ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.961.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 961/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2009 o dovolání podaném F. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, sp. zn. 55 To 419/2008 ze dne 21. 1. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 5 T 221/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 5 T 221/2004 ze dne 15. 7. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 6 T 1016/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. S.
O odvolání F. H. (i spoluobviněného J. S.) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem sp. zn. 55 To 419/2008 ze dne 21. 1. 2009 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal F. H. vinným organizátorstvím k trestnému činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §234 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 6 T 1016/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Týmž rozsudkem bylo také znovu rozhodnuto o vině a trestu J. S. a o vzneseném nároku na náhradu škody.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal F. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že i přes velmi intenzivní a rozsáhlé dokazování nebylo před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím prokázáno, že by se jakýmkoli způsobem podílel na přepadení či dokonce usmrcení obsluhy čerpací stanice. Poukázal na vývoj postavení v trestním řízení spoluobžalovaného S., kdy tento figuroval nejprve jako svědek a následně byl obviněn jako spolupachatel, přičemž z této skutečnosti dovodil dovolatel nevěrohodnost J. S. Dále zrekapituloval dosavadní průběh soudního řízení, z kterého dle něj nikterak nevyplynulo, že by se dopustil mu přisuzované trestné činnosti. Dle dovolatele je skutečným pachatelem J. S. spolu se zemřelým F. B.. V další části dovolání popsal, jak dle jeho verze proběhl den, kdy došlo ke spáchání trestného činu. Zdůraznil, že po provedeném dokazování je jediným usvědčujícím důkazem proti němu výpověď J. S., přičemž poukázal na jistou nekonkrétní dohodu s policií, kterou měl údajně J. S. uzavřít, když bude vypovídat proti dovolateli. Dle dovolatele řada důkazů zpochybňuje věrohodnost J. S. a nesvědčí o dovolatelově účasti na předmětném trestném činu. V této souvislosti dovolatel odkázal zejména na výpovědi svědků M. M., V. H. a L. P. Vyjádřil také pochyby o věrohodnosti svědka K. D. a poukázal na změny vzhledu J. S. Uzavřel s tím, že provedené důkazy nemohou vést k jednoznačnému závěru o jeho vině účastenstvím na trestném činu loupeže ve smyslu zorganizování trestné činnosti a rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Proto s odkazem na §265k odst. 1 a §265l tr. ř. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. 1. 2009, č. j. 55 To 419/2008-415, a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán pouze tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, tedy v nesprávném právním posouzení skutku podle hmotného práva, přičemž předmětem posouzení je skutek tak, jak jej zjistil soud prvního, resp. druhého stupně. Dovolací soud je tedy v souladu s tím, jak je v zákoně vymezen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., povinen ověřit správnost právního posouzení skutku ve vztahu k tomu skutkovému stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházely soudy, a nijak nesmí přihlížet k těm částem dovolání, v nichž dovolatel projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily důkazy. Podstatou hmotně právního posouzení je aplikace hmotného práva, tedy trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, přičemž předmětem právního posouzení je skutek tak, jak jej zjistily soudy, nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání tak lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Pod deklarovaný dovolací důvod přitom nelze podřadit námitky, které směřují proti způsobu, jakým soudy obou stupňů postupně hodnotily obsah výpovědi J. S. (původně svědka a následně obviněného), jehož stanoviska dovolatel zhodnotil jako nevěrohodná s tím, že J. S. měl uzavřít nějaký typ dohody s policií. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou dle státního zástupce naplnit ani další námitky dovolatele, které se týkají hodnocení svědeckých výpovědí M. M., L. P. a K. D., když tyto mají podle dovolatele prokazovat nevěrohodnost výpovědí J. S. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl s tím, že bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř. Vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán. Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít tedy takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít tedy takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět.
Dovolatel ve svém podání sice formálně odkazuje na deklarovaný dovolací důvod, avšak jím uplatněné námitky nemají povahu námitek právních, tedy takových, které lze pod tímto dovolacím důvodem právně relevantně uplatnit. Dovolatel svými námitkami ryze skutkového charakteru brojí toliko proti hodnocení důkazů soudy a na jejich základě zjištěného skutkového stavu a předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje. Soudy zejména v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, jak které (jednotlivé) důkazy hodnotily a proč dospěly k závěru, že pachatelem předmětné trestné činnosti je právě dovolatel. Námitky dovolatele, které brojí proti takto zjištěnému skutkovému stavu (námitka ohledně věrohodnosti spoluobviněného S., jeho údajné dohody s policií, nevěrohodnosti svědka K. D., hodnocení výpovědí svědků I. B., M. M., J. T., L. P. a V. H.) nemohou být právně relevantně uplatněny ani pod deklarovaným dovolacím důvodem, ani pod žádným z dalších zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Přitom soudy přesvědčivě vysvětlily, proč uvěřily výpovědím spoluobviněného J. S. podporovaných výpověďmi K. D., a naopak proč neuvěřily verzi skutkového děje předkládanou dovolatelem. Ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy, je nade vší pochybnost zřejmé, že to byl právě dovolatel, kdo dne 8. 6. 2002 zorganizoval loupežné přepadení čerpací stanice pohonných hmot R. P. R., s. r. o., a zosnoval tak, aby proti jinému bylo použito násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci a svým jednáním spáchal mu přisouzený trestný čin.
Nejvyšší soud proto neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž uvedený (takto již zmíněný extrémní rozpor) dovolatel ani nenamítal.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka