ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.973.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 973/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2009 o dovolání podaném T. W., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 282/2008 ze dne 19. 8. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 41/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. sp. zn. 2 T 41/2007 ze dne 9. 4. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele dle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání T. W. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 5 To 282/2008 ze dne 19. 8. 2008 tak, že jej dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal T. W. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatňuje ve spojení s písm. g) vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání jako řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně a v řízení předcházejícím jeho vydání byl dán důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Soudem prvního stupně nebylo dostatečně prokázáno, že dovolatel svým jednáním spáchal skutek popsaný ve výroku rozsudku o vině. Dovolatel poukázal na to, že nesprávnost právního posouzení a jiné hmotně právní posouzení spočívá především v nesprávnosti hmotně právního posouzení zákonnosti zásahu policistů, v právní kvalifikaci dovolatelova jednání jakožto trestného činu, a to přes absenci jeho subjektivní stránky, jakož i neužití zásady in dubio pro reo při posuzování následků trestného činu podle kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §155 odst. 3 tr. zák. Dále dovolatel uvedl, že v podrobnostech dovolání odůvodní ve lhůtě 7 dnů, učinil tak za 14 dní. Závěrem svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozhodl tak, že „usnesení zrušuje a věc se přikazuje Městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (druhá alternativa). Dovolatel dle státního zástupce uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť je dle něj v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., t. j., že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právní posouzení skutku. K tomu státní zástupce uvedl, že z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností dovolacího soudu zabývat se jen otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že dovolatel v rámci tohoto důvodu dovolání (odůvodněně) uplatní právní námitky. Dle státního zástupce sice dovolatel formálně [prostřednictvím dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak činí tak způsobem, který ho svým obsahem nenaplňuje a který není pod tento dovolací důvod podřaditelný. Dále státní zástupce poukázal na tu skutečnost, že dovolatel svojí argumentací nenaplnil ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. Námitky dovolatele tak tedy nejsou způsobilé naplnit ani deklarovaný dovolací důvod, ani žádný jiný ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů, proto státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo evidentně podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádné opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel uvedl, že spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé alternativě, tedy, že již v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí byl dán některý z dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně tedy dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takto zákonem vymezený dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán. Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít tedy takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Dovolatel ve svém podání uvedl toliko, že soudem prvního stupně nedošlo k věrohodnému prokázání, že dovolatel svým jednáním spáchal skutek popsaný ve výroku rozsudku o vině. Údajná nesprávnost právního posouzení skutku a jiného hmotně právního posouzení spočívala dle dovolatele v nesprávnosti hmotně právního posouzení zákonnosti zásahu policistů, v kvalifikování jednání jeho jednání jako trestného činu přes absenci jeho subjektivní stránky a neužití zásady in dubio pro reo při posuzování trestného činu podle kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu ustanovení §155 odst. 3 tr. zák. V dovolání je však možné pod deklarovaným dovolacím důvodem namítat, že skutkový stav, tak, jak jej zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení, jinou (pro něj příznivější) verzí skutkového stavu. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Soudy zejména v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, jak hodnotily jednotlivé svědecké výpovědi a proč shledaly dovolatele vinným právě tímto trestným činem, přičemž dospěly bez jakékoli pochybnosti k tomu, že dovolatel se dopustil trestného činu útoku na veřejného činitele dle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., když policistu, který jednal zcela v souladu s §83c tr. ř. a §21 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, způsobem popsaným v (citovaném) rozsudku soudu prvního stupně napadl a způsobil mu zákonem předpokládanou újmu na zdraví. Tzv. skutková věta (citovaného) rozsudku soudu prvního stupně je zcela v souladu s tzv. větou právní téhož rozsudku. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž uvedený (takto již zmíněný extrémní rozpor) dovolatel ani nenamítal.
Dovolatel podal dne 13. 3. 2009 doplnění dovolání, ve kterém rozvedl námitky, které v rámci jím deklarovaného dovolacího důvodu uplatňuje. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle odst. 4 téhož ustanovení navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Konečně ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. vymezuje obsah dovolání (jeho náležitosti), když podle §265f odst. 2 tr. ř. je rozsah, v němž je rozhodnutí napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Z obsahu spisu vyplývá, že dovolateli bylo rozhodnutí soudu druhého stupně doručeno 29. 12. 2008, jeho obhájci pak 17. 10. 2008. Posledním dnem lhůty pro podání dovolání je pak 2. 3. 2009. Dovolatel podal dovolání 27. 2. 2009 řádně a včas, při splnění všech náležitostí tak, jak je předpokládá §265f odst. 1 tr. ř., přičemž si sám stanovil lhůtu k rozšíření odůvodnění, kterou však nejenže sám nedodržel, ale zákon ji ani nepřipouští. K uvedenému doplnění dovolání, které bylo učiněno po lhůtě k podání dovolání samotného nemohl tedy Nejvyšší soud přihlížet.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka