ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.144.2009.2
sp. zn. 30 Cdo 144/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobců b) R. H., a c) Z. N., zastoupených opatrovnicí F. H., a advokátem, proti žalovanému J. A., zastoupenému advokátem, o 240.000,- Kč s příslušenstvím, a o vzájemném návrhu žalovaného o 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 5 C 93/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2006, č. j. 64 Co 415/2005–235, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.014,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění
podle §243c odst. 2 o.s.ř.:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 5. listopadu 2004, č.j. 5C 93/2001-197, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 8. září 2005, č.j. 5 C 93/2001-226, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 86.236,- Kč s příslušenstvím, výrokem II. žalobu co do částky 153.764,- Kč s příslušenstvím zamítl, výroky III. a IV zamítl žalobu co do úroků z prodlení ve výši uvedené ve výrocích, výrokem V. zamítl protinávrh, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 300.000,- Kč s příslušenstvím; výroky VI. až VIII. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. února 2006, č.j. 64 Co 415/2005-235, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil jen tak, že zamítl žalobu o zaplacení 8% úroku z prodlení z částky 86.236,- Kč za den 2.6.2001, jinak jej v tomto výroku a v zamítavém výroku o vzájemném návrhu potvrdil. Rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti žalovaného zaplatit státu náhradu nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že smlouva uzavřená dne 31. srpna 1998 mezi žalobci a žalovaným je absolutně neplatná. Za tohoto stavu posoudil nárok žalobců jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu §451 odst. 2 o.z. s tím, že podle §457 o.z. je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle neplatné smlouvy dostal. Nárok žalovaného, spočívající v obohacení se žalobců přijetím částky 300.000,- Kč, je však promlčen ve smyslu ustanovení §107 odst. l a 2 o.z., neboť subjektivní promlčecí doba uplynula již dne 14. července 2001, avšak žalovaný svůj nárok uplatnil u soudu podáním vzájemného návrhu až dne 23. května 2003. Žalovaný se pak bezdůvodně obohatil užíváním předmětného bytu bez právního důvodu.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalovaný dne 30. července 2006 dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Především dovozuje, že se soudy nevypořádaly správně s otázkou promlčení vzájemného návrhu. Žalovaný je toho názoru, že hmotněprávním dopadem vzájemného návrhu je úkon směřující k započtení, alespoň co do výše vzájemné protipohledávky. Promlčení se v tomto případě řídí režimem, který se užívá při započtení vzájemných pohledávek. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřili žalobci podáním ze dne 30. listopadu 2006 a navrhli jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a .s.ř.) poté, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam
ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §107 odst. 1 a 2 a §451 odst. 2 o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. června 2008, sp.zn. 30 Cdo 2381/2007, usnesení téhož soudu ze dne 28. června 2007, sp.zn. 28 Cdo 1515/2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když
v dovolacím řízení žalobcům vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 7.500,- Kč (srov. §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 6., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, 17 odst. 1 písm. a) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění do novely provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do novely provedené vyhláškou
č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 7.575,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobců, představována částkou 9.014,25 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. července 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu