ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1212.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1212/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Č. r. s., Z. ú. s. v P., zastoupeného advokátem, proti žalované I. S., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 96.745,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 127/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. prosince 2006, č.j. 15 Co 570/2006-151, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město zamítl žalobu o zaplacení částky 96.745,- Kč (výrok I.) a současně uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 24.767,- Kč (výrok II.).
Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že rybářský revír R. potok, který byl ve prospěch žalobce zřízen rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR dne 10. 11. 2000, byl zrušen na žádost žalované jako vlastníka pozemků rozhodnutím Krajského úřadu P. k. ke dni 1. 1. 2004. V následujícím období již nový rybářský revír ve prospěch jiné osoby zřízen nebyl a na předmětné vodní ploše prováděl činnost, která odpovídala svojí náplní rybářskému právu, svědek S., neboť plánovitě choval ryby, které lovil, případně prodával povolení na jejich lov a vykonával tedy činnost, kterou zákon č. 102/1963 Sb. a zákon č. 99/2004 Sb. označuje jako rybářské právo a umožňuje je vykonávat pouze v rybářském revíru. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná ryby zanechané žalobcem v předmětné vodní ploše slovila nebo z nich jakýmkoliv způsobem získala majetkový prospěch, takže nebylo možné dospět k závěru, že by žalovaná získala na úkor žalobce bezdůvodné obohacení ve výši žalované částky podle ustanovení §451 a násl. obč. zák. Žalované rovněž nevznikla povinnost vypořádat se žalobcem jako předcházejícím uživatelem rybářského revíru ve smyslu ustanovení §8 odst. 6 zák. č. 99/2004 Sb. vzhledem k tomu, že žalované nebyl povolen výkon rybářského práva ve smyslu citovaného zákona, a dokonce to nebyla ani žalovaná, kdo vykonával na dané vodní ploše aktivity odpovídající rybářskému právu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. Dále poznamenal, že v daném případě nebyla splněna podmínka, že plnění musí mít svůj základ v občanskoprávních vztazích. Plnění, které učinil žalobce, mělo základ ve vztahu založeném předpisy veřejného práva. Již z tohoto důvodu nemohla být žaloba považována za důvodnou, neboť na projednávanou věc nedopadá žádná skutková podstata bezdůvodného obohacení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje zřejmě z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel zejména namítá, že soudy nesprávně dovozují, že vysazené ryby zůstávají samostatnou věcí ve vlastnictví žalobce, tedy obecně toho, kdo je do vody vysadil. Přehlížejí zásadní skutečnost, že totiž v tomto specifickém případě takový vlastník zcela ztrácí práva tvořící obsah vlastnictví proto, že v důsledku rozhodnutí správního orgánu
o zrušení rybářského revíru mu je výkon takového práva znemožněn. Tím dochází k majetkové újmě na straně toho, kdo ze svých prostředků rybí obsádku zajišťoval,
ke zmenšení majetku původního uživatele revíru. Žalobce si je vědom toho, že pokud zde není nový uživatel rybářského revíru (a tedy nikomu není povolen výkon rybářského práva), není tu také nikdo, kdo by byl povinen se vypořádat s původním uživatelem revíru (v současné době podle §8 odst. 6 zák. č. 99/2004 Sb.). Případný vlastník
či nájemce zatopených pozemků nemůže totiž disponovat s rybí obsádkou (tedy chovat, chránit, lovit a přisvojovat si), neboť tato práva jsou obsahem práva rybářského, a to lze vykonávat výlučně v rybářských revírech. Z této zásady platí výjimka a to tehdy, když vlastník zatopených pozemků tvořících uzavřenou vodu (§2 písm. g) zákona o rybářství) požádal o zrušení rybářského revíru, nepožádal však sám o povolení výkonu rybářského práva a přitom rybí obsádku exploatoval, ať již sám nebo to umožnil
za úplatu jinému. Zde pak získal bezdůvodné obohacení na úkor původního uživatele rybářského revíru. O takový případ se jedná v posuzované věci. Žalobce navrhl zrušení dovoláním napadeného rozsudku jakož i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl
k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem.
Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, jen z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř, a je-li dovolání přípustné, též z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (§242 odst. 3 o. s. ř.). Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Otázka vlastnictví volně žijících ryb je řešena konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 6, ročník 2006). V posuzovaném případě se rozsudek odvolacího soudu, který se ztotožnil se závěry uvedenými o věci samé v rozsudku soudu prvního stupně, neodchyluje od uvedené judikatury Nejvyššího soudu. Za správný je třeba považovat závěr, že pouze na základě rozhodnutí o zrušení rybářského revíru Radnický potok žalovaná nemohla získat plnění, na základě kterého by jí vzniklo bezdůvodné obohacení podle ustanovení §451 obč. zák., neboť s rybí obsádkou nemohla jakkoli nakládat, ani nebylo prokázáno, že by ryby zanechané žalobcem v předmětné vodní ploše slovila nebo z nich jakýmkoli způsobem získala majetkový prospěch na úkor žalobce. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná umožnila bezplatně svědkovi S. na vodní ploše provozovat činnost, která svojí náplní odpovídala rybářskému právu. Z uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod vymezený žalobcem (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) není způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V případě tohoto dovolacího důvodu nelze totiž učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení, §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly a žalobce v něm byl bezúspěšný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. července 2009
JUDr. Karel Podolka,v. r.
předseda senátu