ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1372.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 1372/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce S. b. d. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému B. d. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení 27.626,99 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 285/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. listopadu 2006, č.j. 20 Co 92/2006-117, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. ledna 2004, č.j. 5 C 285/2002-60, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci v zákonné lhůtě 27.626,99 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. od 27.1.2000 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 9.910,- Kč (výrok I.). Současně uložil žalovanému nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 6.738,- Kč (výrok II.).
Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku ve věci samé vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. Vycházel ze zjištění, že žalobce uhradil na základě úvěrové smlouvy dne 31.12.1999 za žalovaného bance splátku dlouhodobého investičního úvěru (anuity)
za druhé pololetí roku 1999. Dovodil, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení podle ustanovení §454 obč. zák., když žalobce plnil za žalovaného, co měl po právu plnit sám.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.,
a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Zásadní právní význam spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z tohoto hlediska zejména namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil prokázanou skutečnost, že žalobce proti výslovné vůli žalovaného za něho hradil investiční úvěr (anuitu) a odpíral převést smlouvu s věřitelem na žalovaného. Žalovaný proto nemohl platit anuitu věřiteli, protože s ním neměl uzavřenu smlouvu. Žalovaný navrhl zrušení dovoláním napadeného rozsudku jakož i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádal
o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písmeno a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písmeno b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písmeno c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto
o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto z hlediska procesního v obchodní věci o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, jedná se ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné (k tomu srov. např. důvody usnesení ze dne 15.12.1998, sp. zn. 33 Cdo 2272/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 1, ročník 2000 a rozsudku ze dne 27.8.2003, sp. zn. 29 Odo 813/2001, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 16, ročník 2005).
Jelikož dovolání žalovaného není ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalobci podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly a žalovaný v něm byl bezúspěšný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. března 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu