ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.827.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 827/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2009 o dovolání obviněného O. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 2 To 318/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 125/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 2 T 125/2008, byl obviněný O. B. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1. tr. zák. (bod 1 výroku rozsudku) a dále třemi trestnými činy znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. (body 2, 3 a 4 výroku).
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich dopustil tím, že
1) dne 26. 6. 2007, v době mezi 7.00 hodin a 8.00 hodin, kopem nohou vyvrátil balkónové dveře v prvním patře rodinného domu v S., okres Š., poté do domu bez souhlasu poškozené J. S., vstoupil, v ložnici domu následně vyžadoval od poškozené obnovení jejich mileneckého vztahu, bránil jí opakovaně vstát z postele a telefonovat, a z domu odešel až se s ním poškozená dobrovolně milovala a slíbila mu, že s ním nadále bude chodit,
2) dne 13. 10. 2007, v době od 3.00 do 4.30 hodin, zastavil v místě u autobusové zastávky před budovou papírny ve V. L., okres Š., jím řízené vínové osobní motorové vozidlo zn. Mitsubishi Galant, otevřel kufr vozidla a zde sedící L. K., chytil za bundu a snažil se ji odtáhnout do kufru vozidla, následně ji násilím posadil na sedadlo spolujezdkyně, odvezl ji směrem ke zdejšímu hřbitovu, kde odbočil na místní komunikaci směrem na obec M., okres Š., a pokračoval v jízdě až do areálu Šlechtitelského ústavu S., přičemž asi po dalších 800 metrech zastavil na polní cestě, a zde se slovy „ať drží hubu, že se jí nic nestane“, s poškozenou na předním sedadle vykonal nechráněný pohlavní styk, při kterém vyvrcholil, přičemž poškozená se ze strachu nebránila, a následně ji obviněný odvezl zpět do V. L. k budově Šlechtitelského ústavu S.,
3) dne 27. 12. 2007, v době kolem 3.30 hodin v Š., uchopil zezadu oběma rukama, přičemž jí ucpal ústa se slovy „ať drží hubu“, a dále pak i za rukáv bundy, kdy jí držel ruku za zády a odtáhl po zdejších ulicích A. a M. do prostoru lesoparku bývalé cihelny poškozenou D. J., přitom když se cestou poškozená zachytila rukama plotu u jednoho ze zdejších domů a volala o pomoc, násilím ji od něj odtrhl a sdělil jí, že pokud nebude spolupracovat, tak zavolá svým kamarádům a všechno „bude mnohem horší“, a v samotném lesoparku ji pak bez jejího souhlasu povalil na zem, stáhl jí jednu z bot, kalhoty, kalhotky a nutil ji, aby mu ústy sála pohlavní úd, poté co jí násilím vyndal z pochvy tampon, do ní přerušovaně pohlavní úd bez ochrany zasouval až do její pochvy vyvrcholil, když ji držel po dobu styku rukama hlavu, přičemž následně ji v době kolem 5.30 hodin doprovodil zpět na silnici, a přitom jí vyhrožoval, že v případě oznámení události policii si ji najde nebo ji zabije, a způsobil také během svého jednání kousnutím poškozené drobné poranění rtu a zhmožděninu levého kolena,
4) dne 2. 2. 2008, v době kolem 5.00 hodin, na silnici v místech zvaných jako „H. v.“ v R., okres Š., přistoupil k poškozené P. K., uchopil ji oběma rukama přes ramena, a když začala křičet, řekl jí „drž hubu, nebo tě zabiju“ a chytil ji jednou rukou za vlasy, druhou kolem pasu a odtáhl ji silnicí asi 200 metrů do zdejšího stavebního areálu, kde za místní halou poškozené řekl, ať si lehne na záda a vysvleče se, položil ji pak bez jejího souhlasu na záda, poškozená si mezitím stáhla ze strachu obě nohavice riflí i s kalhotkami, snažil se do ní vniknout zepředu svým pohlavním údem, což se mu nepodařilo, a tak ji příkazem donutil si kleknout, opřít se rukama o zem a vniknul do její pochvy bez ochrany zezadu, poté poškozené přikázal si na jeho úd sednout, když do ní opět vniknul a nakonec ji opětovně přinutil k poloze zezadu a vyvrcholil do její pochvy, přičemž celý pohlavní styk trval po dobu 10 až 15 minut a poškozená si během své obrany rukama pohmoždila prsteníček pravé ruky.
Obviněnému byl podle §241 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 2 T 47/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 2 To 226/2008, jakož i všechna další rozhodnuti na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poškozená J. S. byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 2 To 318/2008, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a nově mu podle §241 odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Současně rozhodl shodně s rozsudkem soudu prvého stupně o zrušení shora uvedených výroků o trestu z dalších rozhodnutí, jež byla k tomuto rozsudku ve vztahu souhrnnosti. Ve výroku o vině a náhradě škody zůstal rozsudek okresního soudu nezměněn.
II.
Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném hmotněprávním posouzení.
Dovolatel v jeho úvodu opakuje některé své námitky s tím, že je uplatňoval již před odvolacím soudem, ale ten podle jeho názoru k vytýkaným vadám nepřihlédl ani je neodstranil. Obviněný je toho názoru, že soudy obou stupňů se nevypořádaly se všemi okolnostmi důležitými pro rozhodnutí, došlo také k porušení jeho práva na obhajobu, když soudy bezdůvodně neprovedly důkazy, které navrhoval. Pokud se jedná o skutek pod bodem 1), soud nevyslechl osoby, které měly potvrdit jeho obhajobu, že se v době, kdy mělo být popsané jednání spácháno, nacházel na jiném místě. Má za to, že výpověď poškozené S. je rozporná a nelogická, když na jedné straně tvrdí, že z něj měla údajně strach, a současně uvádí, že se s ním dobrovolně milovala a slíbila mu, že nadále budou udržovat milenecký vztah. Podle mínění obviněného došlo ze strany soudů obou stupňů k nesprávnému právnímu posouzení tohoto skutku. Podle jeho názoru totiž nemohlo dojít k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 tr. zák., neboť poškozenou nenutil násilím či pohrůžkou násilí, aby něco konala či strpěla, ani trestného činu porušování domovní svobody podle §238 tr. zák., neboť není pravdou, že by neoprávněně vnikl do domu jiného a tam neoprávněně setrval.
Výhrady má i vůči závěru soudů o jeho vině třemi trestnými činy znásilnění, takový závěr považuje za předčasný, protože soudy si měly vyžádat doplnění znaleckých posudků o vyšetření jeho duševního stavu. Ve svém chování k ženám totiž pozoroval určité prvky, které si nedokáže vysvětlit, a s nimiž se znalcům nesvěřil, přestože dle jeho přesvědčení mohly mít vliv na jeho ovládací či poznávací schopnosti. Prostřednictvím znaleckého posudku by podle něj měla být ověřena i věrohodnost poškozené K., jak to, ovšem neúspěšně, navrhoval. Vzhledem k tomu pak podle jeho názoru nedošlo ani k naplnění znaků trestného činu znásilnění podle §241 tr. zák.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Šumperku k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se podle §265h odst. 2 tr. ř. k dovolání obviněného písemně vyjádřila. Ve svém vyjádření vyslovuje názor, že obviněný v naprosté většině napadá pouze soudy provedené hodnocení důkazů, domáhá se změny skutkových zjištění, když popírá, že by se skutky staly tak, jak jsou popsány ve výroku. Podle nejvyšší státní zástupkyně se jedná o námitky skutkové, které nemohou založit deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V další části vyjádření nejvyšší státní zástupkyně vyvrací argumentaci obviněného, že se nedopustil jednání popsaných ve skutkové větě rozsudku, a uvádí důkazy, které mají obviněného usvědčovat. Má za to, že obhajoba obviněného byla provedenými důkazy řádně vyvrácena, když tyto tvoří uzavřený řetězec.
V závěru svého vyjádření navrhla Nejvyššímu soudu, aby dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném míst ě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným O. B. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedené podmínky proto nesplňovala řada výhrad dovolatele, které vznesl vůči provedenému dokazování, neboť ty nesměřovaly vůči právnímu posouzení skutku, nýbrž proti skutkovým zjištěním soudů. Výjimku z tohoto přístupu připouští judikatura pod vlivem rozhodnutí Ústavního soudu směřujících proti příliš restriktivnímu výkladu mezí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04) toliko v případě, že mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé panuje extrémní nesoulad , resp. za situace, kdy právní závěry v žádné možné interpretaci ze skutkových zjištění nevyplývají. O takový případ se však v projednávané věci zjevně nejednalo.
Skutky pod body 2 až 4, posouzené jako trestné činy znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., byly prokázány celou řadou důkazů, které na sebe logicky navazují, v prvé řadě se jedná o výpovědi poškozených, dalších svědků, protokoly o ohledání míst činů, lékařskými zprávami a odbornými vyjádřeními z oboru genetiky o shodě profilů DNA nalezených spermií v pochvě poškozené J. a poškozené K. s DNA obviněného, znaleckým posudkem o vyšetření duševního stavu obviněného. V případě poškozené L. K. okresní soud v odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vysvětlil, proč považoval za věrohodnou její výpověď a nikoli výpověď obviněného. Postup soudů při hodnocení těchto důkazů shledal Nejvyšší soud zcela logický, odpovídající ust. §2 odst. 6 tr. ř.
Naproti tomu relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud námitky dovolatele směřující proti právnímu posouzení skutku pod bodem 1) výroku o vině jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. s tím, že k veškerému jednání došlo dobrovolně se souhlasem poškozené, tedy bez použití násilí či jeho pohrůžky.
Trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák . se měl obviněný dle závěru soudů dopustit tím, že neoprávněně vnikl do domu jiného, při činu užil násilí a překonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Popis skutkových zjištění ve výroku rozsudku okresního soudu uvedeným znakům skutkové podstaty bezezbytku odpovídá: „…kopem nohou vyvrátil balkónové dveře v prvním patře rodinného domu, poté do domu bez souhlasu poškozené J. S. vstoupil…“ Z odůvodnění rozsudku plyne, že obviněný vykopnutím dveří poškodil omítku, přičemž na balkon v prvém patře domku se dostal tak, že na něj vyšplhal. Obviněný se nepokoušel dostat do domu normálním způsobem (například tak, že by zazvonil), neboť důvodně předpokládal, že by jej poškozená, která měla tendenci jejich předchozí milostný poměr ukončit, do domku dobrovolně nevpustila.
Trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. se pak obviněný dopustil podle rozsudku tím, že jiného násilím nutil, aby něco konal. Skutková zjištění okresního soudu naplňující znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu jsou ve výroku rozsudku popsána poněkud stručně: „… vyžadoval od poškozené obnovení jejich mileneckého vztahu, bránil jí opakovaně vstát z postele a telefonovat …“. Větší přesvědčivosti výroku by prospělo, kdyby okresní soud jeho znění více konkretizoval v souladu se svými skutkovými zjištěními rozvedenými v odůvodnění. Tak na str. 5 odůvodnění se uvádí, že obviněný je usvědčován výpovědí poškozené J. S., podle níž po vstupu obviněného do domku „…chtěla zavolat svému otci, ale sotva vzala mobil do ruky, tak jí ho obviněný vyrazil z ruky …a u toho říkal, že nebude nikomu volat a nikdo už jí nikdy neuvidí…“ Na str. 6 uvádí, že obviněný poškozené bránil vstát z postele tím, že ji držel. Přitom ve výpovědi poškozené z hlavního líčení, kterou soudy považovaly za plně věrohodnou, svědkyně dokonce uváděla, že „obviněný ji hodil zpět do postele , že nikam nepůjde, …choval se jako smyslu zbavený “.
Není tedy pochyb, že zjištěné jednání obviněného znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. naplnilo, byť bylo možno to vyjádřit ve skutkové větě rozsudku ještě přiléhavěji. Nejvyšší soud však v tomto dílčím nedostatku neviděl důvod ke zrušení rozsudku v části pod bodem 1 výroku o vině, když ten obsahoval stěžejní skutková zjištění, která byla v odůvodnění rozsudku ještě rozvinuta a specifikována v souladu s provedenými důkazy (zejména výpovědí svědkyně J. S.).
Nejvyšší soud považuje v této souvislosti za nezbytné dodat, že kontroverzně vyznívá srovnání další části skutkové věty uvádějící, že „…poté se s ním poškozená dobrovolně milovala a slíbila mu, že s ním nadále bude chodit.“, s odůvodněním, kde se uvádí (viz str. 6), že k pohlavnímu styku ji přinutil nátlakem…, resp. psychickým násilím a cituje se zde výpověď poškozené, podle které se s obviněným milovala pouze ze strachu. Další precizace výroku by však byla zjevně v rozporu se zákazem reformace in peius (§265p odst. 1 tr. ř.), neboť dovolání podal toliko obviněný.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr