ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.796.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 796/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. července 2009 o dovolání podaném I. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 61/2009 ze dne 3. 3. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 266/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Karviné sp. zn. 9 T 266/2008 ze dne 19. 1. 2009 byl dovolatel uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) k §222 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) trestního řádu (dále jen tr. ř.) byl dále uložen trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, a to 1 ks kuchyňského nože s délkou čepele 19, 8 cm, který je součástí spisu.
O odvolání I. Z. (a jeho manželky K. Z.) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 5 To 61/2009 ze dne 3. 3. 2009 tak, že jej z podnětu odvolání I. Z. a K. Z. podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v celém rozsahu a za podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že jej uznal vinným pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. ř. mu byl dále uložen trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, a to 1 ks kuchyňského nože s délkou čepele 19, 8 cm, který je součástí spisu. Podle §223 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. bylo zastaveno trestní stíhání I. Z. pro skutek, ve kterém byl spatřován trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je popsán ve výrokové části citovaného rozsudku.
Proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal I. Z. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitosti. Za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že má za to, že se trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu nedopustil a v souvislosti s tímto tvrzením poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud), sp. zn. 8 Tdo 10/2005, ve kterém je zdůrazněno, že z definice pokusu trestného činu ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že pachatel si musí zcela záměrně a cílevědomě počínat tak, aby způsobil zamýšlený následek, nebo musí jeho vznik předpokládat alespoň jako možný. Úmysl u pokusu trestného činu tedy musí zahrnovat především pachatelovu skutečnou vůli dokonat určitý trestný čin. Dovolatel uvedl, že zejména v souladu s výše zmíněným judikátem, pokud tedy popřel úmysl způsobit poškozenému P. Z. těžkou újmu na zdraví, je třeba tento úmysl zjišťovat na základě nepřímých důkazů, přičemž dovolatel vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě, s ohledem na okolnosti případu, nebylo prokázáno, že by chtěl poškozenému P. Z. fyzicky ublížit. Připustil, že v inkriminované době držel nůž a šermoval jím, avšak v žádném případě neučinil proti poškozenému výpad s úmyslem uškodit mu. Dále vznesl námitky proti způsobu, jakým soudy hodnotily některé důkazy (způsob vzniku zranění poškozeného, absenci jeho krve na útočné zbrani, znalecký posudek MUDr. M. S. a v neposlední řadě výpovědi poškozeného). Dovolatel zpochybnil též konstatování odvolacího soudu, že poškozený útok ustál pouze z toho důvodu, že jej bránila vedle sedící K. Z., neboť pokud by chtěl poškozenému skutečně ublížit, nemohla by mu v tom jmenovaná nijak zabránit. S ohledem na výše uvedené se soudy obou stupňů dle dovolatele nevypořádaly se všemi okolnostmi případu, nevěnovaly dostatečnou pozornost objasnění intenzity útoku s tím, že jejich závěr o dovolatelově úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví je nesprávný. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud „zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. v napadeném rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. března 2009, č. j. 5 To 61/2009-227, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 19. ledna 2009, č. j. 9 T 266/2008-182 a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že dovolání považuje za neopodstatněné, neboť nalézací soud učinil skutková zjištění, ze kterých vyplynulo, že dovolatel poškozeného napadl za použití nože, kterým se po poškozeném ohnal v úrovni jeho krku a bylo jen věcí úhybného manévru poškozeného, že nebyl zasažen nožem do krku, a pokud by k takovémuto zásahu skutečně došlo, utrpěl by poškozený přinejmenším těžkou újmu na zdraví. S ohledem na velikost použitého nože a způsob napadení směřujícího bezprostředně proti krku poškozeného je nepochybné, že dovolatel jednal přinejmenším v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák. Absence krve na útočném noži je právně zcela bezvýznamná, neboť dovolatel naplnil skutkovou podstatu pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. již nezdařeným útokem proti krku poškozeného a nikoli skutečným zraněním poškozeného na ruce. Na právní kvalifikaci skutku by se tedy nic nezměnilo ani v případě, že by si zranění na ruce skutečně způsobil poškozený sám. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přezkoumáním však ve shora naznačeném směru žádné extrémní rozpory zjištěny nebyly. Údajná nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, pro jehož konání vyslovil souhlas i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Dovolací soud je tedy vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soud prvního stupně a soud odvolací. Námitka dovolatele ohledně té skutečnosti, že nebyl soudy prokázán jeho úmysl fyzicky ublížit poškozenému P. Z., je sice právně relevantní, avšak je zjevně neopodstatněná. Podle §8 odst. 1 tr. zák., jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Ze skutkové věty napadeného (citovaného) rozhodnutí soudu odvolacího, kde je přesně popsáno jednání dovolatele, zjevně vyplývá jeho úmysl vážně ublížit poškozenému na zdraví způsobem uvedeným v ustanovení §222 odst. 1 tr. zák. Popisem skutku, jenž je uveden ve skutkové větě napadeného (citovaného) rozhodnutí soudu odvolacího, došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu, neboť zde popsané jednání (kdy dovolatel vedl útok na krk poškozeného, přičemž mu vyhrožoval zabitím a poškozený odvrátil tento útok pouze svým vlastním úhybným manévrem, pouze náhodou nedošlo k závažnému poranění jako je bodnořezné nebo bodné poranění cév s možným rozvojem krvácivého šoku při ztrátách krve nebo protětí průdušnice s vdechováním krve a možným udušením) zcela prokazatelně směřovalo ke způsobení těžké újmy na zdraví. I v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud srozumitelně a pečlivě vysvětlil, proč toto jednání posoudil jako trestný čin ublížení na zdraví ve stadiu pokusu a pro stručnost lze na takto výstižně vedené odůvodnění citovaného rozhodnutí odkázat. Zbývající námitky dovolatele nemohou být obsahem dovolání pod deklarovaným dovolacím důvodem, ani pod žádným jiným ze zákonně vymezených dovolacích důvodů, neboť se jedná o námitky skutkové, nikoli právní. Dovolatel na jejich základě předkládá pouze jinou (pro něj příznivější) verzi posuzovaného jednání. Takovýmito námitkami jsou námitky ohledně toho, jak soudy posoudily výpověď poškozeného P. Z., absence krve poškozeného na útočné zbrani, skutečnost, zda k dokonání trestného činu nedošlo z důvodu zásahu K. Z., a způsob, jakým soudy hodnotily znalecký posudek MUDr. M. S. Soudy zejména v odůvodnění svých rozhodnutí vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, které svědecké výpovědi vzaly za prokázané a proč, tyto námitky dovolatele tak ve svém celku spočívají pouze na zpochybňování správnosti postupu soudů při zjišťování skutkového stavu. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž uvedený (takto již zmíněný extrémní rozpor) dovolatel ani nenamítal. Pokud by byly obsahem tedy pouze tyto námitky, nezbylo by Nejvyššímu soudu než dovolání odmítnout podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka