ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.904.2009.2
sp. zn. 3 Tdo 904/2009-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. září 2009 o dovolání, které podal T. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 224/2009 ze dne 26. 3. 2009, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2008, sp. zn. 5 T 212/2003-288, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 212/2003 ze dne 4. 11. 2004 byl T. Ch. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, za současného vyslovení dohledu probačního úředníka. Současně byl zproštěn obžaloby pro trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by se stal skutek, pro který byl obžalován. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci vydal dne 10. 11. 2008 Okresní soud v Ostravě usnesení, sp. zn. 5 T 212/2003-288, kterým bylo rozhodnuto, že dovolatel vykoná ve věznici s ostrahou trest odnětí svobody, jenž mu byl uložen výše citovaným rozsudkem, který nabyl právní moci dne 18. 1. 2005. Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal T. Ch. stížnost, kterou projednal Krajský soud v Ostravě dne 26. 3. 2009, a rozhodl usnesením tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal T. Ch. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného prostředku odvolatel uvedl, že v jeho případě došlo k porušení jeho práv, neboť při rozhodování o přeměně trestu soud rozhodl bez účasti jeho obhájce, i když se v jeho případě jednalo o případ tzv. nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. a §36a odst. 1 tr. ř. Dále poukázal na tu skutečnost, že k přeměně trestu došlo proto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 71 T 69/2008 ze dne 21. 5. 2008 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 3 To 622/2008 uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Proto podle soudu ve spojení s dalšími okolnostmi nevyhověl podmínkám uvedeným v zákoně, nevedl řádný život a soud tak rozhodl o přeměně trestu. Dovolatel uvedl, že s tímto se neztotožňuje, neboť má za to, že se vytýkaného jednání nedopustil a dále zpochybnil provedené dokazování učiněné v této trestní věci. Proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „napadené usnesení zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že k dovolání jako k mimořádnému opravnému prostředku je nutné zmínit, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl v druhém stupni a zákon to připouští. Usnesení učiněné ve vykonávacím řízením o výkonu podmíněně uloženého trestu odnětí svobody, resp. rozhodnutí o opravném prostředku podaném proti takovémuto usnesení, mezi rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. nepatří. Navrhl tedy, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného T. Ch. odmítl z důvodů uvedených v §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy proto, že je nepřípustné. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud České republiky učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu České republiky rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací především přezkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující vůbec přípustnost takto podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení §265a tr. ř., a shledal, že dovolání přípustné není. To proto, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Co je rozhodnutí ve věci samé stanoví §265a odst. 2 tr. ř., kde jsou příslušná rozhodnutí pod písmeny a) - h) taxativně vyjmenována. Vzhledem ke skutečnosti, že usnesení učiněné ve vykonávacím řízení o přeměně trestu odnětí svobody z podmíněného na nepodmíněný, resp. rozhodnutí o opravném prostředku proti takovémuto usnesení, mezi nimi v tomto ustanovení uvedeno není, není dovolání proti takovému usnesení přípustné ve smyslu §265a tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které není přípustné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka