ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.2414.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 2414/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) A. K. M., a b) S. K., obou zastoupených advokátem, proti žalované obchodní společnosti C. G. a.s., o zaplacení 20.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 247/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 28 Co 275/2006-59, ve znění opravného usnesení ze dne 15. února 2007, č. j. 28 Co 275/2006-64, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 28 Co 275/2006-59, ve znění opravného usnesení ze dne 15. února 2007, č. j. 28 Co 275/2006-64, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12. dubna 2006, č. j. 8 C 247/2005-41, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobcům částku 20.300,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 1. dubna 2004 smlouvu o dílo, kterou se žalovaná zavázala pro žalobce vystavět rodinný dům
a zajistit přípravu a realizaci výstavby technické infrastruktury k pozemku. Cena byla účastníky dohodnuta ve výši 3.126.916,- Kč jako pevná a konečná s tím, že může být změněna mimo jiné v případě, že dojde ke změně oficiální sazby DPH. Dne
15. července 2004 uzavřeli účastníci kupní smlouvu k rozestavěnému rodinnému domu a pozemku, a na základě faktur č. 24000958 a č. 24001034 zaplatili žalobci žalované fakturovanou cenu 3.126.916,- Kč a částku 20.300,- Kč, kterou žalovaná účtovala z důvodu zvýšení sazby DPH z původních 5% na 19 % podle zákona ř. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty, za právo připojit se k technické infrastruktuře od 1. května 2004. Částku poté žalovaná řádně přiznala a odvedla, takže na její straně k bezdůvodnému obohacení nedošlo.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 28 Co 275/2006-59, ve znění opravného usnesení ze dne 15. února 2007, č. j. 28 Co 275/2006-64, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobcům částku 20.300,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovými závěry soudu prvního stupně, avšak neshodl se s ním v právním hodnocení věci. Poukázal na to, že ve smlouvě o dílo se žalovaná jako zhotovitel mimo jiné zavázala zajistit vybudování technické infrastruktury k pozemku, na němž byla realizována stavba rodinného domu pro žalobce. Z uvedeného vymezení povinností žalované nelze podle soudu dovodit poskytnutí práva žalobcům připojit se na přípojky, které tvoří součást technické infrastruktury, když toto právo zajistí žalobcům nikoliv žalovaná, ale dodavatelé jednotlivých médií. Žalovaná tak nerealizovala ve vztahu k žalobcům žádné plnění, které by představovalo služby, a na které by mohlo dopadnou případné zvýšení daně z přidané hodnoty. Odvolací soud uzavřel, že podle ustanovení §451 násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) u žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v žalované částce, které je povinna žalobcům vydat.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalované (teprve) dne 4. května 2009 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala žalovaná již dne 8. března 2007 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Poukazuje na to, že odvolací soud dospěl k jinému skutkovému závěru než soud prvního stupně, aniž by doplnil dokazování. Nesprávně posoudil charakter nároku, kdy podle definice uvedené v §14 odst. 1 zákona 235/2004 Sb. je za poskytnutí služby považována veškerá činnost, která není dodáním zboží nebo převodem nemovitostí, přičemž svůj závěr, že o takovou službu nejde, soud nikterak neodůvodnil; vzal též v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů ani přednesů účastníků nevyplynuly. Na straně žalované nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, neboť podle §451 odst. 1 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch, který ten, kdo se obohatil, získal některým
ze zákonem předvídaných důvodů. Odvodem zvýšené sazby DPH žalovaná žádný majetkový prospěch nezískala.
Žalobci se k podanému dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, za níž podle ustanovení §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. jedná pověřený zaměstnanec mající právnické vzdělání, stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř. a je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř., přičemž je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolací soud poté napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku ve věci samé přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že toto rozhodnutí není správné (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je tak vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání.
Podle ustanovení §451 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním
z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).
Podle §2 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je předmětem této daně
a) dodání zboží nebo převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti v dražbě (dále jen \"převod nemovitosti\") za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku,
b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku,
c) pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie (dále jen \"členský stát\") za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, a pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která není osobou povinnou k dani,
d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.
Podle třetího odstavce téhož ustanovení plnění, která jsou předmětem daně, jsou zdanitelnými plněními, pokud nejsou osvobozena od daně.
Podle §14 odst. 1 citovaného zákona se poskytnutím služby pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitosti. Poskytnutím služby se rozumí také
a) převod práv,
b) poskytnutí práva využití věci nebo práva anebo jiné majetkově využitelné hodnoty,
c) vznik a zánik věcného břemene,
d) přijetí závazku zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci.
Podle §47 odst. 1 téhož zákona se u zdanitelného plnění nebo přijaté úplaty uplatňuje
a) základní sazba daně ve výši 19 %, nebo
b) snížená sazba daně ve výši 9 %.
Jak již bylo uvedeno, v řízení bylo prokázáno, že se žalovaná zavázala pro žalobce provést stavbu rodinného domu a zajistit přípravu a realizaci výstavby technické infrastruktury k pozemku. Žalobci mimo jiné uhradili žalované částku 20.300,- Kč, kterou jim účtovala v důsledku zvýšení sazby DPH z původních 5% na 19 % podle zákona ř. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, za „právo připojit se k technické infrastruktuře od 1. května 2004“. Přijatou částku žalovaná přiznala a odvedla daňovému orgánu.
Rozhodnutí odvolacího soudu je zbudováno na úvaze, že žalovaná neposkytla žalobcům (v souvislosti s vybudováním technické infrastruktury k pozemku, na němž byla realizována stavba rodinného domku pro žalobce) žádné plnění, které by představovalo služby, na něž by mohlo dopadat zvýšení daně z přidané hodnoty. Odvolací soud však tento závěr v zásadě nevysvětluje s výjimkou toho, pokud uvádí, že z vymezení povinností žalované jako zhotovitelky obsaženého ve smlouvě, nelze dovodit poskytnutí práva žalobcům připojit se na přípojky, které tvoří součást technické infrastruktury, neboť toto právo žalobcům poskytnou dodavatelé jednotlivých médií a nikoliv samotná žalovaná. Dovolací soud však poukazuje na to, že odvolací soud se v tomto případě fatálně opomněl zabývat charakterem smluvního závazku, v jehož rámci žalovaná měla zajistit přípravu a realizaci výstavby technické infrastruktury k pozemku. Je zřejmé, že takto formulovaný závazek zřetelně naznačuje zdanitelnou službu (je nepochybné, že bez vybudování infrastruktury, na kterou by mohl být domek žalobců napojen, se jeví možnost poskytnutí konkrétních služeb dodavateli jednotlivých médií jako nonsens). Odvolací soud ostatně nikterak nevysvětlil z jakého důvodu dospěl k závěru, že v posuzovaném případě žalovaná žalobcům neposkytla žádné plnění, které by představovalo služby; v tomto smyslu je toto jeho rozhodnutí v zásadě nepřezkoumatelné. Za tohoto stavu se proto zatím nelze ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že pokud žalobci uhradili žalované částku 20.300,- Kč představující zvýšení daně z přidané hodnoty, šlo o plnění bez právního důvodu, a tedy o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení §451 odst. 2 o. z., které je žalovaná povinna žalobcům vydat. Protože napadený rozsudek odvolacího soudu není správný, dovolací soud jej zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu