ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.797.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 797/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. července 2009 o dovolání obviněného M. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 55 To 310/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 T 192/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 3 T 192/2007, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
1/ v období od 1. 9. 2006 do 5. 12. 2006 v místě svého trvalého bydliště v U., okres O., na ul. H., prodal M. K., ve dvou případech přesně nezjištěné množství drogy pervitin (methamfetamin) za celkovou částku asi 2.000,- Kč, a dne 5. 12. 2006 0,41 g bílého prášku obsahujícího 369 mg čistého methamfetaminu za částku 1.500,- Kč,
2/ v období od září 2006 do 3. 12. 2006 předal nejméně ve dvou případech v U., okres O. přesně nezjištěné množství drogy pervitin (methamfetamin) V. V., a to v jednom případě za částku nejméně 300,- Kč a v druhém případě za videokazety a DVD,
3/ v období od 1. 9. 2006 do 5. 12. 2006 v místě svého trvalého bydliště v U., okres O., na ul. H., neoprávněně vyrobil blíže nezjištěné větší množství drogy pervitin (methamfetamin), přičemž methamfetamin je uveden v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb. mezi psychotropními látkami zařazenými do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.
Obviněnému byl za to zmíněným rozsudkem uložen podle §187 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věcí (laboratorního náčiní, injekcí, chemikálií atp.), jejichž podrobný seznam je součástí výroku rozsudku.
Odvolání obviněného i státního zástupce Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 55 To 310/2008, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný má za to, že skutková věta výrokové části rozsudku nalézacího soudu nemůže obstát, neboť nemá žádnou oporu ve skutkových zjištěních a provedeném dokazování. Dovolatel dále konstatuje, že si je vědom, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem a Nejvyšší soud není běžnou třetí soudní instancí, ovšem v posuzované věci dle jeho názoru absentovaly jakékoli důkazy o jeho vině.
Další pochybení spočívá podle něj v tom, že výrok o vině pod bodem 3 obsahuje pouze abstraktní konstatování „vyrobil blíže nezjištěné větší množství drogy“, což vedlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek okresního soudu, tak usnesení krajského soudu a přikázal okresnímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se podle §265h odst. 2 tr. ř. k dovolání písemně vyjádřila. Ve svém vyjádření konstatuje, že obviněný v dovolání uvádí tvrzení o údajném nesprávném hodnocení důkazů ze strany soudů a o nesprávných skutkových závěrech soudů, ale těmito argumenty podle jejího názoru nenaplňuje jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným M. S. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Pokud se jedná o námitku absence znaků skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. pro neuvedení přesného množství drogy, tato směřuje proti právnímu posouzení skutku v napadeném rozhodnutí a spadá proto pod obviněným deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nicméně Nejvyšší soud shledal tuto námitku zcela lichou.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Na rozdíl od ust. §187a odst. 1 tr. zák. přitom nestanoví žádné minimální množství omamné či psychotropní látky, které se vyžaduje k naplnění této skutkové podstaty. Z toho logicky vyplývá, že k trestnímu postihu stačí jakékoliv množství takové látky (obdobně viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon – komentář – díl II. 6. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 1157). Přitom v posuzovaném případě šlo o výrobu methamfetaminu, tj. psychotropní látky ovlivňující psychiku člověka, schopnou ohrozit jeho zdraví či život i ve zcela minimálním množství. Nic ze zjištěných skutečností tedy nevede k závěru, že by stupeň nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost byl v namítaném případě nižší než nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.) a že by tedy vznikaly pochybnosti o správnosti uvedené právní kvalifikace. To platí tím spíše, že obviněný podle zjištění soudu v inkriminovaném období psychotropní látku nejen vyráběl (bod 3 výroku), ale také prodával (bod 1 a 2 výroku), přičemž oba tyto způsoby dispozice s ní naplňovaly stejnou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., takže množství této látky zmíněné pod body 1 až 3 bylo možné sčítat.
Další námitky, které obviněný v dovolání uváděl, je pak nutno označit za námitky ryze skutkové, kterými až na níže uvedené výjimky deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit nelze. Touto výjimkou jsou případy zmiňované v judikatuře Ústavního soudu, která ojediněle připouští průlom do výkladu tohoto dovolacího důvodu v situaci, kdy mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé zjevně panuje extrémní nesoulad, resp. za situace, kdy právní závěry v žádné možné interpretaci ze skutkových zjištění nevyplývají (blíže k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04).V dané věci však Nejvyšší soud takový extrémní nesoulad neshledal. Okresní i krajský soud se důkladně zabývaly obhajobou obviněného, podle níž se za něho vydával spoluobviněný V. V. a přesvědčivě v odůvodnění rozsudku (str. 24) okresního soudu i odůvodnění usnesení (str. 3-4) krajského soudu vysvětlily, jak dospěly k závěru, že tato obhajoba byla provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného M. S. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr