ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.948.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 948/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. listopadu 2009 o dovolání podaném P. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 128/2009 ze dne 7. 4. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 327/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 9 T 327/2008 ze dne 5. 2. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v délce deseti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále bylo rozhodnuto o vznesených návrzích na náhradu škody.
O odvolání P. B. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, usnesením sp. zn. 8 To 128/2009 ze dne 7. 4. 2009 tak, že odvolání dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal P. B. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jeho jednání nenaplnilo všechny znaky uvedeného trestného činu, zejména pak to, že někoho uvedl zaviněně v omyl. Osoba oprávněná jednat za poškozenou společnost K. L., spol. s r. o., P. K. dle dovolatele uváděn v omyl nebyl, a to zejména z toho důvodu, že s touto firmou spolupracoval dovolatel (konkrétně jeho firma E. P., spol. s r. o.) již delší dobu, většina faktur byla byť se zpožděním zaplacena a poškozený tak věděl, že platební morálka dovolatele není dobrá, že má jeho firma problémy se splácením, přičemž mu dovolatel rovněž sdělil, že hledá strategického partnera, což také P. K. potvrdil i jako svědek u hlavního líčení. Dovolatel tedy rozhodně popřel, že by byly nějaké informace poškozenému zkresleny či zůstaly zatajeny. Dále ve svém dovolání předestřel svůj výklad prodeje svého obchodního podílu ve společnosti E. P., spol. s r. o., přičemž zpochybnil věrohodnost výpovědi svědka J. T., s poukazem na tu skutečnost, že prodal J. T. svůj obchodní podíl ve společnosti E. P., spol. s r. o., s tím, že mu předal veškeré doklady a výrobní prostředky nezbytné k další výrobě a dovolatel se tedy oprávněně domníval, že ve výrobě bude pokračováno a závazky vůči společnosti K. L., spol. s r. o. budou uhrazeny, z čehož dovodil, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky mu přisuzovaného trestného činu. Další dle dovolatele významnou skutečností má být to, že prodal svůj obchodní podíl ve společnosti E. P., spol. s r. o. (ne tuto společnost jako takovou), a tedy je to právě tato společnost, která má právní vztah s poškozenou společností a má závazek jí uhradit cenu zboží (nikoli tedy dovolatel). Společnost E. P., spol. s r. o., není v likvidaci, ani s ní neprobíhá insolvenční řízení a pokud poškozené společnosti vznikla škoda, pak za ni odpovídá právě E. P., spol. s r. o., přičemž v další části svého podání se dovolatel zabýval obchodními vztahy mezi D. E. I., akciovou společností, a E. P., spol. s r. o., a jejich případnými dopady na jeho trestněprávní odpovědnost, přičemž z celkové situace vyvodil, že nelze dovodit jeho trestněprávní odpovědnost za tu skutečnost, že E. P., spol. s r. o., neuhradila řádně svůj závazek vůči poškozené společnosti. S ohledem na uvedené dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) z podnětu jeho dovolání „podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby ve věci rozhodl sám a zprostil obviněného obžaloby.“
K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky doposud nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Námitky dovolatele, kterými se domáhá pouze zjištění jiného (pro něj příznivějšího) skutkového děje, tak nemohou být pod deklarovaným dovolacím důvodem právně relevantně uplatněny. Trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 2 tr. zák. se pachatel dopustí, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou, přičemž škodou nikoli malou se dle §89 odst. 11 tr. zák. myslí škoda dosahující částky nejméně 25 000,- Kč. Soud prvního stupně po řádně vedeném a procesně bezchybném dokazování dospěl k závěru, že se dovolatel mu přisuzovaného trestného činu dopustil, přičemž toto svoje rozhodnutí řádně zdůvodnil. V odůvodnění svého (citovaného) rozsudku pečlivě a srozumitelně vysvětlil, z jakých důkazů vycházel, proč neuvěřil obhajobě dovolatele a vzal za prokázaný skutkový stav tak, jak je uveden v tzv. skutkové větě (citovaného) rozsudku. Námitky dovolatele tak nelze podřadit pod jím deklarovaný dovolací důvod, protože ty ve svém celku pouze spočívají ve zpochybňování skutkového děje, tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně (a následně potvrzen soudem odvolacím), když dovolatel jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu jinou (pro něj příznivější) verzi skutkového děje. Soudem prvního stupně bylo nade vší pochybnost zjištěno, že dovolatel odebral od poškozené společnosti K. L., spol. s r. o., zboží, přestože platební morálka jeho společnosti nebyla dobrá pro nedostatek finančních prostředků, měl výrazné problémy v podnikání, značně zredukoval počet zaměstnanců firmy. Vzhledem k uvedenému nepochybně věděl, že popsanému závazku nebude moci dostát a jednal tak minimálně v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák., když věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Soud prvního stupně z ve věci provedených důkazů (výslech svědka K., svědka T., listinných důkazů, zejména přehledu nezaplacených faktur, listin o převodu firmy, výpisů z obchodního rejstříku atd.) vzal takto za prokázané i to, že dovolatel nesměřoval svoje jednání k udržení firmy a k jejímu pokračování pod vedením svědka T. (ten to ve své výpovědi vyloučil), nýbrž činil kroky k tomu, aby bez dalšího ukončil svoje podnikání. Pokud takto jednal za situace, kdy měl výrazné problémy v podnikání (ty se datovaly nejméně od podzimu roku 2006), a přesto pokračoval v odběru surovin od firmy K. L., spol. s r. o. (navzdory předchozím deseti nezaplaceným fakturám), musel vědět, že odebrané zboží není schopen uhradit a stejně tak nemohl spoléhat na to, že odebrané zboží uhradí někdo jiný. Z uvedených skutečností je tak nepochybné, že takovým jednáním naplnil po objektivní i subjektivní stránce všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. V uvedených souvislostech sice namítl, že jeho jednání nesplňuje všechny znaky mu přisuzovaného trestného činu, zejména uvedení v omyl jiného a zavinění, své námitky v tomto směru však založil na základě jiného skutkového děje, než který byl zjištěn soudem prvního stupně. Ve skutečnosti se tak jedná o námitky skutkové, tedy takové, které nelze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Neobstojí ani námitka dovolatele ohledně té skutečnosti, že je to společnost E. P., spol. s r. o., kdo má právní vztah s poškozenou společností. Obchodně právní vztahy zúčastněných právnických osob, nemají žádný vliv na posouzení trestní odpovědnosti dovolatele, neboť právnická osoba představuje určitou, účelově vytvořenou, umělou právní konstrukci, která umožňuje, aby zejména ve sféře občanského a obchodního práva mohly vystupovat i jiné právní subjekty než jen fyzické osoby. Právnická osoba jako celek nemá vlastní vůli, nemůže tedy podle ní jednat a navenek ji projevovat. Náš právní řád stanoví, že vlastní jednání právnické osoby představují ty projevy vůle, které jménem právnické osoby činí její určité orgány nebo zástupci jako fyzické osoby. Předpisy práva občanského a obchodního pak stanoví především to, které subjekty lze považovat za právnické osoby a kdo jedná jménem právnické osoby, resp. v jejich zastoupení v občanskoprávních, obchodních, pracovněprávních a dalších právních vztazích. Z toho vyplývá, že práva a povinnosti z těchto právních vztahů vznikají přímo právnické osobě, pokud jejím jménem nebo v jejím zastoupení jednající fyzická osoba postupovala v souladu s uvedenými předpisy. To ovšem neznamená stejný režim i v oblasti trestního práva, které je založeno na individuální trestní odpovědnosti fyzických osob. Trestně právní důsledky určitého jednání tedy snáší přímo fyzická osoba, která svým jednáním, byť i v rámci zastupování právnické osoby, naplnila všechny znaky některé skutkové podstaty nebo si počínala jako účastník na trestném činu jiného.
Tzv. skutková věta (citovaného) rozsudku soudu prvního stupně je zcela v souladu s tzv. větou právní téhož rozsudku. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího, ba právě naopak z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka