ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.866.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 866/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. srpna 2009 o dovolání podaném R. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. 14 To 44/2009 ze dne 11. 3. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 17/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 2 T 17/2008 ze dne 17. 12. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. uložen samostatný peněžitý trest ve výměře 30.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání R. K. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením sp. zn. 14 To 44/2009 ze dne 11. 3. 2009 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, podal R. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §256b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. došlo k procesní vadě, a to zejména s odkazem na ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť orgány činné v trestním řízení porušily povinnost přezkoumat všechny okolnosti případu tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci. Nebyla provedena žádná dokumentace a ohledání místa činu, když uvedené soud prvního stupně učinil až po závěru hlavního líčení. Dále bylo hlavní líčení konáno dne 17. 12. 2008 bez přítomnosti dovolatele i jeho právního zástupce, přestože se dovolatel písemně omluvil, v čemž dovolatel spatřuje porušení trestního řádu, Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje dovolatel v té skutečnosti, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení předmětné věci. Takto namítl, že odvolací soud si nesprávně vyložil ustanovení §221 odst. 1 tr. zák., neboť dle názoru dovolatele nedošlo k naplnění ani objektivní ani subjektivní stránky mu přisuzovaného trestného činu. V tomto směru tvrdí, že orgány činné v trestním řízení neprokázaly, že dovolatel jednal úmyslně a že vůbec existoval jeho úmysl ublížit jinému na zdraví. Dovozuje takto, že není třeba vůbec posuzovat, jaká byla způsobena újma na zdraví, ale za jakých okolností k ní došlo. Poukázal též na skutečnost, že nebyla naplněna materiální stránka trestného činu, neboť stupeň nebezpečnosti pro společnost nebyl vyšší než nepatrný. S ohledem na výše uvedené navrhl dovolatel, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. 14 To 44/2009-200 ze dne 11. 3. 2009 a to jak výrok o vině a trestu v plném rozsahu.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření na prvním místě uvedl, že v dovolání není výslovně uvedeno, který výrok a v jakém rozsahu je napadán [§265f odst. 1 písm. c), eventuálně písm. g) tr. ř.]. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolatel spatřuje v tom, že orgány činné v trestním řízení údajně nepostupovaly v souladu s trestním řádem a nebyly splněny podmínky pro konání hlavního líčení dne 17. 12. 2008 v jeho nepřítomnosti a že bylo porušeno jeho právo na poslední slovo podle §217 tr. ř. Ze shora uvedeného je dle státního zástupce zřejmé, že tyto námitky nekorespondují s deklarovaným dovolacím důvodem, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V tomto ohledu bylo tedy dovolání podáno z jiného, než z dovolatelem deklarovaného důvodu, a lze se jen domnívat, že i sám dovolatel měl na mysli dovolací důvod jiný, pravděpodobně ten, který je uveden v 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Ze spisového materiálu je však evidentní, že i pokud by byl uplatněn tento dovolací důvod, bylo by dovolání zjevně neopodstatněné. Námitkami k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného při hlavním líčení se již zabýval odvolací soud a dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku jen znovu opakuje výhrady, které již dříve učinil obsahem odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovolacími námitkami podřazenými pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že si nesprávně vyložil ustanovení §221 odst. 1 tr. zák. I s takto uplatněnými námitkami se však již bezezbytku vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí soud odvolací. Státní zástupce uvedl, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán. Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít tedy takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním a není povolán k revizi napadených rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení dovolatele obhájcem. Státní zástupce uzavřel své vyjádření s tím, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání a s ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Námitky dovolatele, že nedošlo k naplnění subjektivní ani objektivní stránky mu přisuzovaného trestného činu, jsou sice námitkami právními, avšak zároveň jsou zjevně neopodstatněné, neboť se s těmito námitkami již řádně vypořádaly soud prvního stupně i soud odvolací, když soud odvolací v odůvodnění svého rozhodnutí na straně 5 uvedl, že dovolatel zcela úmyslně, a to ve formě minimálně nepřímého úmyslu ve smyslu §4b tr. zák. jinému způsobil újmu na zdraví. Pokud dovolatel útočil proti obličeji poškozeného, musel být minimálně srozuměn s tím, že takovým jednáním může porušit zájem chráněný trestním zákonem, a to v podobě újmy na zdraví. Bylo zřejmé, že dovolatel způsobil poškozenému zranění, která si vyžádala po dobu více jak jednoho týdne omezení v obvyklém způsobu života, poškozený nemohl vykonávat svou práci a byl v pracovní neschopnosti. S ohledem na uvedené nemá ani dovolací soud důvod na takových závěrech soudů něco změnit. V takovémto jednání dovolatele lze spatřovat vyšší než nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti, neboť došlo porušení zájmu státu na ochraně života a zdraví občanů. Tím, že došlo k naplnění subjektivní i objektivní stránky předmětného trestného činu, je v tomto případě dána i stránka materiální, neboť ustanovení §221 odst. 1 tr. zák. je koncipováno tak, že již samotné naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu dosahuje pro společnost vyššího než nepatrného stupně společenské nebezpečnosti. S ohledem na razanci útoku a jeho následek rozhodně nelze hovořit o nedostatku materiální stránky trestného činu. Uvedené námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou tedy uplatněny právně relevantně, avšak jsou zjevně neopodstatněné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jedná se tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě (srov. §36 tr. ř. a §42 zákona č. 218/2003, Sb. zákona o soudnictví ve věcech mládeže), neboť právo na obhajobu je jedním ze základních procesních práv a je garantováno mezinárodními smlouvami i ústavními předpisy. V posuzovaném případě však nebyl dán žádný z důvodů uvedených v §36 tr. ř. (vzhledem k okolnostem nepřichází do úvahy ani §42 zákona č. 218/2008 o soudnictví ve věcech mládeže), nejedná se tedy o nutnou obhajobu, přičemž však dovolatel právně zastoupen byl a to již v přípravném řízení. Dovolatel však sám ani nic v tomto směru nenamítal. Námitky, které v rámci tohoto deklarovaného dovolacího důvodu vznesl, tento dovolací důvod nenaplňují. Námitky, které vznesl se nedají buď podřadit pod žádný dovolací důvod (námitka ohledně dokumentace, ohledání místa činu a následné rekonstrukce provedené soudem prvního stupně), nebo by mohly být uplatněny pod jiným dovolacím důvodem, a to konkrétně pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Dovolatel však tento dovolací důvod neuvedl. Nejvyšší soud k tomu nicméně (jako obiter dictum) uvádí, že ani kdyby dovolatel uplatnil tento dovolací důvod, nešlo by mu přisvědčit, neboť v daném případě byly splněny všechny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného dle §202 odst. 2 tr. ř. (viz argumentaci odvolacího soudu na straně 4, 5 jeho rozhodnutí) a nedošlo by tedy ani k naplnění tohoto dovolacího důvodu. Pokud by byly obsahem dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by Nejvyššímu soudu než dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst.1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka