ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.855.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 855/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2009 o dovolání podaném I. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 164/2009 ze dne 21. 5. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 21 T 140/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 21 T 140/2008 ze dne 6. 3. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání I. Š. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 7 To 164/2009 ze dne 21. 5. 2009 tak, že jej dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
3 Tdo 855/2009Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal I. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že má za to, že popsané jednání tak, jak je charakterizováno v citovaném rozsudku soudu prvního stupně, nelze hodnotit jako trestný čin krádeže dle §247 odst. 1, 2 tr. zák., neboť toto ustanovení je koncipováno tak, že se daného skutku dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak škodu nikoli nepatrnou. Trestný čin je tedy dokonán zmocněním se věci (odejmutí věci z dispozice vlastníka) s úmyslem si danou věc přisvojit, přičemž cizí věc však není pachateli svěřena, může s ní disponovat a nakládat pro vlastní potřebu. Dle dovolatele soud v popisu skutku mj. uvedl, že dovolatel v postavení dělníka odcizoval kovový a hliníkový odpad s tím, že tento odpad v několika případech odevzdával do výkupny v H., vždy se souhlasem svého vedoucího, přičemž bez souhlasu vedoucího výroby si žádný odpad nevzal. Dovolatel poukázal na skutečnost, že svědeckými výpověďmi bylo před soudem prvního stupně prokázáno, že zaměstnanci měli oprávnění si odpad odvážet, od určité doby toto bylo evidováno k tomu příslušnou knihou, přičemž jedinou podmínkou bylo, že kovový odpad měl mít zaměstnanec pro sebe, tedy jej nesměl prodat třetí osobě (výpověď svědka S.). Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o odpad (nikoli plech či profily), vyjádřil dovolatel přesvědčení, že jeho cena je těžko vyčíslitelná, i s přihlédnutím k tomu, že se dá reálně předpokládat, že svým jednáním snižoval náklady zaměstnavatele na likvidaci tohoto odpadu (přistavení a odvezení kontejneru firmou R.). Dále dovolatel uvedl, že v rámci provedeného dokazování bylo zjištěno, že do výkupny sběru firmy K. Š., s. r. o., bylo dodáno stejné množství odpadového materiálu jako bylo zjištěno v sešitu, který zřídil zaměstnavatel dovolatele právě za účelem evidence množství odpadu odebíraného zaměstnanci. Na základě výše uvedených skutečností proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2009, č. j. 7 To 164/2009, dle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že dovolatel ve svém podání namítá, že skutek, tak jak je charakterizován nalézacím soudem, nelze posoudit jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., který předpokládá jednání, kterým si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, dovolatel se však cizí věci nezmocnil, protože mu byl odběr kovového odpadu a hliníku povolen. Dále měly být soudy nesprávně hodnoceny listinné důkazy, ze kterých je dle dovolatele patrno, že zaevidovaný, tedy povolený odběr odpadu obviněným, se zcela shoduje s objemem železného odpadu a hliníku, zaznamenaného firmou K. Š. jako výkup od dovolatele. Státní zástupkyně zdůraznila, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tedy trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, přičemž důležité je, že předmětem právního posouzení je skutek tak, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. Dovolání takto nemůže být založeno na námitkách, jimiž dovolatel projevuje nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů a podobně. Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Břeclavi a z kterého vycházel v napadeném usnesení Krajský soud v Brně, dle státní zástupkyně evidentně naplňuje znaky uvedeného trestného činu. Nemůže obstát námitka dovolatele, že popis skutku postrádá vyjádření všech formálních znaků trestného činu krádeže, a to „zmocnění se cizí věci“, tedy tvrzení dovolatele, že nešlo o věc cizí, ale jemu svěřenou a že ji neodejmul z dispozice vlastníka bez jeho vědomí, protože veškerý kovový a hliníkový odpad dostal pro svou potřebu, neboť toto ze skutkových zjištění soudů nevyplývá. Z popisu skutku je zcela zřejmé, že dovolatel v souvislosti se zpracováním plechu pro společnost L. odcizoval kovový a hliníkový odpad, čímž je dostatečně vyjádřeno jednání, jehož obsahem je zmocnění se cizí věci, nikoli okolnosti zakládající „oprávnění nakládat se svěřenou věcí pro vlastní potřebu“ jak dovolatel také namítl, ani darování kovového odpadu a z toho důvodu jeho oprávněný odběr. Je zřejmé, že dovolatel podstatu dovolacího důvodu, který slouží k nápravě právních chyb, shledává výlučně ve svých tvrzeních o nesprávnosti a neúplnosti skutkových zjištění, ze kterých vycházely soudy obou stupňů a deklarovaný dovolací důvod jimi naplněn není. S ohledem na zásady, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi těmito zjištěními a provedenými důkazy, avšak z napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu krádeže, přičemž nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením by existoval extrémní nesoulad. V daném případě se dle státní zástupkyně jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť v něm dovolatel v zásadě opakuje jen námitky, které uplatnil již u soudu prvního stupně a následně před soudem odvolacím, a se kterými se již soudy dostatečně a správně vypořádaly. Z výše uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265 i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde, nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán. Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít tedy takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Dovolatel ve svém podání sice formálně odkazuje na deklarovaný dovolací důvod, avšak jím uplatněné námitky nemají povahu námitek právních, tedy takových, které lze pod tímto dovolacím důvodem důvodně uplatnit. Ač uvedl, že nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., přičemž tato námitka má povahu hmotně právní námitky, kterou lze pod deklarovaným dovolacím důvodem právně relevantně uplatnit, tohoto závěru se však domáhá pouze na základě tvrzení jiného (pro něj příznivějšího) skutkového stavu, než jaký byl zjištěn soudy v předcházejícím řízení a takto koncipovaná námitka má tedy (ve skutečnosti) povahu námitky skutkové a jako taková pod deklarovaný dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů podřadit nelze. Soudem prvního stupně bylo nade vší pochybnost prokázáno, že dovolatel bez vědomí majitele (nebo jiné odpovědné osoby) odcizoval kovový a hliníkový odpad (profily), který pak dále prodával do výkupny sběrných surovin firmy K. Š., s. r. o., a obohatil se tak ke škodě svého zaměstnavatele firmy L. a C., s. r. o. Soudy zejména v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě a srozumitelně objasnily, které skutečnosti vzaly za prokázané, ze kterých listinných důkazů vycházely a jak hodnotily (jednotlivé) svědecké výpovědi a proč neuvěřily obhajobě dovolatele. Jednání dovolatele tak, jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku rozsudku prvního stupně, je tedy v souladu s větou právní téhož výroku.
Nejvyšší soud proto neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž uvedený (takto již zmíněný extrémní rozpor) dovolatel ani nenamítal.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka