ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.864.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 864/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. října 2009 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného J. Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2009, č. j. 11 To 10/2009-655, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 6/2008, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2009, č. j. 11 To 10/2009-655, v celém rozsahu, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2008, č. j. 6 T 6/2008-616, ve výroku o vině pod bodem 1), jímž byl obviněný J. Ch. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., a dále v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí nebo na jejich zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. Ch. nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2008, č. j. 6 T 6/2008-616, byl obviněný J. Ch. pod bodem 1) výroku uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., na tom skutkovém základě, že „v přesně nezjištěné době od 24.00 hodin dne 18. 12. 2007 do 03.15 hodin dne 19. 12. 2007 na komunikaci mezi obcemi N. a B., okr. S., čtyřikrát vystřelil z legálně držené zbraně – pistole zn. ČZ ráže 9 mm L. nad ujíždějící vozidlo tov. značky Audi A6 2.8i černé barvy, ve směru jeho jízdy, kdy jeho osádku tvořil řidič R. Z., a spolujezdec O. M., s úmyslem je zastrašit, kdy jedna střela zasáhla vozidlo v prostoru zadní rz v dolní části číslice, pronikla dále zavazadlovým prostorem vozidla, zadní sedačkou, pravým bokem opěradla sedadla řidiče a zasáhla R. Z., do oblasti zad, v důsledku čehož utrpěl střelné poranění pravé poloviny hrudníku, kdy střelný kanál probíhal zezadu dopředu pravou pohrudniční dutinou přes pravou plíci a došlo k proniknutí vzduchu a nevelkému krvácení do této pohrudniční dutiny, zhmoždění horního a středního laloku pravé plíce a zlomeninám 5. a 6. žebra vpravo, tedy ze soudně lékařského hlediska byla poškozenému způsobena těžká újma na zdraví, přičemž byl poškozený bezprostředně ohrožen na životě jednak vnitřním vykrvácením, jednak selháním základních životních funkcí – dýchání a krevního oběhu a toto ohrožení bylo odvráceno poskytnutím včasné specializované léčebné péče, včetně provedení urgentního specializovaného operačního zákroku“, a v bodě 2) výroku trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že „v přesně nezjištěné době od 06.30 hodin dne 5. 3. 2008 přechovával v místě svého přechodného bydliště na adrese O., D. n., mimo jiných zbraní zbraně: a) podomácku upravenou opakovací pušku zn. JGA, ráže 22, k jejímuž držení neměl oprávnění, b) samopal vz. 26, tuzemské výroby, ráže 7,62x25 T., přestože se dle ustanovení §4 a §9 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, jedná o zbraň zapsanou do kategorie A, jež je zakázáno nabývat do vlastnictví, a nebyl držitelem oprávnění k držení této zbraně“.
Za tyto trestné činy byl obviněný podle §185 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to pistole zn. ČZ, ráže 9 mm L. Výrokem podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. soud vyslovil zabrání podomácku upravené opakovací pušky zn. JGA, ráže 22, a samopalu tuzemské výroby, ráže 7,62x25 T. Poškozená V. z. p. ČR, Ú. p. S., T. G. M., S. (dále jen „VZP“), byla výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Předmětný rozsudek napadla odvoláním podaným v neprospěch obviněného státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Tento řádný opravný prostředek uplatnila proti výroku, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., proti výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Na podkladě podaného odvolání Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 3. 2009, č. j. 11 To 10/2009-655, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně pouze v adhezním výroku, kterým byla podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozená VZP odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit poškozené VZP jako náhradu škody částku 107.801,- Kč. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 30. 3. 2009 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala následně nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného J. Ch. dovolání. Výrok rozsudku odvolacího soudu napadla vzhledem k tomu, že zůstal beze změny odvoláním napadený výrok o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a výrok o trestu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka nejprve připomněla obsah ve věci podané obžaloby, která jednání obviněného (bod 1/) původně posuzovala jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák., a dále stručně zrekapitulovala průběh dosavadního řízení a obsah rozhodnutí soudů obou stupňů. Na tomto podkladě a s vědomím vázanosti dovolacího soudu zjištěným skutkovým stavem věci pak dospěla k závěru, že s právními názory obou soudů nelze souhlasit ani za situace, kdy jednání obviněného popsané pod bodem 1) výroku o vině bylo hodnoceno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. V daném případě měla být podle dovolatelky správně aplikována i kvalifikovaná skutková podstata podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení. Obviněný totiž svým jednáním nepochybně porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, a to povinnost vyplývající z ustanovení §29 odst. 1 písm. a) zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, podle kterého „Držitel zbrojního průkazu skupiny A až E (srov. §16 odst. 2 tohoto zákona) je povinen …dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní, střelivem, střelným prachem a zápalkami“. Vrchní soud v Praze se touto otázkou v odůvodnění svého rozhodnutí sice zabýval, avšak dospěl k nesprávnému závěru, že byť obviněný uvedené povinnosti zjevně nedostál, nelze s ohledem na všechny okolnosti případu zcela jednoznačně dovodit, že by se zároveň jednalo o porušení takové povinnosti, kterou by v daném případě bylo třeba považovat ve smyslu ustanovení §224 odst. 2 tr. zák. za důležitou. V tomto směru považuje dovolatelka právní názor odvolacího soudu za chybný.
Dovolatelka poukázala na skutkové zjištění soudu, podle kterého obviněný ve snaze odradit poškozeného a jeho společníka od dalšího kontaktu s jeho osobou, tedy od chování, jímž se cítil být omezován, opakovaně vystřelil z pistole ráže 9 mm, jejíž značná účinnost (průraznost střely) mu nepochybně byla známa. Nestřílel přitom „do vzduchu“, nýbrž ve směru odjíždějícího auta, ve kterém se nacházeli poškozený a jeho společník. Přestože soudy nezjistily, že by zbraň použil - byť v nepřímém úmyslu - s úmyslem někoho ve vozidle zasáhnout, je třeba vzít v úvahu, že jisté nebezpečí pro zájmy chráněné trestním zákonem plyne z jakékoli neodpovědné manipulace se střelnými zbraněmi. Proto také zákon držitelům zbraní jako věcí se zvláštní (nebezpečnou) povahou stanoví tomu odpovídající povinnosti. Smyslem ustanovení §29 odst. 1 písm. a) zákona o střelných zbraních a střelivu je pak nepochybně to, aby držitel zbrojního průkazu a zbraně zamezil např. tomu, aby se zbraň dostala do moci neoprávněné osoby, aby došlo k nežádoucímu výstřelu, a pro případ, že byl výstřel - jako v tomto případě - zamýšlený, jednat tak, aby střelbou nebylo zasaženo nic, co zasaženo být nemá. V konkrétním případě přitom zjevně nešlo o jednání v nutné obraně ani v krajní nouzi. Pokud obviněný použil k zastrašení osob, kterými se cítil být obtěžován, tak „razantního“ a minimálně sporného způsobu, kdy střílel směrem k vozidlu, v němž tyto osoby již odjížděly a nijak jej neohrožovaly, bylo jeho jednání samo o sobě z obecného hlediska vysoce riskantní. Není přitom podstatné, že podle soudů nechtěl vozidlo ani v něm se nacházející osoby zasáhnout a s touto eventualitou nebyl ani srozuměn. Z hlediska úvahy o stupni společenské nebezpečnosti spáchaného činu lze s ohledem na způsob vykonaného jednání dovodit, že bylo naplněno i materiální kritérium pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty §224 odst. 2 tr. zák. vymezené v §88 odst. 1 tr. zák.
Z výše uvedených důvodů je podle dovolatelky zřejmé, že jednání obviněného mělo být správně právně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a nikoliv pouze podle §224 odst. 1 tr. zák. Vrchní soud v Praze tak svým vadným rozhodnutím založil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Proto nejvyšší státní zástupkyně v závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za použití §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 11 To 10/2009, v celém rozsahu, a zrušil rovněž i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ, že by dovolací soud hodlal rozhodnout i jiným než navrhovaným způsobem (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. prostřednictvím obhájce písemně vyjádřil obviněný J. Ch. Podle jeho názoru není dovolání nejvyšší státní zástupkyně důvodné, neboť právní kvalifikace skutku popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně, která je napadána, je zcela v souladu s trestním zákonem. V rozhodnutích soudů prvního i druhého stupně je podrobně popsáno, jakými úvahami se řídily, když v jeho jednání shledaly naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a nikoli pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., jak skutek původně kvalifikovala obžaloba. Podané dovolání konečně také nepolemizuje se závěry soudů o nedbalostním zavinění obviněného a nedomáhá se původního právního posouzení, nýbrž toho, aby obviněný byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Podle dovolatelky totiž povinnosti, které obviněný kritické noci při zacházení se střelnou zbraní porušil, je třeba považovat za porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona, konkrétně podle ustanovení §29 odst. 1 písm. a) zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu. K tomu obviněný uvedl, že nijak nezpochybňuje, že jako držitel zbrojního průkazu byl povinen dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní, jak mu ukládá zákon. Protože však osádka vozidla Audi svým počínáním u něj vyvolala okamžitou zlobnou reakci vedoucí ke zkratkovitému jednání, jednal za okolností, které neumožňují přijmout jednoznačný závěr, že svým jednáním porušil důležitou povinnost ve smyslu ustanovení odstavce 2 §224 tr. zák. Tento právní názor vyslovený v rozsudku soudu druhého stupně byl soudem náležitě odůvodněn a protože plně respektuje ve věci učiněná skutková zjištění, není důvod jej měnit. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o podaném dovolání nejvyšší státní zástupkyně tak, že se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. per analogiam, neboť odvolací soud svým rozhodnutím fakticky vytvořil procesní stav, jako by odvolání státní zástupkyně do výroku o vině obviněného J. Ch. trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a do výroku o trestu zamítl.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupkyně dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
S ohledem na výše uvedený obsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že nejvyšší státní zástupkyně uplatnila své dovolání právně relevantně. Protože Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nejprve nutno uvést, že trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. se dopustí pachatel, který jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt. Odstavec 2 předmětného ustanovení se vztahuje na případy, kdy pachatel zároveň poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Pod pojem porušení důležité povinnosti uložené podle zákona pak nelze zahrnovat porušení jakékoliv povinnosti vyplývající ze zákona (právní normy), nýbrž jen takové porušení povinnosti, které mívá za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví a v tomto smyslu výrazně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti činu. Se zřetelem k povaze projednávaného případu to znamená, že při nakládání se střelnou zbraní musí její držitel porušit zákonem stanovenou povinnost dbát zvýšené opatrnosti (§29 odst. 1 písm. a/ zák. č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu) takovým způsobem a v takové intenzitě, že toto porušení může vést a zpravidla také vede k závažným následkům, jako jsou těžká zranění či dokonce usmrcení osob.
V posuzovaném případě se soudy výše uvedenými zásadami neřídily.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně (popsaných v bodě 1/ výroku o vině a rozvedených v odůvodnění rozhodnutí obou soudů) obviněný J. Ch. v kritickou dobu v úmyslu zastrašit osádku vozidla Audi A6, tvořenou poškozeným R. Z. a jeho společníkem O. M., a přimět je k tomu, aby upustili od dalších kontaktů s jeho osobou či s osobou jeho spolujezdce, čtyřikrát vystřelil ze své legálně držené zbraně - pistole zn. ČZ C., ráže 9 mm L. - ve směru nad v té době již odjíždějící vozidlo, přičemž jedna z vypálených střel je z blíže nezjištěných příčin přesto trefila. Přitom pronikla zadní částí automobilu přes zavazadlový prostor, zadní sedačku a pravý bok opěradla sedadla řidiče a zasáhla poškozeného R. Z. do oblasti zad. V důsledku toho poškozený utrpěl střelné poranění pravé poloviny hrudníku (viz jeho popis ve výroku o vině), pro svoji závažnost bezprostředně ohrožující jeho život. Předmětná zranění pak soudy právně posoudily jako těžkou újmu na zdraví podle §89 odst. 7 tr. zák.
Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný J. Ch. přistoupil ke střelbě ze své legálně držené pistole, aniž pro to měl nějaký racionální důvod, neboť již v době vypálení prvního z opakovaných výstřelů automobil řízený poškozeným z místa odjížděl. Jestliže obviněný hodlal poškozeného a jeho společníka střelbou v této situaci ještě dále „zastrašovat“, pak - neměl-li v úmyslu vozidlo zasáhnout - musel počítat pouze se zvukovým (výstražným) efektem střelby. Za těchto okolností lze stěží pochopit, z jakého důvodu vlastně vedl střelbu do směru, kde se nacházelo poškozeným řízené vozidlo a kde existovalo reálné nebezpečí, že může dojít k náhodnému zásahu, byť to obviněný nechtěl a podle soudů obou stupňů s tím ani nebyl srozuměn.
Ani v rámci, jenž je vymezen soudy zjištěným skutkovým stavem věci, nelze pochybovat přinejmenším o tom, že obviněný se svojí legálně drženou pistolí zacházel krajně riskantně a nezodpovědně, neboť opakovanou střelbou ostrými náboji směrem k ujíždějícímu automobilu vytvořil situaci, kdy možnost zasažení vozidla a s tím související možnost zranění či usmrcení v něm se nacházejících osob nemohl vyloučit.
Odvolací soud pak správně dovodil, že obviněný jako držitel zbrojního průkazu porušil svoji povinnost vyplývající z ustanovení §29 odst. 1 písm. a) zák. č. 119/2003 Sb., o střelných zbraních a střelivu, podle něhož byl při zacházení se zbraní a střelivem povinen dbát zvýšené opatrnosti. S poukazem na skutkové okolnosti případu však nedospěl k závěru, že by obviněný tyto obecné povinnosti porušil v takové kvalitě, aby se jednalo o porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona ve smyslu ustanovení §224 odst. 2 tr. zák. (viz str. 9, 10 napadeného rozsudku). Tento názor odvolacího soudu však Nejvyšší soud nepovažuje za správný.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání přiléhavě poukázala na skutečnost, že střelná zbraň (zde pistole ráže 9 mm L.) je věcí se zvláštní povahou (určením) a z jakékoliv manipulace s ní plyne jisté nebezpečí pro zájmy chráněné trestním zákonem. Proto zákon držení a nošení střelných zbraní podmiňuje vydáním zvláštního povolení. Zároveň jejich držitelům stanoví tomu odpovídající povinnosti směřující především k tomu, aby nedošlo k nežádoucí střelbě a s ní spojeným následkům. Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za nutné zmínit i ustanovení §28 odst. 5 zák. č. 119/2002 Sb. (oprávnění držitelů zbrojních průkazů), podle kterého „držitel zbrojního průkazu smí ze zbraně, kterou je oprávněn držet, střílet pouze v místech, kde je k tomu oprávněn podle zvláštního právního předpisu, nebo na střelnici, pokud se nejedná o použití zbraně k ochraně života, zdraví nebo majetku“. Právě s přihlédnutím k tomuto ustanovení mělo být posuzováno, jak závažně a s jakou intenzitou obviněný porušil svou povinnost vyplývající z ustanovení o bezpečném zacházení se střelnými zbraněmi (§29 odst. 1 písm. a) zák. č. 119/2002 Sb.). K zasažení poškozeného totiž nedošlo z toho důvodu, že obviněný jen v obecné rovině porušil povinnost dbát při zacházení se zbraní a střelivem zvýšené opatrnosti, ale především v důsledku nekontrolované střelby na místě a za situace, kdy zřejmě vůbec nebyl oprávněn použít zbraň. Ze zjištění soudů totiž nijak neplyne, že by snad obviněný jednal v nutné obraně (§13 tr. zák.) či v krajní nouzi (§14 tr. zák.), kdy jedině by měl právo použít zbraň mimo střelnici. To samozřejmě platí i pro střelbu „na zastrašení“. Tato skutečnost musela být obviněnému - držiteli zbrojního průkazu a z tohoto hlediska kvalifikované osobě - nepochybně známa. Přesto ze své pistole ráže 9 mm L. opakovaně vystřelil směrem do míst, kde se v jedoucím vozidle pohybovaly dvě osoby. V důsledku této nebezpečné střelby, kdy obviněný sice mířil nad vozidlo, avšak nemohl mít prakticky žádnou jistotu, jaký cíl vlastně mohou vypálené střely zasáhnout, pak došlo k postřelení poškozeného a ke způsobení závažného následku (účinku) v podobě těžké újmy na zdraví podle §89 odst. 7 tr. zák. Je přitom irelevantní, jednal-li obviněný „zkratkovitě“ v rozrušení či zlobě, jestliže si zároveň všech výše konstatovaných skutečností musel být přinejmenším v hrubých rysech vědom.
Vzhledem k důvodům rozvedeným v předcházejících odstavcích pak Nejvyšší soud nepochybuje o tom, že obviněný J. Ch. inkriminovanou střelbou z pistole (za soudy zjištěné absence úmyslného zavinění) porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, a to za okolností, jež podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost (§88 odst. 1 tr. zák.).
Nejvyšší soud proto dovolatelce přisvědčil, že odvolací soud se náležitě nevypřádal s hmotně právní otázkou, zda jednání obviněného J. Ch. mělo být podřazeno toliko pod základní skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., anebo zda měla být aplikována rovněž kvalifikovaná skutková podstata podle odstavce 2 tohoto ustanovení. Na vadě předpokládané v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (nesprávném hmotně právním posouzení skutku) je ovšem založeno nejen jeho rozhodnutí, ale zejména již rozhodnutí soudu prvního stupně, který se shora naznačenými otázkami vůbec nezabýval, ačkoliv tak učinit měl. Z těchto důvodů nemůže obstát jak napadené rozhodnutí odvolacího soudu, tak v dovoláním dotčené části ani rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně, podaného důvodně v neprospěch obviněného (srov. 265p odst. 1 tr. ř.), zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2009, č. j. 11 To 10/2009-655, v celém rozsahu, a zároveň i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2008, č. j. 6 T 6/2008-616, ve výroku o vině pod bodem 1), jímž byl obviněný J. Ch. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil rovněž i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo na jejich zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Své rozhodnutí učinil Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy se jí soud prvního stupně bude muset v rozsahu zrušení znovu zabývat. Půjde především o to, aby si ujasnil všechny okolnosti inkriminované střelby a předně posoudil, zda obviněný J. Ch. byl vůbec oprávněn (a to jakýmkoliv způsobem) zbraň použít, když z dosavadních skutkových zjištění soudu vyplývá, že obviněný střílel za situace, kdy vozidlo řízené poškozeným z místa odjíždělo. Lze si proto obtížně představit, že by v této době z jednání poškozeného či jeho společníka reálně hrozilo nějaké nebezpečí nebo útok (srov. §14 a §13 tr. zák. a §28 odst. 5 zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v tehdy účinném znění), aby je bylo nutno „zastrašovat“ střelbou z pistole. Z této výchozí pozice pak soud posoudí intenzitu porušení zákonné povinnosti obviněného dbát při zacházení se zbraní zvýšené opatrnosti. Povinností soudu zároveň bude postupovat v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Zároveň bude zapotřebí, aby soud ve svém novém rozsudku v tzv. skutkové větě výroku o vině výstižněji vyjádřil svá skutková zjištění týkající se oprávněnosti (resp. neoprávněnosti) použití zbraně a nebezpečnosti provedené nekontrolované střelby do prostoru, v němž se pohyboval jedoucí automobil obsazený dvěma osobami. Své závěry pak v rozsudku v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. řádně odůvodní.
Podle §265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované ustanovení platí i na nyní posuzovaný případ, neboť Nejvyšší soud zrušil mj. též výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2008, č. j. 6 T 6/2008-616, který obviněný J. Ch. nyní vykonává ve V. v. O. Zrušením pozbyl výrok o trestu právní moci i vykonatelnosti a v jeho výkonu proto nelze pokračovat. Nejvyšší soud zároveň o vazbě obviněného rozhodl podle §265l odst. 4 tr. ř. tak, že se do vazby nebere, když z předloženého spisu nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zakládaly některý z důvodů vazby podle ustanovení §67 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler