ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.778.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 778/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. července 2009 o dovolání obviněného Mgr. I. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 5 To 7/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 199/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. I. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 2 T 199/2008, byl obviněný Mgr. I. P. uznán vinným jednak trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., jednak trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák.
Těch se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
dne 31. března 2008 v době kolem 22.50 hodin řídil po předchozím požití alkoholu, kdy hladina alkoholu v jeho krvi byla 2,68 až 2,78 g/kg, svoje osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicia Combi LXI, po silnici II. třídy č. 377 ve směru R.¬ – J. – B. na okrese B., přičemž byl v km 20,5 uvedené komunikace na rovném a přehledném úseku vozovky zastavován hlídkou Policie České republiky, Dopravního inspektorátu B., ve složení prap. G. S. a nprap. M. Dohnalík, kteří měli na sobě oblečeny reflexní bundya vozidlo Policie ČR osvětlené obrysovými světly bylo zaparkováno na viditelném místě vpravo ve směru jeho jízdy, kdy prap. G. S. zastavovala jeho vozidlo tak, že dávala včas a opakovaně signál k zastavení svítilnou červené barvy pohybem v půlkruhu v horní polovině těla, po spatření hlídky nedbal pokynů k zastavení, pouze zpomalil vozidlo a v těsné blízkosti před prap. G. S., která se nacházela čelem k jeho vozidlu ve střední části pravého jízdního pruhu ve směru R. – J. – B., aniž by změnil směr své jízdy náhle, neočekávaně a prudce zvýšil rychlost jím řízeného vozidla, v důsledku čehož byla prap. G. S.v obavě o svůj život a zdraví nucena prudce uskočit k pravému, okraji vozovky, přičemž bez zastavení či zpomalení pokračoval v jízdě k silnici I. třídy č. 43, ve směru na S., kdy byl pronásledován hlídkou Policie České republiky DI B., od samého počátku pronásledování bylo na služebním vozidle Policie v činnosti výstražné zvukové zařízení, následně pokračoval v agresivní a bezohledné jízdě ke křižovatce silnice č. 43 se silnicí č. 150, kde odbočil vpravo ze svého směru jízdy ve směru na B., u obce M. rychlou jízdou objel vozidlo Policie ČR, Obvodního oddělení B., které bylo postaveno napříč jízdními pruhy, pokračoval na Ú. u B., D. n. S., K., a následně až po použití donucovacích prostředků - střelné zbraně, kdy došlo k celkem 12 výstřelům, z toho k 5 varovným a 7 proti vozidlu, byl v katastru obce K., okres B., zadržen.
Obviněnému byl uložen podle §155 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tři a půl roku. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let.
Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 5 To 7/2009, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku a nesprávném hmotněprávním posouzením skutku, a dále z důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož se domnívá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k) §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný svým dovoláním napadá výrok o vině i trestu.
Obviněný v odůvodnění svého dovolání konkrétně namítá, že soudy obou stupňů jednaly v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., pokud nezjistily dostatečně skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Je toho názoru, že došlo k porušení práva rovnosti procesních stran, jelikož soudy nezajistily provedení důkazů, které navrhovala obhajoba k prokázání jeho neviny. Poskytuje výčet důkazů, které soudy neprovedly, ačkoliv je obviněný navrhoval (záznam radiového provozu od 21 hodin 31. 3. 2008 do 1. 4. 2008 mezi hlídkou ve složení prap. S. a nprap. D. a operačním střediskem, ztotožnění a výslech operačního důstojníka, šetření ke zjištění místa, kde se jeho auto míjelo s vozidlem hlídky Policie ČR). Dovolatel poukazuje také na to, že policisté žádný útok na tělesnou integritu členky hlídky služebně nadřízenému operačnímu důstojníkovi bezprostředně po činu nehlásili, jak plyne ze záznamu radiového provozu. Provedením tohoto důkazu by podle obviněného došlo k vyvrácení výpovědi zasahujících policistů. Dále tvrdí, že výpovědi obou zasahujících policistů se odlišují, co se týče rychlosti a vzdálenosti při míjení vozidla řízeného obviněným. Zpochybňuje i jejich údaje o dojetí jeho vozidla, které považuje za odporující fyzikálním zákonům. Tato pochybení dle jeho názoru vyústila v porušení jeho práva na spravedlivý proces.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve svém vyjádření uvádí, že obviněný v dovolání argumentuje pouze skutkovými námitkami, které neodůvodňují použité dovolací důvody. Obviněný dle jejího mínění pouze odmítá skutková zjištění, ke kterým dospěl soud na základě provedeného dokazování. Podotýká, že taková dovolací argumentace věcně neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 tr. ř. Podle nejvyšší státní zástupkyně mezi učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením není extrémní nesoulad.
Své vyjádření uzavírá návrhem, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným Mgr. I. P. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. měl obviněný zjevně na mysli jeho druhou alternativu, byť cituje obě, tedy že v řízení předcházejícím odvolacímu řízení byl dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k) §265b odst. 1 tr. ř. Prvá alternativa předpokládá, že by odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání bez jeho věcného přezkumu, k čemuž v posuzované věci evidentně nedošlo.
Nejvyšší soud konstatoval, že dovolací námitky Mgr. I. P. napadají údajnou neúplnost provedeného dokazování, jakož i způsob hodnocení provedených důkazů, tj. zpochybňují aplikaci §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. soudy. Takové námitky nenaplňují ani jeden z obviněným deklarovaných dovolacích důvodů, ale ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud si je ovšem vědom, že judikatura Ústavního soudu připouští ojediněle průlom do tohoto výkladu dovolacích důvodů v případech, kdy by mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé zjevně panoval extrémní nesoulad, resp. za situace, kdy právní závěry v žádné možné interpretaci ze skutkových zjištění nevyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v projednávaném případě jednoznačně nejednalo. Soudy při formování svých skutkových závěrů důvodně vyšly ze shodných a po celou dobu řízení neměnných výpovědí svědkyně S. a jejího kolegy D. ve vztahu k najetí vozidla řízeného obviněným na prvně jmenovanou. Ty byly podporovány výpovědí jejich nadřízeného, svědka Š., který uvedl, že byl o incidentu informován a bylo mu sděleno, že prap. . stavěla vozidlo, které nezastavilo, najíždělo na ni, ona aby zabránila střetu s tímto vozidlem, uskočila a došlo k poškození služební svítilny (viz protokol o hlavním líčení ze dne 29. 10. 2008, č. l. 142 spisu).
Obviněný se k činu částečně doznal, když přiznává, že přikročil k řízení motorového vozidla s vědomím, že před jízdou požil alkohol a že se, ač pronásledován policejními vozy, snažil uniknout svému zadržení. Popírá však, že by se dopustil útoku na policistku, na kterou v žádném případě nenajížděl. Soudy správně vyzdvihly zásadní logický rozpor jeho výpovědi, podle které předmětnou hlídkou vůbec nebyl stavěn, ta by však v takovém případě neměla žádný důvod jej pronásledovat. Soudy měly o schopnosti obviněného popsat skutkový děj zcela oprávněné pochybnosti vzhledem k jeho vysoké podnapilosti (dle znaleckého zkoumání bylo zjištěno, že v době incidentu se hladina alkoholu v krvi obviněného pohybovala v rozmezí 2,68 – 2,78 g/kg alkoholu), když údajně nezaregistroval ani varovné výstřely vystřelené jeho pronásledovateli. Agresivní styl jeho jízdy v průběhu celého pronásledování policejními vozidly zcela odpovídá charakteru jednání, jehož se dopustil při úvodním kontaktu s policejní hlídkou. Nejvyšší soud sdílí závěry soudů, že samotný fakt, že hlídka se při hlášení do vysílačky soustředila na údaje potřebné k zadržení vozu řízeného obviněným a nikoli na popis předchozího incidentu, věrohodnost výpovědí svědků nijak nezpochybňuje.
Nejvyšší soud tedy shrnuje, že za této důkazní situace soudy dospěly k oprávněnému závěru, že skutkový děj byl dostatečně spolehlivě prokázán a důvodně zamítly návrhy obviněného na doplnění dokazování a dostatečně takový postup odůvodnily (III. ÚS 2110/07).
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Mgr. I. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než který je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr