ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3813.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3813/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně H. N., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. R., 2) J. R., 3) J. S., a 4) J. G., o určení neplatnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 9 C 143/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. října 2008, č.j. 12 Co 438/2008-89, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II., bodu 12 zákona č. 7/2009, jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím dovolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 8. ledna 2007, č.j. 9 C 143/2006-51, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.). Odvolací soud totiž posoudil základní právní otázku, podle níž lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (§80 písm. c/ o.s.ř.), konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod č. 68 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001 a na něj obsahově navazující rozhodnutí dovolací soudu, jež jsou publikována na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., v němž žalobkyně namítá, že „v řízení u nalézacího i odvolacího soudu bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu, když ji soudy řádně, tj. srozumitelným způsobem nepoučily o tom, jak má formulovat žalobní žádání, tj. o tom, že je nezbytné žalovat přímo na určení vlastnického, resp. spoluvlastnického práva k nemovitosti“, nesměřuje k podmínce existence otázky zásadního právního významu. Nad rámec uvedeného lze poznamenat, že do poučovací povinnosti soudu nepatří návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, ale jen pomoc k tomu, aby mohl zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 25. června 1997, sp. zn. I. ÚS 63/96, in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, rozhodnutí č. 82, svazek 8, případně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. března 2002, sp. zn.
30 Cdo 143/2002, in www.nsoud.cz).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. per analogiam, když podmínky pro aplikaci §146 odst. 3 cit. zák. splněny nebyly, neboť žalovaným v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu