ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.2471.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 2471/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně C. F., s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. B., 2) J. B., zastoupeným advokátem, a 3) L. K., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 25 C 304/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. ledna 2008, č.j. 42 Co 480/2007-55, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Ve vztahu mezi žalobkyní a 3) žalovanou nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. ledna 2008, č.j. 42 Co 480/2007-55, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 8. března 2007, č.j. 25 C 304/2004-22, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. července 2008,
sp. zn. 29 Odo 1027/2006, in Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, číslo sešitu 4/2009, č. 40/2009, nebo ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 4139/2008, in www.nsoud.cz) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam, neboť otázky týkající se institutu odporovatelnosti právního úkonu a absolutní neplatnosti právního úkonu
ve skutkové situaci, kdy obě smluvní strany uzavřely smlouvu v úmyslu zkrátit uspokojení pohledávky věřitele jedné z nich jsou judikaturou dovolacího soudu dostatečně zodpovězeny. Vzhledem k tomu, že při posuzování přípustnosti dovolání
ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze přihlížet k případnému skutkovému deficitu, který by bylo lze namítat pouze v případě přípustnosti dovolání ve smyslu
§237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238
a 238a), nelze ani dovodit, že by za daného skutkového stavu odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem. Protože
se nelze ani zabývat žalobkyní nesprávně uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu
§241a odst. 2 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť tento důvod nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a nelze z důvodu nepřípustnosti dovolání přihlížet ani k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky z těchto důvodů dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo výrokem ad II. rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní 1) a 2) mají s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 6.500,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyčíslená podle §10 odst. 3, §5 písm. b), snížená podle §14 odst. 1 vyhlášky na polovinu a o dalších 50% podle §18 odst. 1 a zvýšená o 30% za zastupování dvou osob podle §19a cit. vyhlášky], a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.800,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalované 1) a 2) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.). Protože 3) žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a 3) žalovanou nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. per analogiam).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu