ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.908.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 908/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2009 o dovoláních podaných J. S., a P. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. 13 To 504/2008 ze dne 20. 1. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 128/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích, sp. zn. 4 T 128/2008 ze dne 30. 10. 2008 byl J. S. uznán vinným pod bodem 1. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §148 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), pod bodem 2. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Týmž rozsudkem byl P. S. uznán vinným pod bodem 1. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., pod bodem 2. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl J. S. uložen trest odnětí svobody v délce dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 30.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce dvou měsíců, pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán a P. S. byl uložen trest odnětí svobody v délce dvou roků a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 30.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce dvou měsíců, pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán.
O odvoláních J. S. a P. S. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením sp. zn. 13 To 504/2008 ze dne 20. 1. 2009 tak, že obě odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích podali J. S. a P. S. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím jejich obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označili shodně ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatelé shodně uvedli, že cca od roku 1994 při nákupu zemědělské techniky spolupracovali s osobou, která se jim představila jako Ing. B. a prezentoval se jako zprostředkovatel nebo zástupce dodavatelů zemědělské techniky, přičemž si jeho věrohodnost ověřovali jednou, v případě jejich první obchodní spolupráce. Poukázali zejména na tu skutečnost, že jim nemůže být přičítáno k tíži, že nepožadovali při nákupu zemědělské techniky písemnou kupní smlouvu, neboť podle platné právní úpravy je možné uzavřít kupní smlouvu i v ústní formě. Rovněž tak není nikde stanovena povinnost, že by zprostředkovatel obchodní transakce musel být uveden na smluvních dokumentech nebo účetních dokladech. Dále dovolatelé zdůraznili, že zemědělská technika takto opatřená skutečně fyzicky existuje, a proto ji v dobré víře o pravosti účetních dokladů zařadili do svého účetnictví a následně uplatnili v přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Vyjádřili nesouhlas s tím, že jim bylo prokázáno jednání minimálně v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák., neboť provedenými důkazy nebylo prokázáno úmyslné zavinění, ať již ve formě úmyslu přímého nebo nepřímého. Zavinění jako obligatorní znak subjektivní stránky trestného činu tak v jejich případě chybí, proto dle jejich názoru nelze hovořit o naplnění skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu §148 tr. zák. Dále uvedli, že i závěr soudu o výši způsobené škody není věcně správný, neboť jak vyplynulo z provedeného dokazování, zemědělská technika byla fyzicky dodána a existuje, přičemž je ve vlastnictví dovolatelů. Výše škody byla stanovena na základě fiktivně vystavených účetních dokladů, přitom měla být správně vypočtena tak, že by byla stanovena na základě znaleckého posudku hodnota zemědělského stroje ke dni jeho pořízení a zařazení do majetku dovolatelů a takto zjištěná cena porovnána s kupní cenou vystavenou na fiktivním účetním dokladu, neboť způsobenou škodu pak představuje rozdíl mezi kupní cenou uvedenou na fiktivním účetním dokladu a cenou zjištěnou na základě znaleckého posudku, za předpokladu, že kupní cena dle fiktivního dokladu bude vyšší, než cena zemědělského stroje stanovená znalcem. Vzhledem k výše uvedenému dovolatelé závěrem svého podání navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 20. 1.2009, č. j. 13 To 504/2008-1063, a rovněž i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 10. 2008, č. j. 4 T 128/2008-1009.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění, popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, popřípadě podrobněji rozvedených v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, jimiž je Nejvyšší soud v dovolacím řízení při uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vázán, dovolatelé zařadili do svých účetnictví fiktivní doklady, prokazující údajné nákupy zboží, jež jim měly umožnit krácení daně a vylákání výhody na dani. Soudy dovodily, že žádný z obchodů prokazovaných fiktivními doklady reálně uskutečněn nebyl. Jako nevěrohodnou odmítly obhajobu dovolatelů tvrdící existenci Ing. J. B., kterého dovolatelé nedokázali blíže konkretizovat, což i přesvědčivě soudy odůvodnily. Pokud jde o zemědělskou techniku, kterou měli dovolatelé fakticky v držení, bylo soudy zmíněno, že podle faktur byla zvolena taková, kterou není možno jednoznačně určit (jednalo se o obecné pojmy jako sekačka, travní vál atd.), pokud jde o věci jednotlivě určitelné byla fiktivnost faktur shledána prokázanou. Vzhledem k tomu, že faktury a další související doklady byly shledány jako fiktivní s tím, že žádné takové obchody nebyly uskutečněny, bylo při zjišťování výše způsobené škody vycházeno z výše částek, které jako své výdaje dovolatelé nepravdivě příslušnému finančnímu úřadu uvedli, resp. z toho vyplývajícího zkrácení daně nebo vylákání výhody na ní. Státní zástupce uzavřel s tím, že ač dovolatelé ve svém podání v konečném důsledku dovozují nesprávné právní posouzení předmětných skutků, výchozím podkladem pro takovýto závěr je tvrzení odlišného průběhu skutkového děje, než jaký byl zjištěn soudy dříve činnými ve věci. Dovolání tak, byť formálně opřené o zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tudíž státní zástupce posoudil jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. a jako takové ho navrhl odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Námitky uplatněné v podaném dovolání tak, jak je koncipovali dovolatelé, jsou z valné většiny námitkami skutkovými, které nabízejí jinou (pro dovolatele příznivější) skutkovou verzi děje a až na základě takovýchto odlišných skutkových zjištění se domáhají jiného právního posouzení věci (to zejména existence jistého Ing. B. a spolupráce s ním, stejně jako úvahy o výši způsobené škody). Pokud by takovéto námitky zůstaly osamoceny, nezbylo by Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm.b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. V uvedených souvislostech je potom právně relevantně uplatněna námitka dovolatelů stran jejich tvrzení, že ve věci provedenými důkazy nebylo prokázáno jejich úmyslné zavinění ve vztahu k trestným činům, jimiž byli shledáni vinnými. Takto vedená námitka je však zjevně neopodstatněná. To proto, že z učiněných skutkových zjištění nepochybně plyne, že oba dovolatelé věděli, že jednotlivé (v citovaných rozhodnutí soudů specifikované) předměty neoprávněně zaúčtovali a následně zahrnuli do svého přiznání k dani z příjmů fyzických osob právě ve snaze (úmyslu) zkrátit daň a vylákat výhodu na dani. Zejména soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí srozumitelně a pečlivě vysvětlil, z kterých důkazů vycházel, které svědecké výpovědi považoval za věrohodné a které nikoli, proč neuvěřil obhajobě dovolatelů a jak postupoval při stanovení výše škody, když pro stručnost lze na toto odůvodnění odkázat. Soud prvního stupně a soud odvolací vzaly za prokázané, že provedenými důkazy bylo nade vší pochybnost zjištěno, že dovolatelé zkrátili daň, respektive vylákali výhodu na dani, a to v rozsahu, který je specifikován ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž takto jednali v úmyslu nepřímém tak, jak má na mysli §4 písm. b) tr. zák. a naplnily tak skutkovou podstatu jim přisuzovaných trestných činů. Je namístě pouze dodat, že při stanovení výše způsobené škody soud prvního stupně správně vycházel z výše částek, které dovolatelé nepravdivě uvedli příslušnému finančnímu úřadu, když bylo prokázáno, že faktury a další související doklady byly posouzeny plně jako fiktivní, co se týká věcí jednotlivě určitelných, u věcí, které měli dovolatele fakticky v držení, se jednalo o věci, které není možno jednoznačně určit (sekačka, travní vál, a to bez jakékoli další identifikace).
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka