ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1091.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 1091/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně M. Š., zastoupené advokátkou, proti žalovanému P. C., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví bytové jednotky a o zaplacení částky 74.258,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 105/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2006, č.j. 42 C 105/2005-107, a dále proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2007, č.j. 69 Co 94/2007-165, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. listopadu 2007, č.j. 69 Co 94/2007-184, takto:
Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2006, č.j. 42 C 105/2005-107, se zastavuje.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
1. srpna 2007, č.j. 69 Co 94/2007-165, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. listopadu 2007, č.j. 69 Co 94/2007-184, se odmítá.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 10.192,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Proti v záhlaví citovanému rozsudku soudu prvního stupně a proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím svého advokáta dovolání.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl především k závěru, že není funkčně příslušný k projednání dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2006, č.j. 42 C 105/2005-107. Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.). Shora specifikovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 není v této věci rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o.s.ř.). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2006, č.j. 42 C 105/2005-107, zastavil (srov. §104 odst. 1 o.s.ř.).
Směřovalo-li pak dovolání žalovaného též proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu, jímž byla žaloba vůči žalovanému zčásti zamítnuta, není dovolání v tomto rozsahu subjektivně přípustné, neboť žalovaný v dovolacím řízení příznivějšího výsledku (objektivně) již dosáhnout nemůže.
Jinak dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle
§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 928/2003, in www.nsoud.cz).
Uplatňuje-li žalovaný ve svém dovolání také dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přehlíží, že tento dovolací důvod lze použít v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a), tedy v případě diformních, resp. skrytě diformních rozhodnutí, o kterýžto případ zde nejde.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím její advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 10.192,50 Kč (§3 odst. 1 bod 4, §5 písm. b/, §17 písm. b/, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), a z paušální částky náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu