ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1813.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 1813/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce A. J., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. S., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 24 C 122/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2006, č.j. 28 Co 224/2006-285, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2006, č.j. 28 Co 224/2006-285, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 v pořadí čtvrtým rozsudkem ze dne 18. dubna 2006, č.j. 24 C 122/2002-261, zamítl žalobu, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci částku 50.000,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně počínaje dnem 10.10.2001 do zaplacení (výrok I.). Současně žalobce uložil žalovanému zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 60.369,50 Kč (výrok II.).
Soud prvního stupně vycházel zejména ze zjištění, že žalobce jako kupující uzavřel s M. P. a A. B. jako prodávajícími dne 18.6.2001 smlouvu o budoucím uzavření kupní smlouvy ohledně nemovitostí specifikovaných v uvedené smlouvě. Žalovaný byl vedlejším účastníkem této smlouvy. Prodávající a kupující se dohodli, že kupní smlouvu uzavřou do 31.8.2001 za kupní cenu v částce 1,100.000,- Kč a že první část kupní ceny ve výši 50.000,- Kč zaplatí kupující před podpisem smlouvy do depozita žalovaného s tím, že zbývající část kupní ceny ve výši 1,050.000,- Kč bude hrazena formou hypotečního úvěru. Ve smlouvě byla dohodnuta možnost odstoupení od smlouvy s tím, že kterákoli ze smluvních stran může od smlouvy odstoupit z důvodu podstatných porušení smluvních povinností druhou smluvní stranou, když za podstatné porušení se považuje zejména odmítnutí uzavřít předpokládanou kupní smlouvu, za splnění podmínky, že všechny ostatní povinnosti smluvních stran z této smlouvy vyplývající budou řádně plněny. V případě, že od této smlouvy odstoupí kupující za uvedených podmínek, vyplatí mu žalovaný prvou část kupní ceny. V tomto případě se prodávající zavázali uhradit smluvní pokutu 50.000,- Kč. V případě, že od smlouvy odstoupí prodávající za stanovených podmínek, propadne prvá část kupní ceny ve prospěch prodávajících jako smluvní pokuta. Pokladním příjmovým dokladem ze dne 18.6.2001 bylo prokázáno, že žalobce složil žalovanému zálohu kupní ceny ve výši 50.000,- Kč a že žalovaný tuto částku přijal. K uzavření kupní smlouvy v dohodnutém termínu do 31.8.2001 nedošlo. Žalobce dopisem adresovaným žalovanému dne 10.9.2001 odstoupil od smlouvy s tím, že budoucí prodávající porušili smlouvu o smlouvě budoucí podstatným způsobem, neboť neseznámili budoucího kupujícího, že k předmětným nemovitostem není zajištěna přístupová komunikace. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce nemohl platně od smlouvy o smlouvě budoucí odstoupit, protože odstoupení neadresoval ani nedoručil prodávajícím, nýbrž žalovanému. Nemohlo proto dojít ke splnění povinnosti žalovaného vrátit žalobci zálohu na kupní cenu ve výši 50.000,- Kč. Žalovaný neporušil podstatným způsobem smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí, když žalovaný pouze zprostředkoval prodej předmětných nemovitostí. Dopisem ze dne 9.10.2001 adresovaným právnímu zástupci žalobce odstoupili od smlouvy o smlouvě budoucí prodávající pro odmítnutí uzavření kupní smlouvy ze strany žalobce, a proto žalovaný částku 50.000,- Kč vypořádal v souladu se smlouvou jako smluvní pokutu. Soud prvního stupně žalobu proto jako nedůvodnou zamítl.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci v zákonné lhůtě 50.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 10.11.2001 do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje (výrok I.). Současně uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 89.800,- Kč (výrok II.).
Odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku – vycházel
ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, pominul však jeho skutkový závěr, že dopisem ze dne 9.10.2001 adresovaným právnímu zástupci žalobce odstoupili
od smlouvy o smlouvě budoucí prodávající pro odmítnutí uzavření kupní smlouvy
ze strany žalobce. Z hlediska právního odvolací soud posoudil uplatněný nárok
na vrácení zálohy poskytnuté v souvislosti se zamýšlenou koupí, která se později nerealizovala, jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním, jehož právní důvod dodatečně odpadl (§451 odst. 2 obč. zák.). Dovodil, že záloha se stává bezdůvodným obohacením ve chvíli, kdy se vytvořil stav, z něhož je zřejmé, že koupě již nebude realizována. Tímto okamžikem odpadá právní důvod, na jehož základě žalobce plnil žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalobce oznámil žalovanému dopisem dne 10.9.2001, že odstoupil od smlouvy s prodávajícími, a doručil mu další dopis ze dne 24.10.2001, ve kterém ho vyzval k vrácení zálohy nejpozději do 9.11.2001, je tak nepochybné, že vytvořil stav, že koupě nebude realizována. Prodávající se nedomáhali vyslovení neplatnosti odstoupení od smlouvy a splnění závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a podává je z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování dle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. Zejména namítá, nesrozumitelnost výroku I. napadeného rozsudku, neboť z jeho formulace není zřejmé, jaká konkrétní část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se potvrzuje. Naplnění důvodu dle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. dovolatel zejména spatřuje v tom, že odvolací soud přehlédl skutkové zjištění soudu prvního stupně, že od smlouvy o smlouvě budoucí jako první platně odstoupili budoucí prodávající dopisem ze dne 9.10.2001. Nesprávné právní posouzení napadeného rozhodnutí namítané dovolatelem především spočívá ve zpochybnění právního závěru odvolacího soudu, že se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí.
Žalobce se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. l písm. a) dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 o.s.ř.). Přitom vychází z toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§41 odst. 2 o.s.ř.).
Dovolací soud se nejdříve zabýval námitkou dovolatele týkající se nesrozumitelnosti výroku I. napadeného rozsudku. Výrok rozsudku musí být přesný, určitý a srozumitelný tak, aby byl vykonatelný po stránce materiální (§155 a §261a o.s.ř.). Těmto kriteriím neodpovídá formulace výroku I. napadeného rozsudku v části,
ve které odvolací soud rozhodl o potvrzení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně.
I když v souvislosti s odůvodněním napadeného rozsudku lze dovodit, že odvolací soud v uvedené části výroku rozhodl ohledně části příslušenství přisouzené pohledávky, nelze však odstranit pochybnosti, v jakém rozsahu se tak stalo. Z uvedeného důvodu je napadený rozsudek v dotčené části vadný pro nepřezkoumatelnost a nedostatek materiální vykonatelnosti.
Dovolatel dále uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Tento dovolací důvod míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadná. Musí tedy jít o skutkový závěr, na jehož základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní (z tohoto hlediska byl skutkový závěr dovozený z nesprávných skutkových zjištění příčinou nesprávného rozhodnutí) a který nemá oporu v provedeném dokazování. Není přitom významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru odvolací soud dospěl sám nebo zda převzal skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o.s.ř., protože a) soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, resp. ani jinak nevyšly za řízení najevo, b) soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, c) v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti je logický rozpor nebo d) jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (obdobně srovnej JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Zdeněk Krčmář a kolektiv, Občanský soudní řád Komentář II. díl, 7. vydání, Praha, C.H. BECK, 2006, str.1268).
Jak již bylo výše uvedeno, z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud pominul skutkové zjištění soudu prvního stupně, že dopisem ze dne 9.10.2001 adresovaným právnímu zástupci žalobce prodávající odstoupili od smlouvy
o smlouvě budoucí pro odmítnutí uzavření kupní smlouvy ze strany žalobce. Jedná se
o skutečnost, která je rozhodná pro skutkový závěr o věci a tím i pro její právní posouzení. Odstoupení od předmětné smlouvy ze strany prodávajících v souladu
se smluvními podmínkami by mělo za následek, že záloha složená žalobcem ve výši 50.000,- Kč by propadla jako smluvní pokuta ve prospěch prodávajících, v důsledku čehož by žaloba nemohla být úspěšná. Z uvedeného je zřejmé, že závěr odvolacího soudu o skutkovém stavu věci, na kterém založil své rozhodnutí, je neúplný, a proto i jeho právní posouzení věci nemůže obstát.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu je nesprávný; Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek podle ustanovení §243b
odst. 2, části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze
k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.), aniž napadené rozhodnutí odvolacího soudu posuzoval z hlediska dalších uplatněných dovolacích důvodů. Vzhledem k tomu o návrhu, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, již nerozhodoval (§243 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i
o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. června 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu