ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.985.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 985/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. září 2009 o dovolání podaném T. M., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 333/2008 ze dne 24. 9. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 149/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Rokycanech sp. zn. 1 T 149/2007 ze dne 7. 5. 2008 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) trestního zákona (dále jen tr. zák.), a pod bodem 2) trestným činem podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu pobytu na území okresu R. na dobu dvou roků. Podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí, a to těch, které jsou konkrétně uvedeny ve výroku citovaného rozhodnutí.
O odvolání T. M. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud Plzni rozsudkem sp. zn. 8 To 333/2008 ze dne 24. 9. 2008 tak, že jej z podnětu odvolání T. M. zrušil v celém rozsahu a sám rozhodl tak, že jej pod bodem I) uznal vinným trestným činem podplácení podle §161 odst. 2 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. byly zabrány věci, které jsou konkrétně vymezeny ve výroku citovaného rozhodnutí. Pod bodem II) byla podle §257 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) byla za použití §222 odst. 2 tr. ř. věc vedená proti T. M. pro skutek popsaný v bodě 1) obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Rokycanech, jímž se měl dopustit trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. postoupena Městskému úřadu Rokycany.
Proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal T. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitosti, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o tom, že jinému v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu nabídl úplatek a spáchal takový čin vůči veřejnému činiteli, čímž měl spáchat trestný čin podplácení podle §161 odst. 2 písm. b) tr. zák., a to přesto, že přímá svědkyně paní A. K. vzdálená asi 4 metry od místa policejního zásahu proti dovolateli neslyšela výzvu zakročujícího policisty ani odpověď dovolatele s údajnou nabídkou, přičemž zmíněná svědkyně by toto nemohla přeslechnout, proto dovolatel poukázal na to, že došlo k porušení zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Dále dovolatel poukázal na nepřesnosti v tvrzení soudů o vykonání trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 6 T 61/2006, přičemž tento trest byl zrušen usnesením Okresního soudu v Litoměřicích dne 7. 10. 2008, sp. zn. 6 Nt 1327/2008. Vzhledem k uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „vyhověl jeho dovolání a podle §265k odst. 1 zrušil výrok číslo I napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 8 To 333/2008 a aby zrušil vadné řízení vedené u Okresního soudu v Rokycanech, sp. zn. 1 T 149/2007, mu předcházející.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody, proto se dovoláním nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Výchozím předpokladem pro uplatnění deklarovaného dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Proto státní zástupce poukázal na tu skutečnost, že argumentace dovolatele, předložená v dovolání, v jejímž rámci zpochybňuje hodnocení důkazů a správnost učiněných skutkových zjištění, je zcela mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i mimo ostatní, bytˇ neuplatněné dovolací důvody. K námitkám dovolatele ohledně výše jemu uloženého trestu odnětí svobody se státní zástupce vyjádřil v tom smyslu, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání uplatnit úspěšně pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Taková situace však v předmětné věci nenastala. Podané dovolání považuje státní zástupce z výše uvedených důvodů jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a jako je takové je navrhl odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, pro jehož konání vyslovil souhlas i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Námitka dovolatele ohledně toho, jak odvolací soud hodnotil výpověď svědkyně A. K., není námitkou právní, tedy takovou, kterou lze pod deklarovaným dovolacím důvodem důvodně uplatnit, nýbrž je námitkou skutkovou, kterou nelze uplatnit pod žádným ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů. Jejím prostřednictvím se totiž dovolatel domáhá toho, aby na základě jiného posouzení výpovědi této svědkyně, soud vycházel z jiné (pro něj příznivější) verze skutkového děje. Odvolací soud však zejména odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vysvětlil, jak hodnotil které (jednotlivé) svědecké výpovědi, a zdůvodnil, proč jmenovaná svědkyně nemohla uvést nic podstatného k předmětnému trestnému činu. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Co se týče námitek dovolatele ohledně toho, že tvrzení odvolacího soudu o tom, že dovolatel do doby vyhlášení citovaného rozhodnutí nevykonal trest 400 hodin obecně prospěšných prací není pravdivé, neboť v obci K. J. v období od 1. 6. 2008 až do 15. 8. 2008 tento trest odpracoval na vlastní žádost, přičemž usnesením Okresního soudu v Litoměřicích dne 7. 10. 2008, sp. zn. 6 Nt 1327/2008 byl tento trest zrušen, nelze tyto uplatnit pod deklarovaným dovolacím důvodem. Námitky ohledně uloženého trestu lze uplatnit toliko pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nicméně dovolací soud k tomu (jako obiter dictum) uvádí, že i kdyby dovolatel uplatnil tento dovolací důvod, nešlo by mu přisvědčit. Výše zmíněný dovolací důvod se vztahuje na ty případy, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, což však není dovolatelův případ, neboť mu byl uložen trest podle §161 odst. 2 písm. b) tr. zák., přičemž ten, kdo spáchá uvedený trestný čin, může být dle znění příslušného ustanovení trestního zákona potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem. Dovolateli byl tedy uložen trest v souladu se zákonem. Nejvyšší soud odkazuje na svoje usnesení ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, podle kterého námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž uvedený (takto již zmíněný extrémní rozpor) dovolatel ani nenamítal.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka