ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.771.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 771/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2009 o dovolání podaném R. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 369/2008 ze dne 14. 10. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 102/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku, sp. zn. 3 T 102/2008 ze dne 8. 7. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, za současného vyslovení dohledu. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání R. P. (i příslušného státního zástupce, spoluobviněného R. P. a poškozené společnosti S. H. P.) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 8 To 369/2008 ze dne 14. 10. 2008 tak, že rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání R. P., státního zástupce a uvedené (poškozené) obchodní společnosti zrušil podle §258 odst. 1 písm.b), d), f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) ohledně R. P. v celém rozsahu. Sám potom nově rozhodl za podmínek §258 odst. 3 tr. ř. tak, že uznal dovolatele vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let, za současného vyslovení dohledu. Dále znovu rozhodl o vzneseném nároku na náhradu škody. Odvolání R. P. zamítl.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal R. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Toto svoje tvrzení zdůvodnil tím, že byl zaměstnancem spoluobviněného R. P. (svého otce) a na základě tohoto pracovního vztahu mu pak byly svěřeny pohonné hmoty a finanční prostředky související s jeho zaměstnáním. Pohonné hmoty a finanční prostředky byly zaměstnavateli dovolatele svěřeny na základě nájemní smlouvy a tento nesl plnou zodpovědnost jak za svěřené pohonné hmoty, tak finanční prostředky. Stejnou zodpovědnost pak nesli zaměstnanci čerpací stanice vůči svému zaměstnavateli. Pokud tedy došlo k neoprávněné manipulaci s pohonnými hmotami nebo finančními prostředky ze strany dovolatele, tak se tento dopustil jednání, za které byl zodpovědný vůči svému zaměstnavateli, a to z titulu své pracovně právní odpovědnosti. Za jakoukoli ztrátu na svěřených hodnotách nesl dovolatel odpovědnost pouze vůči svému zaměstnavateli. Dovolatel namítl, že na této skutečnosti nemůže změnit nic ani fakt, že podle nájemní smlouvy nebyl zaměstnavatel v žádné fázi nájemního vztahu vlastníkem pohonných hmot či finančních prostředků za ně, nicméně na základě nájemní smlouvy byly tyto věci zaměstnavateli svěřeny a bylo jeho povinností je spravovat v souladu s nájemní smlouvou. Poukázal i na to, že nebyl vůči společnosti vlastnící pohonné hmoty a finanční prostředky v žádném odpovědnostním vztahu a jeho jednání nelze kvalifikovat jako trestný čin krádeže, neboť k neoprávněné manipulaci se svěřenými pohonnými hmotami a finančními prostředky došlo z titulu jeho zaměstnaneckého poměru. Dovolatel fyzicky žádné pohonné hmoty neodcizil a takto nezní ani výrok rozsudku odvolacího soudu. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „napadené rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 8 To 396/2008, a zároveň rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 3 T 102/2008-479, a to ve všech výrocích.“
K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolatel spatřuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v té skutečnosti, že byl zaměstnancem R. P. a na základě pracovněprávního vztahu mu byly svěřeny pohonné hmoty a finanční prostředky související s jeho zaměstnáním, avšak šlo o pohonné hmoty a finanční prostředky, které byly jeho zaměstnavateli svěřeny na základě nájemní smlouvy a tento nesl plnou odpovědnost za ně. Stejnou odpovědnost pak nesli zaměstnanci čerpací stanice vůči svému zaměstnavateli. Podle názoru dovolatele se odvolací soud vůbec nevypořádal s hmotně právním posouzením odpovědnostních vztahů mezi dovolatelem jako zaměstnancem, zaměstnavatelem a poškozenou společností. Za jakoukoli ztrátu na svěřených hodnotách nesl dovolatel odpovědnost pouze vůči svému zaměstnavateli. Tato argumentace dovolatele však dle státního zástupce nemůže obstát, právě naopak, neboť ve shodě s odsuzujícím rozsudkem uvádí ty okolnosti, které vyústily v právní hodnocení jeho skutku jako trestného činu krádeže ve smyslu §247 tr. zák. Podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se trestného činu krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí takovým činem značnou škodu ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. Je skutečností, že nájemní smlouvu měl se společností S. H. P., a. s., uzavřenou otec dovolatele R. P. a dovolatel nemohl nevědět, že jeho otec není vlastníkem pohonných hmot prodávaných zákazníkům. Že takovou vědomost měl, sdělil sám dovolatel R. P. ve své výpovědi, když uvedl, že mu bylo známo, že jeho otec měl uzavřenou smlouvu se společností S. H. P., a. s., a že je vlastníkem pohonných hmot právě tato společnost. Protože dovolatel jednal tak, jak je uvedeno ve výroku odsuzujícího rozsudku, naplnil tím všechny zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a to i po subjektivní stránce, neboť jednal v úmyslu přímém dle §4 písm. a) tr. zák. Skutek, kterého se dopustil je řádně popsán ve výroku o vině, v němž je řádně označeno místo jeho spáchání, velmi podrobně je popsáno jeho jednání i následek v podobě způsobené škody, přičemž popis skutku je natolik detailní, že ho nelze zaměnit s jiným. Námitka dovolatele v tom smyslu, že fyzicky žádné pohonné hmoty neodcizil, postrádá právního významu. S ohledem na výše uvedené navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Dovolatel namítl v rámci deklarovaného důvodu, že se nemohl dopustit trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť pohonné a finanční prostředky byly svěřeny na základě nájemní smlouvy zaměstnavateli dovolatele a tento za ně nesl plnou odpovědnost. Pokud tedy došlo k neoprávněné manipulaci s pohonnými hmotami nebo finančními prostředky ze strany dovolatele, tak se dopustil tohoto jednání z titulu své pracovněprávní odpovědnosti vůči svému zaměstnavateli, s poškozenou společností nebyl v žádném právním (odpovědnostním vztahu) vztahu, navíc žádné pohonné hmoty fyzicky neodcizil a takto nezní ani výrok odvolacího soudu, tedy tímto namítl, že jednání popsané ve skutkové větě napadeného rozhodnutí nenaplňuje skutkovou podstatu mu přisuzovaného trestného činu. Takto uplatněné námitky jsou sice uplatněny ve vztahu k deklarovanému dovolacímu důvodu právně relevantně, jsou však zároveň zjevně neopodstatněné. Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a a) způsobí tak škodu nikoli nepatrnou, b) čin spáchá vloupáním, c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo e) byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Trestného činu krádeže podle §247 odst. 3 písm. b) tr. zák. se pachatel dopustí způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Za situace, kdy dovolatel věděl, že finanční prostředky získané prodejem finančních hmot nejsou vlastnictvím ani jeho ani jeho otce (zaměstnavatele), tedy jsou pro něho věcí cizí, a přesto se jich zmocňoval a odnímal je tak z dispozice jejich oprávněného vlastníka (poškozené společnosti), a to v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák., nelze než jeho jednání kvalifikovat jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. s ohledem na výši způsobené škody, která přesáhla hranici značné škody z hlediska ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. Argument dovolatele, že nebyl s poškozenou společností v žádném právním vztahu, postrádá jakoukoli právní relevanci, neboť naplnění skutkové podstaty předmětného trestného činu (krádeže) právní vztah mezi pachatelem a poškozeným nepředpokládá (nevyžaduje). Právně relevantní není ani námitka dovolatele ohledně té skutečnosti, že fyzicky žádné pohonné hmoty neodcizil, když to mu skutečně není ani kladeno za vinu. Z učiněných skutkových zjištění však zjevně plyne, že si přisvojil cizí věc (finanční prostředky ve vlastnictví poškozené společnosti) tím, že se jí zmocnil (odejmul tyto prostředky fakticky z dispozice jejich zákonného vlastníka, aby je použil pro vlastní potřebu) a způsobil tím v zákoně předpokládanou škodu. S námitkami tak, jak je uplatnil dovolatel, se již řádně vypořádal Krajský soud v Brně, a to argumentací, vůči které ani dovolací soud nemá výhrad, a proto lze i na ni (ve stručnosti) odkázat.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka