ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.844.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 844/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. srpna 2009 o dovolání podaném J. P., proti rozsudku Vrchního soud v Olomouci sp. zn. 1 To 11/2009 ze dne 26. 3. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 8/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 8/2008 ze dne 3. 2. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání J. P. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem, sp. zn. 1 To 11/2009 ze dne 26. 3. 2009 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil a sám rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 3 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v délce pěti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal J. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že soud prvního stupně nesprávně kvalifikoval jednání, kterého se měl dovolatel dopustit, což potvrdil i soud odvolací tím, že svým rozhodnutím právní kvalifikaci tohoto jednání změnil. Za další pochybení, kterého se měl soud krajský a následně i soud vrchní dopustit, dovolatel označil tu skutečnost, že oba soudy rozhodovaly pouze na základě nepřímých důkazů, na což dovolatel upozorňoval již v rámci odvolání, avšak ani vrchní soud se s touto skutečností nevypořádal. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že oběma soudy zmiňované nepřímé důkazy netvoří ve svém souhrnu logickou a ničím nenarušenou uzavřenou soustavu, vzájemně se nedoplňují a na sebe nenavazují, tudíž tyto nemohou vést k závěru, že se jednání popsaného v obžalobě dopustil právě on. Dále dovolatel vznesl námitku stran vypořádání s pořízenými důkazy soudy, neboť podle jeho názoru nemají právě závěry soudů oporu v provedeném dokazování a existují pochybnosti, se kterými se nevypořádaly a to ani s námitkou, že se předmětného trestného činu mohl dopustit někdo jiný, když dovolatel od počátku popíral, že by poškozenou jakkoli fyzicky napadl. Vrchní soud v Olomouci se blíže nezabýval ani dalším odvolacím důvodem, a to otázkou příčetnosti dovolatele v době spáchání mu přisuzovaného jednání. Ve svém podání dovolatel kritizoval způsob, jakým soud hodnotil dva vypracované znalecké posudky a následný posudek revizní. Poukázal také na nesprávnost skutkových zjištění soudu prvního stupně ohledně doby spáchání trestného činu v souvislosti s výpovědí svědkyně K. S ohledem na výše uvedené má dovolatel za to, že podání je důvodné a navrhl tedy, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil všechny výroky napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2009, č. j. 1 To 11/2009-565, a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci ve smyslu ustanovení §265l odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky doposud nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Námitky dovolatele přitom ve svém celku směřují pouze proti způsobu, jakým soud hodnotil provedené důkazy, jaký skutkový děj z provedeného dokazování vzal za prokázaný a nabízejí jinou (pro dovolatele příznivější) verzi skutkového děje. Takové námitky však obsahem dovolání být nemohou. Zejména Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací se v odůvodnění svého rozhodnutí se všemi námitkami, které dovolatel vznesl i v rámci dovolání, řádně vypořádal. V odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vysvětlil, proč vzal za prokázané, že skutek spáchal skutečně dovolatel, z jakých důkazů vycházel, které svědecké výpovědi považoval za věrohodné a proč naopak nelze uvěřit výpovědi dovolatele (v tomto ohledu lze na odůvodnění citovaného rozsudku plně odkázat). Soud prvního stupně (a potažmo i soud odvolací) vysvětlil, proč komplexním zhodnocením provedených důkazů vyloučil, že by si zranění přivodila sama poškozená, a zejména logicky vyložil, proč za pachatele považuje právě dovolatele. Zdůvodnil, proč nepovažuje za věrohodnou verzi obhajoby, že zranění poškozené způsobila neznámá třetí osoba, zdůvodnil i proč těla poškozené a dovolatele nenesla typické známky zápasu. Otázkou příčetnosti se řádně zabýval soud prvního stupně, kdy za situace, dvou odlišně vyznívajících znaleckých posudků, vyslechl jejich zpracovatele a poté, co nebyly rozpory ve znaleckých zjištěních tímto procesním postupem odstraněny, přibral k přezkoumání posudků podaných znalci také znalecký ústav (P. l. v B.). Otázka příčetnosti dovolatele tak byla řádně posouzena. Přitom námitka dovolatele ohledně jeho příčetnosti v době spáchání trestného činu je za uvedených okolností v zásadě námitkou skutkovou, tedy takovou, kterou pouze napadá způsob, jakým soudy hodnotily znalecké posudky vypracované k posouzení otázky stupně jeho závislosti na alkoholu a takto i jeho trestní odpovědnosti. Namítané nejasnosti ohledně doby spáchání činu (s ohledem na výpověď svědkyně K. a znalecký posudek) byly odstraněny v průběhu odvolacího řízení. Neobstojí ani námitka ohledně té skutečnosti, že nedostatek spolehlivých usvědčujících důkazů soud nahrazoval úvahami o „krajně podezřelém chování“ dovolatele před a po činu s odkazem na výpověď svědka V., neboť tato svědecká výpověď nebyla jediným osamoceným důkazem, ale soudy ji hodnotily v kontextu ostatních důkazů, tedy hodnotily v souladu s trestním řádem důkazy jednotlivě, ale i v jejich souhrnu. Pokud dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu Rt 38/70 sp. zn. 7 Tz 84/69, v němž se uvádí, že nepřímé důkazy, které sice vedou k důvodnému podezření vůči obviněnému, ale nevylučují reálnou možnost, že pachatelem mohla být i jiná osoba, nejsou dostatečným podkladem pro uznání viny obviněného, dovolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu krajského a vrchního, ze kterých vyplývá, že o pachatelství dovolatele není pochyb, neboť z provedených důkazů lze dospět k jedinému správnému závěru a to tomu, že zranění, která vedla k smrti poškozené, jí způsobil dovolatel. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Námitky tak, jak je vznesl dovolatel, napadají tedy pouze způsob, jakým soudy prováděly dokazování a zasahují do učiněných skutkových zjištění soudu, přičemž jejich prostřednictvím dovolatel předkládá pouze vlastní (pro něj příznivější) skutkovou verzi děje. Takové námitky však nemohou být předmětem dovolání nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem vymezených dovolacích důvodů.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka