ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3548.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3548/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) J. Š., a b) L. Š., zastoupených advokátem, proti žalované o. O., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 177.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 312/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2007, č. j. 26 Co 513/2006-190, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.768,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. ledna 2007, č. j. 26 Co 513/2006-190, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. března 2006, č.j. 4 C 312/2005-159, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 100.000,- Kč s 11% úrokem ode dne 15. 12. 1996 do zaplacení a žalobci a) částku 77.000,- Kč s 10% úrokem ode dne 13. 6. 2000 do zaplacení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, stejně jako z nich vyvozeným právním závěrem. Poukázal na to, že žalobci po jednání s tehdejším starostou žalované o. G. poskytli žalované částku 100.000,- Kč a žalobce sám později částku 77.000,- Kč jako zálohy na vybudování inženýrských sítí s tím, že po skončení prací budou sepsány příslušné smlouvy a bude provedeno vyúčtování. K sepisu těchto smluv však nedošlo a nebyly ani vyúčtovány zálohy. Vyplacená částka 177.000,- Kč tak byla posouzena jako bezdůvodné obohacení žalované s povinností je žalobcům vydat podle §456 občanského zákoníku.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“). Namítá, že řízení bylo postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Navrhla,
aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci v písemném vyjádření dovolání označují jako nepřípustné. Připomínají, že neobsahuje žádný důvod, na jehož základě by měl dovolací soud dospět k závěru,
že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní význam.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu není dovolání přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Z obsahu spisu sice vyplývá, že dřívějším rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 1. října 2002, č.j. 4 C 703/1999-64, byla žaloba zamítnuta, přičemž toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2005, č.j. 26 Co 45/2005-107, avšak stalo se tak z důvodu nezbytnosti provést v řízení další dokazování. V tomto případě tedy nešlo o situaci, kdy by odvolací soud zavázal soud prvního stupně právním názorem, jenž by měl vliv na následné meritorní rozhodnutí nalézacího soudu. Potud se proto nelze ztotožnit z obsahem poučení připojeného k napadenému rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.)
v dovolání nevymezila. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srovnej §41 odst. 2 o. s. ř.) je současně zřejmé, že ve skutečnosti nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž především nesouhlasí s hodnocením důkazů v řízení provedených a zpochybňuje skutkové závěry soudu. Nejde tedy o námitku nesprávného řešení otázky právní, nýbrž o námitku týkající se hodnocení důkazů při zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Správnost potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu proto dovolací soud nemohl přezkoumat, neboť ve vztahu k této námitce není dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o. s. ř., když v dovolacím řízení žalobcům vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, spočívající v celkové paušální odměně [srovnej §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 písm. b) a §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí částku 11.570,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty představována částkou 13.768,30 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu