příslušný skutkový děj popsán nedostatečně, když byly opomenuty některé významné okolnosti, byl také nesprávně právně posouzen samotný skutek jak vyplynul z provedeného dokazování. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatel v zásadě opakuje námitky tak, jak je uplatnil před oběma soudy. Z hlediska vznesených námitek uvedl, že je třeba odmítnout výhrady dovolatele proti úplnosti skutku tak, jak je uveden ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, ve kterém je řádně popsán průběh nehodového děje a jsou v něm zachyceny všechny elementární náležitosti umožňující závěr, že takto popsaný skutek naplňuje pojmové znaky trestného činu podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., přičemž na této skutečnosti nemůže nic změnit ani ovlivnění druhého účastníka nehody požitým alkoholem. Nepochybné porušení pravidel silničního provozu poškozeným nebylo podle výsledků ve věci vedeného dokazování v příčinné souvislosti se vznikem a průběhem předmětné nehody, a proto nemohlo být ani posouzeno z hlediska ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., jako okolnost snižující nebezpečnost jednání dovolatele do té míry, že by mohlo být posouzeno jako delikt podle §224 tr. zák. Námitka dovolatele stran úvah o situaci, kdy by měl poškozený reagovat na vozidlo s právem přednosti v jízdě je odtržena od reality uvedeného případu a pro právní posouzení věci nemá žádnou relevanci. Z učiněných skutkových zjištění naopak plyne, že dovolatel se v kritické chvíli choval nesmyslně riskantně a arogantním způsobem porušil jedno z elementárních bezpečnostních pravidel provozu na pozemních komunikacích a zavinil dopravní nehodu s popsaným následkem na zdraví jiného. Státní zástupce takto poukázal na to, že poškozený neměl nejmenší důvod předpokládat, že v místě, kde je dvěma dopravními značkami zakázáno předjíždění, bude dovolatel tento zákaz zcela ignorovat a vyvolá tak stav, který vedl následně ke střetu obou vozidel. Na uvedeném nemění nic ani fakt, zda poškozený dával či nedával znamení o změně směru jízdy, neboť dovolatel v dané chvíli nesměl poškozeného předjíždět. To s poznámkou, že z hlediska uvedeného porušení pravidel silničního provozu dovolatelem, které je všeobecným nešvarem, se jemu uložená sankce jeví jako sotva přiměřená. Dále státní zástupce uvedl, že nepřípustné jsou ty námitky, které směřují do odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně (§265 odst. 4 tr. ř.), a rovněž ta část námitek, která směřuje vůči učiněným skutkovým zjištěním. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní závěry právní. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl právě jeho nepřesný popis, když tento postrádá některé relevantní okolnosti, když v této souvislosti poukázal na podnapilost poškozeného a dovozoval tak, že to byl on, který svým jednáním (a porušením označených ustanovení silničního zákona) příslušnou dopravní nehodu způsobil. Avšak zejména i odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí poukázal na to, že z učiněných skutkových zjištění plyne, že poškozený před zahájením odbočování vlevo výrazně zpomalil rychlost své jízdy, zatímco rychlost jízdy dovolatele byla výrazně vyšší než on sám uváděl, a to v rozmezí 86-117 km/hod., a to oproti jízdě poškozeného v rozmezí 30-40 km/hod. Uvedené skutečnosti byly odvozeny z ve věci podaných znaleckých posudků z oboru silniční dopravy a o jejich věrohodnosti není pochyb. Za dané situace tak musel dovolatel předpokládat, že poškozený hodlá odbočit vlevo a byl povinen této skutečnosti přizpůsobit charakter své jízdy, zejména však respektovat příslušné dopravní značky, ať už svislé či vodorovné, které mu zakazovaly v daném místě předjíždět před ním jedoucí vozidla. Protože tak neučinil, je namístě přesvědčivý i právní závěr obou soudů, pokud jednání dovolatele právně kvalifikovaly jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., tedy i v souvislosti s hrubým porušením citovaných ustanovení silničního zákona a v tomto směru shledaným porušením důležité povinnosti uložené dovolateli (jako řidiči) podle zákona. K námitkám dovolatele lze potom uvést, že předmětný skutek (jak byl popsán ve výrokové části citovaného rozsudku soudu prvního stupně) je úplný a přehledný se zachováním všech základních skutečností, které umožnily také soudům jej adekvátním způsobem právně kvalifikovat. I když v tomto směru je uvedená námitka právně relevantní, je současně zjevně neopodstatněnou. Lze pouze připomenout, že porušení pravidel silničního provozu i podnapilým poškozeným nebylo podle ve věci učiněných skutkových zjištění v příčinné souvislosti se vznikem, průběhem a následkem předmětné dopravní nehody, a proto věc nemohla být posouzena ani z hlediska §88 tr. zák., jako okolnost snižující nebezpečnost jednání dovolatele z hlediska samotné právní kvalifikace předmětného skutku. Je tak namístě uzavřít, že to byl dovolatel, který popsaným hrubým porušením zásadních (citovaných) ustanovení silničního zákona zavinil vznik popsané dopravní nehody, když za žádných okolností nesměl v kritické době poškozeného předjíždět s tím, že za dané situace poškozenému (přes jeho aktuální podnapilost a tedy rovněž porušení pravidel silničního provozu) její vznik přičítat nelze. Právě jednání dovolatele bylo i ve světle jeho námitek primární a dominantní příčinou předmětné dopravní nehody a následku s ní spojeného. K námitce stran úvah o případné jízdě na místě vozidlem s právem přednosti v jízdě lze pouze ve stručnosti uvést, že se jedná o výlučně hypotetickou situaci, která s ohledem na realitu a konkrétnost popsaného nehodového děje je nepřípadná a pro právní posouzení věci nemá žádnou relevanci.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka