ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.991.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 991/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2009 o dovolání obviněného V. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 7 To 20/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 41/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 12. 2008, sp. zn. 1 T 41/2008, byl obviněný V. T. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění krajského soudu dopustil tím, že
dne 3. 8. 2008 v době kolem 01.00 hodin do 01.15 hodiny ve S., S. u., na chodníku naproti domům čp., po předchozím požití alkoholických nápojů a předchozí rozepři, bodl kuchyňským nožem o celkové délce nejméně 300 mm a délce čepele nejméně 150 mm, R. K., dvakrát do oblasti hrudníku, přičemž jedna rána pronikla do dutiny břišní v třetím mezižebří, proťala přední okraj dolního laloku přední plíce a stěnu hrudní v zadní podpažní čáře vpravo v šestém mezižebří a končila v podkoží, přičemž druhá rána směřovala pod střed levého klíčku a bodnutí proniklo prvním mezižebřím do dutiny hrudní zevním listem osrdečníku a zevním obvodem plicní tepny před jejím větvením, srozuměn s tím, že těmito útoky může R. K. usmrtit, přičemž v důsledku zakrvácení dutiny hrudní a osrdečníku došlo ke smrti R. K. a při přetnutí obvodu plicní tepny nebylo možno poškozeného sebevčasnější a sebekvalifikovanější lékařskou pomocí zachránit.
Za to byl obviněnému uložen podle §219 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 15 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání výlučně do výroku o trestu. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 7 To 20/2009, odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
Obviněný uvádí, že i když bere v úvahu konstantní judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu mezí tohoto dovolacího důvodu, konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 530/2002, má za to, že některé skutečnosti by při jiném hmotněprávním posouzení mohly mít vliv na výši uloženého trestu odnětí svobody. Dle názoru dovolatele se odvolací soud nevypořádal s tím, že nalézací soud konstatuje, že obviněný jednal toliko v úmyslu eventuálním, zároveň mu uložil nejvyšší možný trest odnětí svobody, který zákon připouští.
Obviněný dále brojí proti tomu, jak soudy vyhodnotily stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného. Namítá, že jednání obviněného nepřekročilo očekávatelnou míru násilí, dále, že jeho jednání ovlivnil požitý alkohol, který oba zúčastnění konzumovali. Jak vyplývá ze znaleckého posudku o vyšetření jeho duševního stavu jeho resocializace je hodnocena jako obtížná, ale nikoli nemožná. Konečně je přesvědčen, že při ukládání trestu mělo být zohledněno i to, že od posledního odsouzení v roce 2005 vedl řádný život a měl stálý příjem.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadený výrok rozhodnutí vrchního soudu zrušil a krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
Ve svém vyjádření uvádí, že z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný nenapadá výrok o vině, nýbrž výrok o trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný. Má za to, že pokud dovolatel namítá nesprávnou aplikaci hmotně právních ustanovení významných pro ukládání trestu, směřují tyto námitky fakticky proti skutkovým zjištěním soudu, a tudíž nespadají pod žádný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným V. T. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného směřuje výlučně proti výroku o uloženém trestu, který označuje za nepřiměřeně přísný. Dovolatel zpochybňuje postup obou soudů při aplikaci kritérií pro ukládání trestu uvedených v §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. Má za to, že soudy přecenily význam okolností přitěžujících, resp. nedostatečně zohlednily okolnosti, které svědčily v jeho prospěch (např. zavinění ve formě nepřímého úmyslu).
V tomto směru lze odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, kterou zmiňuje rovněž dovolatel, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/2003. Z něj vyplývá, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. O takový případ však v posuzované věci zjevně nešlo, když obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon připouští, a to v rámci zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Jinými slovy nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu nelze dovoláním napadat, mohlo by být eventuálně za splnění dalších podmínek napadeno stížností pro porušení zákona. Nad rámec své přezkumné povinnosti však Nejvyšší soud konstatoval, že výhrady obviněného vůči trestu se nejeví důvodné. Krajský a zejména vrchní soud správně konstatovaly, že okolnosti přitěžující v posuzované věci výrazně dominovaly nad okolnostmi rázu opačného. Mezi ty pak lze jen těžko řadit závěr o zavinění ve formě nepřímého úmyslu, když podle zjištění soudu obviněný odešel domů a v úmyslu napadnout poškozeného vybral pro útok nože takových parametrů, jejichž použití zjevně směřovalo k usmrcení poškozeného.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného V. T. jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr