ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.808.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 808/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2009 o dovolání podaném L. T. proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 85/2009 ze dne 10. 3. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 40/2008, takto:
Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. 10 To 85/2009 ze dne 10. 3. 2009 zrušuje.
Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l trestního řádu se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku, sp. zn. 3 T 40/2008 ze dne 22. 12. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když „jako výpravčí železniční stanice V., okr. M., dne 19. 3. 2007 přesto, že ve 21:16:50 hod. přijal od operačního důstojníka Policie ČR – Okresní ředitelství M. telefonickou informaci, že „na železničním přejezdu mezi L. a H. B., na tý hlavní trati, někdo sjel ze silnice a zůstal viset na kolejích mimo přejezd, nepouštějte tam teďka nic, já tam hned posílám policejní hlídku“, tuto informaci o překážce v podobě osobního automobilu tovární značky Audi A8 zaklíněného v kolejišti na chráněném dvoukolejném železničním přejezdu umístěném na hlavní železniční trati P. – D. v katastru obce V., nesprávně vyhodnotil a následně postupoval v rozporu s předpisy týkajícími se drážní dopravy, zejména s předpisem pro organizování a provozování drážní dopravy ČD D2, který v čl. 29 činí každého zaměstnance dopravní služby plně odpovědným za zajištění bezpečnosti dopravy v rozsahu své odborné způsobilosti, v čl. 67 ukládá každému zaměstnanci povinnost neporušit průjezdný průřez, postarat se o odstranění překážky a není-li to možné jednat tak, aby se mimořádné události předešlo nebo aby se její následky zmírnily a v čl. 1419 ukládá výpravčímu povinnost zajistit co nejrychlejší zjištění skutečného stavu sjízdnosti kolejí, k tomu použít prostředků podle možností a okolností, např. pochůzku nebo jízdu hnacího vozidla po sousední koleji s tím, že další jízda vozidel po sousední koleji smí být povolena až po spolehlivém zjištění, že mimořádnou událostí nevznikla překážka pro jízdu po této koleji, v důsledku čehož zapříčinil, že ve 21:29:18 hod. narazil vlak tvořený lokomotivou a čtyřmi vagóny jedoucí z P. směr D. obsazený v té době 37 cestujícími do výše uvedeného zaklíněného osobního automobilu, došlo k vykolejení vlaku a při této mimořádné události utrpěl strojvedoucí K. B., zlomeninu základního článku čtvrtého prstu levé ruky, kontuzi hrudníku, odřeninu stehna a kolene pravé nohy a L. K., cestující v prvním vagónu za lokomotivou pohmoždění břicha a hrudníku s následnou hospitalizací a pracovní neschopností, přičemž v obou případech došlo k poruše zdraví jako celku s omezením v obvyklém způsobu života po dobu delší než jeden týden a kratší než šest týdnů a zranění tedy lze hodnotit z hlediska soudně lékařského jako ublížení na zdraví, na majetku Č. d., a. s., N. L. S., P. vznikla škoda ve výši 20.675.480,- Kč a na osobním automobilu J. P., škoda ve výši 550.000,- Kč“. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v délce dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu vykonávání funkce výpravčího na dobu tří let. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání L. T. (a poškozeného L. K.) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením, sp. zn. 10 To 85/2009 ze dne 10. 3. 2009 tak, že jej podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal L. T. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ty, které jsou uvedeny v §256b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, na nesprávném hmotně právním posouzení předpisů na úseku dopravy při porušení ustanovení o přítomnosti obviněného na veřejném zasedání. Dovolatel poukázal na to, že se předně neztotožňuje s procesním postupem odvolacího soudu, kdy byl krácen na právu obhajoby a následně i na právu na spravedlivý proces, neboť veřejné zasedání proběhlo bez jeho účasti i bez účasti jeho obhájce. K veřejnému zasedání, které bylo nařízeno na 10. 3. 2009 se dovolatel nemohl dostavit z důvodu náhlé střevní virózy, před jednáním se omluvil elektronicky a požádal o odročení veřejného zasedání, následně doložil písemnou omluvu s potvrzením lékaře a tedy namítl, že za takto daných okolností se veřejné zasedání bez jeho přítomnosti i bez přítomnosti jeho obhájce nemělo konat. Tímto postupem soudu došlo dle dovolatele ke znemožnění výkonu práva obhajoby a porušení příslušných ustanovení tr. ř., v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dále namítl porušení trestního řádu již při postupu odvolacího soudu při rozhodování o podaném odvolání okresního státního zástupce Okresního státního zastupitelství M. proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 7. 2008, kterým byl zproštěn viny. Stejnou námitku dovolatel vznesl i ohledně postupu soudu při posuzování jeho opravných prostředků proti usnesení okresní státní zástupkyně. Dovolatel dále namítl, že při hlavním líčení dne 22. 12. 2009 nebylo přečteno jeho (okresnímu soudu doručené) vyjádření do usnesení krajského soudu ze dne 30. 9. 2008, které bylo součástí jeho materiální obhajoby a tímto došlo k porušení §213 tr. ř. Vyjádřil také nesouhlas s tím, jak odvolací soud v důvodech zrušujícího rozsudku hodnotil zjištění skutkového stavu soudem nalézacím, stejně jako s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 22. 12. 2009. Napadenému rozhodnutí soudu odvolacího ze dne 10. 3. 2009 vytkl, že se v něm soud (odvolací) důsledně nevypořádal s obsahem znaleckého posudku znalce MUDr. Z., jakož i s obsahem výpovědi této znalkyně učiněné v hlavním líčení dne 5. 5. 2008, neboť ze závěrů této znalkyně vyplývá, že nemohlo dojít k naplnění subjektivní stránky dovolateli přisuzovaného trestného činu. V souvislosti s tímto znaleckým posudkem dovolatel poukázal na absenci subjektivní stránky trestného činu, kdy u něj nejde dovozovat ani zavinění z nedbalosti nevědomé. Dále se ve svém podání zabýval mírou odpovědnosti policisty, který mu předmětnou událost (nehodu automobilu na trati) nahlásil, neboť dovolatel si byl obsahem informace naprosto jist a při neexistenci zákonné povinnosti se o obsahu takovéto informace ujišťovat, měla povinnost zachovávat nutnou míru opatrnosti i osoba předávající informaci. V souvislosti s jiným nesprávným hmotně právním posouzením dovolatel namítl, že soudy pochybily i v tom, že směšovaly pojem tzv. „mimořádné události“ z hlediska obecného a zvláštního. Co je mimořádnou událostí na železnici určuje zákon (§49 zákona č. 266/1994, o drahách v platném znění) a interní předpisy Českých drah, soud se dále vyhnul konkretizaci pojmu průjezdný průřez, neboť pokud by tak učinil, nemohl by vydat napadené usnesení s ohledem na to, že se dovolatel narušení průjezdného průřezu dopustit nemohl. Dovolatel vyjádřil v dovolání svoje přesvědčení, že v jeho případě měla být aplikována zásada in dubio pro reo, přičemž odkázal na judikát Ústavního soudu I. ÚS 553/05, kde se mimo jiné uvádí, že v průběhu trestního řízení musí být mimo jakoukoli rozumnou pochybnost prokázáno, že obžalovaný svým jednáním skutečně naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, z něhož byl obžalován. Jestliže některý ze znaků skutkové podstaty v prokázaném jednání absentuje, je namístě aplikovat zásadu in dubio pro reo. V závěru svého dovolání poukázal na to, že součástí trestního práva je zákonná zásada, že z odůvodnění napadeného rozsudku musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu (§125 tr. ř.). Vytkl proto odvolacímu soudu to, že porušil zásadu práva na spravedlivý proces, když se nevypořádal s obhajobou a svoje závěry učinil právně nekonformními, když neodůvodnil existenci přetrvávajících nedostatků ve věcně místopisných zjištění ohledně informace, kterou dovolatel obdržel od Policie České republiky, odpovídajícím způsobem nereagoval na znalecký posudek MUDr. Z i její výpovědi učiněné před soudem, nevypořádal se s argumentací obhajoby nálezem Ústavního soudu I. ÚS 553/05, stejně jako s důkazem předloženým obhajobou (jízdní řád) a neodůvodnil zamítnutí procesního návrhu na provedení doplňujícího výslechu svědka S. K. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jeho dovolání vyhověl, „a aby zrušil usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 85/2009 ze dne 10. 3. 2009 a zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na toto usnesení a přikázal tomuto soudu o věci znovu jednat a rozhodnout.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření poukázal na to, že dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítá porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání o odvolání konaného dne 10. 3. 2009, neboť se řádně omluvil náhlým onemocněním a požádal o odročení veřejného zasedání, a z tohoto vyvozuje, že postupem soudu došlo k porušení práva na spravedlivý proces, neboť mu nebylo umožněno osobně se zúčastnit řízení před soudem. K tomu státní zástupce uvedl, že obviněný byl o konání veřejného zasedání řádně a včas vyrozuměn, omluvil svou nepřítomnost v den konání soudního řízení náhlým onemocněním, toto svoje tvrzení však ničím nedoložil. Jeho argumentace, že mu jako důchodci nebyla vystavena pracovní neschopnost, je dle státního zástupce naprosto lichá, neboť případné lékařské potvrzení mělo dokazovat jeho neschopnost zúčastnit se soudního jednání před soudem a nikoli neschopnost pracovat. Na vydání takového potvrzení nemá žádný vliv, zda je obviněný důchodcem, či osobou pracovně činnou. Z jakého důvodu se veřejného zasedání neúčastnil ani obhájce dovolatele se v dovolání neuvádí. Okolnosti, za nichž nelze veřejné zasedání o odvolání konat, jsou vymezeny ustanovením §263 odst. 4 tr. ř., jelikož však dovolatel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody v inkriminované době nebyl, nepřichází aplikace tohoto ustanovení v úvahu a konání veřejného zasedání v nepřítomnosti dovolatele nic nebránilo. Dále státní zástupce uvedl, že dovolání je opřeno o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak podstatná část takto uplatněných námitek směřuje proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a proti údajným vadám procesního charakteru, která důvodem dovolání být nemohou. Další části dovolání pak směřují proti odůvodnění napadeného rozhodnutí, což je podle §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné a proti předchozímu zrušovacímu rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 10 To 356/2008, a nespecifikovaným rozhodnutím státního zástupce z přípravného řízení, což odporuje ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. Skutkovými zjištěními tak, jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přezkoumáním však ve shora naznačeném směru žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry zjištěny nebyly. Údajně nesprávná skutková zjištění ani namítané procesní vady důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být nemohou. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka nedostatku nedbalostního zavinění podle §5 tr .zák., ať již ve formě nedbalosti vědomé či nevědomé a dále pak námitka nesprávnosti části skutkové věty odsuzujícího rozsudku, neboť se „narušení průjezdného průřezu“ svým jednáním (přesněji řečeno nečinností) vůbec nemohl dopustit. Ve vztahu k zavinění namítá dovolatel, že byl po obdržení informace o překážce v kolejišti s ohledem na svou dlouholetou pracovní činnost u železnice přesvědčen, že jí porozuměl správně, že jde o trať, na níž žádné nebezpečí nehrozí. Neměl proto povinnost obsah této informace jakkoli přezkoumávat, za skutečného viníka incidentu označuje volajícího policistu, který mu podal nesprávnou informaci. V této části je dle státního zástupce dovolání neopodstatněné, neboť ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku jasně vyplývá, že informace zněla: „na železničním přejezdu mezi L. a H. B., na tý hlavní trati…“ Podstatným údajem tedy kromě udání obcí byla informace, že se jedná o hlavní trať. Kdyby bylo myšlení dovolatele jakkoli deformované, tento údaj měl vyhodnotit tak, že k události došlo na trati P. – Ú. n. L. a přijmout odpovídající opatření, příp. ho to mělo vést ke zjišťování dalších podrobností o poloze inkriminovaného místa. Státní zástupce poukázal na skutečnost, že je zcela právně irelevantní, zda zákon o drahách pojem „hlavní trať“ používá či nikoli, neboť význam takovéhoto označení je každému srozumitelný a informace poskytnutá operačním důstojníkem Policie České republiky byla správná. Státní zástupce tedy vyjádřil souhlas se závěrem, že skutek byl spáchán ve formě nedbalosti nevědomé podle §5 písm. b) tr. zák. Dále uvedl, že dovolatel sám průjezdný průřez neporušil, ani mu není nic takového kladeno za vinu. Podle vnitřních předpisů Českých drah má však každý pracovník nejen povinnost průjezdný průřez sám neporušit, ale též postarat se o odstranění překážky, a není-li to možné, jednat tak, aby se předešlo mimořádné události. Čl. 67 drážního předpisu Českých drah je tedy jedno z ustanovení, které ukládá pracovníkům Českých drah povinnost předcházet vzniku mimořádných událostí, které dovolatel svou nečinností porušil. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl sice dovolatelem též uplatněn, avšak bez bližší specifikace, které z jeho alternativ se dovolává. Státní zástupce uvedl, že relevantní uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě vůbec nepřichází v úvahu, neboť jde o dovolací důvod ryze procesního charakteru vztahující se k případům, kdy odvolání bylo odmítnuto či zamítnuto dle §253 tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání. V daném případě však odvolání L. T. odvolacím soudem projednáno bylo a bylo o něm i rozhodnuto. Citovaný dovolací důvod uplatněný dle druhé tam uvedené alternativy, by mohl být relevantním důvodem dovolání v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím, byl naplněn některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Námitky dovolatele jsou však ve vztahu k předchozímu řízení zjevně neopodstatněné a tento závěr lze tedy vztáhnout i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Státní zástupce uzavřel své vyjádření s tím, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, a s ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Dovolatel poukázal na to, že veřejné zasedání vedené odvolacím soudem bylo konáno bez přítomnosti jeho i jeho obhájce a došlo tak k porušení zákona. Dovolatel se z jednání omluvil v den jeho konání, a to s ohledem na náhlé (akutní) onemocnění, a požádal o odročení na jiný termín, přičemž odvolací soud poukázal na to, že omluvu nedoložil žádnou lékařskou zprávou, a proto jednal v jeho nepřítomnosti. Za daných okolností, s ohledem na uvedené, je zjevné, že dovolatele postihly zdravotní potíže během noci předcházející dni konání veřejného zasedání, přičemž se omluvil způsobem, který byl za dané situaci jedině možný a požádal o stanovení nového termínu veřejného zasedání, čímž také vyjádřil svůj zájem se veřejného zasedání osobně zúčastnit. Příslušná omluva byla soudu doručena krátce po zahájení veřejného zasedání, přičemž ale obhájce dovolatele ji zaslal elektronicky již v časných ranních hodinách. To i s poukazem na to, že příslušnou zprávu lékaře o svém aktuálním zdravotním stavu nebyl schopen soudu před zahájením jednání ve své věci doručit a svou omluvu takto verifikovat, když potřebnou lékařskou zprávu (prokazující, že v kritické době byl postižen akutním respiračním infektem s horečkou, kdy byl indikován klid na lůžku) předložil soudu ihned po vyléčení. Postupem odvolacího soudu, který jednal v nepřítomnosti dovolatele, došlo takto k porušení jeho práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), podle kterého každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Právo na obhajobu je zakotveno i v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kde v jejím čl. 6 odst. 3 písm. c) je uvedeno, že každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují. Dovolatel se na nařízená soudní jednání vždy řádně dostavoval a jeho zájem se v průběhu trestního řízení osobně hájit a účastnit se soudních jednání byl zřejmý, a to bez jakýchkoli (případných) náznaků obstrukce. I k této skutečnosti měl odvolací soud za situace, kdy dovolatele postihly zdravotní problémy během noci před veřejným zasedáním, přihlédnout. Rovněž tak je nutno vycházet z faktu, že v případě náhlých zdravotních potíží v takto krátkém čase před jednáním, nebylo v moci dovolatele doložit řádnou omluvu ve formě lékařské zprávy ještě před jednáním soudu. Je namístě zopakovat, že se prostřednictvím svého obhájce omluvil a požádal o odročení jednání, čímž také zjevně vyjádřil svůj zájem se veřejného zasedání konaného odvolacím soudem zúčastnit a odvolací soud měl této jeho žádosti vyhovět. Z uvedených důvodů proto i dovolací soud shledal námitky uplatněné pod dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. d, l) tr .ř. nejen právně relevantními, ale i důvodnými. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze pouze stručně uvést, že přes absenci (bližší specifikace jeho uplatnění) je zjevné, že došlo k jeho naplnění minimálně v jeho druhé alternativě.
Vzhledem ke skutečnosti, že dovolací soud vyhověl dovolání L. T. z důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a zrušil výše citované rozhodnutí odvolacího soudu, bude dovolatel moci uplatnit osobně svou obhajobu (argumentaci) vedenou i v rámci již uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v průběhu dalšího řízení konaného před odvolacím soudem.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání L. T. z důvodů shora uvedených napadené usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 85/2009 ze dne 10. 3. 2009 zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Praze pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, samozřejmě za respektování příslušných procesních předpisů týkajících se účasti dovolatele (obviněného) v jeho vlastní věci na jednání soudu. Při novém rozhodování je přitom soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch L. T., takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka