Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 07.01.2009, sp. zn. 30 Cdo 295/2007 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.295.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.295.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 295/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L. M., o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. Nc 1469/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. března 2006, č. j. 14 Co 112/2006-19, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. března 2006, č. j. 14 Co 112/2006-19, a usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 4. ledna 2006, č. j. Nc 1469/2005-11, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Tachově k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dne 4. 11. 2005 bylo doručeno Okresnímu soudu v Tachově podání žalobce, označené jako žaloba na ochranu osobnosti, s tím, že v tomto podání žalobce uvedl, že dne 4. 10. 2004 a opakovaně dne 14. 3. 2005 podal Radě města T. stížnost na starostu L. M., který Veřejnému ochránci práv O. M. o žalobci napsal nepravdivé údaje, čímž porušil „zákon o ochraně osobnosti“. Dále uvedl informace o tom, jak bylo s touto stížností naloženo a jak dále postupoval. Závěrem žádal soud o zprávu, jak má dále postupovat. Okresní soud v Tachově usnesením ze dne 7. listopadu 2005, č.j. Nc 1469/2005-3, vyzval žalobce, aby své podání ve lhůtě 14 dnů doplnil s tím, že je nutno označit jména, příjmení a bydliště účastníků, vylíčit rozhodující skutečnosti, označit důkazy, jichž se žalobce dovolává, a z návrhu musí být patrno, čeho se žalobce domáhá. Žalobce byl poučen o následcích nesplnění výzvy spočívajících v odmítnutí jeho podání. Na výzvu okresního soudu žalobce reagoval podáním doručeným okresnímu soudu dne 19. 12. 2005. Sdělil, že před soudem bude vystupovat starosta Města T. L. M., jehož bydliště nezná. Za rozhodující skutečnost uvedl, že L. M. o něm napsal Veřejnému ochránci práv O. M. nepravdivé údaje, čímž porušil zákon o ochraně osobnosti. Jako odškodné požadoval 250.000,- Kč. Současně odkázal na 115 dokladů, které v příloze doručil soudu s tím, že se v nich promítají „všechny okolnosti rozporů a to i původní od roku 2000“. Okresní soud v Tachově usnesením ze dne 4. ledna 2006, č.j. Nc 1469/2005-11, podání žalobce ze dne 3. 11. 2005 odmítl (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Rozhodl podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. poté, kdy konstatoval, že žalobce návrh nedoplnil předepsaným způsobem s tím, že nemá náležitosti řádně podaného návrhu ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Dovodil, že podání žalobce neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §79 odst. 1 o. s. ř. Jednak je nedostatečným způsobem označen žalovaný (chybí jeho bydliště), především však není jednoznačně individualizován skutek, kterým měl neúplně označený žalovaný zasáhnout do osobnosti žalobce; stejně tak není nijak odůvodněna požadovaná nemajetková újma v částce 250.000,- Kč. Z podání žalobce nelze ani dovodit, čeho se konkrétně domáhá. Protože žalobce na výzvu soudu vady podání neodstranil, žalobu o zákonné náležitosti nedoplnil a nedostatky podání brání pokračování v řízení, soud prvního stupně postupoval správně, pokud podání žalobce odmítl. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. a podává je z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že ke svému podání, kterým reagoval na výzvu soudu prvního stupně, jako přílohu předložil soudu celkem 115 dokladů, které dokumentují vše potřebné pro rozhodnutí soudu ve věci samé s tím, že rozhodující doklad o tom, že L. M. napsal o žalobci nepravdivé údaje, má jmenovaný a Veřejný ochránce práv O. M. Rovněž jméno žalovaného je z podání žalobce patrno. Jedná se o L. M., starostu Města T., který z titulu své funkce o žalobci napsal nepravdu, proto není nutné znát jeho bydliště, pro doručování stačí znát jeho pracoviště. Protože žalobce doplnil své podání tak, že obsahuje dostatečné údaje v souladu s ustanovením §79 odst. 1 o. s. ř., aby o něm mohlo být rozhodováno, je právní hodnocení odvolacím soudem nesprávné. Žalobce navrhl zrušení dovoláním napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je založena ustanovením §239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.). Při posuzování dovolacího důvodu přitom vychází z toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§41 odst. 2 o. s. ř.). Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že žalobce nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., ale podrobuje kritice právní posouzení věci odvolacím soudem při řešení procesní otázky náležitostí žaloby podle ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. Žalobce tedy uplatňuje dovolací důvod, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Ve smyslu citovaného ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. je třeba fyzickou osobu jako účastníka řízení označit jménem, příjmením a bydlištěm. Je-li to potřebné nebo nutné (např. ten, kdo podává návrh, nezná místo bydliště), je potřebné uvést další údaje umožňující odlišení od jiné fyzické osoby a tím přesnou identifikaci účastníka. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Žalobní petit, kterým se rozumí údaj o tom, čeho se žalobce domáhá, musí být úplný, určitý a srozumitelný. Vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř.). I když lze přisvědčit žalobci, že nezná-li místo bydliště žalovaného, jeho označení jménem a příjmením, označením funkce a orgánu, ve kterém je pověřen výkonem funkce, umožňuje v daném případě jeho identifikaci, aby s ním soud mohl jednat, je nepochybné, že ostatní náležitosti žaloby podle ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. jsou i s přihlédnutím k doplňujícímu podání žalobce doručenému soudu prvního stupně dne 19. 12. 2005 uvedeny nesprávně (neúplně), v důsledku čehož není žaloba projednatelná. Ohledně požadavku na vylíčení rozhodujících skutečností žalobce neuvedl konkrétní skutkové tvrzení, kterým měl žalovaný způsobit z důvodu sdělení nepravdivých údajů o žalobci neoprávněný zásah do jeho osobnostních práv, jakož i údaje o tom, za jakých okolností k takovému tvrzení došlo. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže. Tomu však nemůže odpovídat postup žalobce, dovolává-li se pouze v obecné rovině 115 listin, které k žalobě přiložil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, pod číslem 35, ročník 2003). Konečně žalobní petit neobsahuje určení, komu má být uložena povinnost zaplatit žalobci 250.000,- Kč. Potud tedy dovolání žalobce zjevně neobstojí. Ustanovení §43 o. s. ř. určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2). Výzva k odstranění vad podání musí obsahovat údaje o tom, v čem je podání neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o tom, že podání bude odmítnuto, jestliže nebude včas opraveno nebo doplněno; výzvu činí soud formou usnesení (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 36, ročník 1999). Usnesení, jímž soud prvního stupně vyzval žalobce k doplnění podání, formuloval toliko obecně, když uvedl pouze citaci ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. vymezujícího náležitosti žaloby, aniž by uvedl, v čem spočívají vady podání a jak má žalobce konkrétně podání opravit a doplnit. Tímto nesprávným postupem soud prvního stupně zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které odvolací soud nechal bez povšimnutí. Dovolací soud k těmto vadám řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédl, i když nebyly v dovolání uplatněny. Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je nesprávné; Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Tachově k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. ledna 2009 JUDr. Karel Podolka,v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/07/2009
Spisová značka:30 Cdo 295/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.295.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§43 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08